Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Vzpoura vlkodlaků

vzpoura2-thCo se asi stane, když se roztroušených zbytků vlkodlaků ujme inteligentní a schopný vůdce?

Bystrozorové mají před sebou další nelehký boj.

Navíc se Hermiona a Ron budou brát, čeká nás dobrodružná výprava do Afrických pralesů a spousta dalších zážitků.

Nechte se spolu se mnou unést fantazií...

    Kapitola 7, Sirénin perlový náhrdelník

      Vlkodlaci_03Hermiona rozložila slepeckou hůl a všichni ji pevně uchopili. Charlie a Bill z obou stran podepírali pana Smitha, který nebyl ještě zcela v pořádku po útoku velkého gorilího samce. George měl na zádech svůj bezedný batoh a v náručí svíral malou opičku – samičku kočkodana. Říkal jí Indigo a před cestou ji pro jistotu zabalil jako miminko. Mamabutu měla v šátku na boku připevněnou malou Dormiru, které velmi důkladně vysvětlili, co má od přenášedla očekávat a doufali, že díky tomu magickou cestu do Anglie zvládne bez problémů. Nezvládla…

      V okamžiku, kdy se v záblesku modré záře objevili v přenášecí místnosti na Ministerstvu, zasyčela černá chůva bolestí, z její náruče vyskočilo ječící a prskající černé kotě a neuvěřitelně rychle zajelo pod odkládací stolek v rohu. Paní Johnsonová si utrápeně povzdechla a pokoušela se svou adoptivní dceru uklidnit tichým prozpěvováním v její rodné řeči. Nezdálo se, že by měla úspěch. Angelina, která spolu s Kingsleym netrpělivě čekala na návrat svých rodičů a přátel, udiveně zírala na svou matku. Její otec ji uvedl do ještě větších rozpaků, když jí ironicky sdělil, aby raději ještě chvíli počkala, než se přivítá se svou novou malou sestřičkou.

      „Měli jsme jí dát ten uklidňující lektvar,“ zabručela mrzutě Hermiona, když hojila chůvě hluboké škrábance na rukách.

      „Ne, nechceme, aby si zvykala na lektvary. Musí se naučit zvládat svůj strach bez podobných berliček,“ nesouhlasně se na ni zamračil pan Johnson. Dlouhou diskusi na toto téma už absolvovali v Africe a manželé Johnsonovi ji vyhráli.

      „Zkusím se zeptat pana Hagihary, jestli je možné trénovat duševní disciplínu již u tak malého dítěte,“ zamyšleně pronesl Harry a pan Johnson mu poděkoval.

      Ginny se už na to nemohla dále dívat a rozhodla se zasáhnout. Podala Harrymu svůj batoh, proměnila se v kuguára a s hlubokým konejšivým vrněním se začala soukat pod stolek za Dormirou. Kotě se trochu uklidnilo, tak přidala mateřské olizování a ono se utišilo, spokojeně přivřelo očka a přeměnilo se na malou holčičku oblečenou do pestrého afrického hábitu.

      „A jéje,“ poznamenal překvapeně Kingsley. „Kočkodlaka jsme tu ještě neměli. Minerva bude nadšením bez sebe, až ji pošlete do Bradavic…“

      Anna Johnsonová vzala děvčátko do náruče a s chůvou Mamabutu přešla ke své dceři, aby jí a jejímu manželovi představili nový přírůstek do rodiny. Pan Johnson zareagoval na Kingsleyho poznámku a vysvětlil: „Hodláme Dormiru s Minervou seznámit mnohem dřív. Jen se malá trochu adaptuje v novém prostředí a naučí se anglicky, budeme muset začít pracovat s jejím postižením. Pokud se ho naučí ovládat, tak se stane vzácným darem…“

      Po tomto dramatickém přivítání se všichni začali rozcházet do svých domovů, skleníků, obchodů a skladišť, aby co nejrychleji uložili a zpracovali všechno, co si přivezli. Hermiona se vydala s Erniem a panem Smithem k Mungovi nejen proto, aby mu zajistili odbornou poúrazovou péči, ale také uložili a trvaleji zakonzervovali všechny poklady, které si přivezli. George, s opičkou klidně a spokojeně spící na jeho hrudi, požádal Harryho, Rona a Ginny, zda by mu nešli pomoct do obchodu roztřídit a uložit vše, co si přivezl.

      Zorina je však přísně nabádala, aby se tím vydřiduchem nenechali vykořisťovat příliš dlouho, protože všechny tři kadety očekává zítra v sedm ráno na ústředí, aby jí a Hardymu pomohli napsat podrobné hlášení z jejich celé, událostmi pořádně nabité, speciální akce.

      Kingsley se potutelně usmál a spiklenecky mrkl na Harryho. Očividně byl moc rád, že jeho bývalá mentorka konečně dostala rozum.

      Na pošmournou anglickou zimu si všichni zvykali pomalu, kromě malé opičky Indigo. Ta již druhý den ráno způsobila v Příčné ulici docela pozdvižení. Utekla Georgeovi otevřeným vikýřem z jeho podkrovního bytu a vydala se na vlastní pěst na průzkum. George pak celé odpoledne obcházel sousedy, omlouval se, platil škody a začal přemýšlet o tom, jak takový živel udrží na uzdě. Naštěstí ho napadlo oslovit švagrovou Hermionu a ta ho zahrnula kouzly na hlídání dětí. Neviditelné vodítko, magickou ohrádku a podobná monitorovací a omezovací kouzla na něj vychrlila zpaměti. Bylo vidět, že se na potencionální budoucí mateřství připravuje velmi svědomitě a pečlivě.

      Sepisováním zprávy z afrického dobrodružství se Harry, Ron a Ginny zase pomalu adaptovali do pracovního procesu. Nebylo to až tak obtížné. Vlkodlaci se stáhli do ústraní, David Kubych zmizel beze stopy a o Modrookém nebyly žádné zprávy přesto, že na něj byl vydán mezinárodní zatykač. Řecké úřady vzali varování vážně, ale jejich pátrání bylo zatím bezvýsledné.

      Bystrozorská praxe se teď skládala jen z běžných kontrol a hlídek, pouze dvakrát týdně byla zpestřená o tréninky s panem Hagiharou. Harry nezapomněl na svůj slib Johnsonovým a vysvětlil hned po prvním tréninku mistrovi Dormiřin problém. Zeptal se ho, zda by pro tu malou mohl něco udělat. Pana Hagiharu ten případ pravděpodobně zaujal, protože už za dva dny Harrymu Angelina vyprávěla, jak proběhlo jejich první sezení.

      Když pan Hagihara přišel na návštěvu, tak se Dormira ustrašeně tiskla ke své chůvě a odmítala na něj byť jen pohlédnout. Malý Japonec ji však naprosto ignoroval. Pozdravil se tiše s Johnsonovými, usedl uprostřed jejich obývacího pokoje na podlahu, rozložil si kolem sebe několik čtvrtek papíru, krabici s pastelkami a začal soustředěně pracovat. Dormira si na přítomnost tichého muže brzy zvykla a za chvíli již začala opatrně vykukovat Mamabutu přes rameno. Sledovala pana Hagiharu velmi pozorně a soustředěně.

      Ten maloval na čtvrtky různé geometrické obrazce, kruhy, spirály a trojúhelníky umně seskládané do diamantových vzorů, ale také jednoduché kresby stromů, květin a jiných přírodních motivů. Každou ze čtvrtek papíru pomaloval jen z poloviny. Nechal na nich dost prostoru, kde by se ta malá, plachá divoška mohla projevit. Pak vstal, uctivě se rozloučil s dospělými a bez jediného pohledu na holčičku odešel. Na zemi po něm zůstaly obrázky a krabice plné pastelek všech barev.

      Dormira se hned po jeho odchodu vrhla na jeho dílo. Velmi soustředěně si prohlížela jeho kresby, vyzkoušela si pastelky, které nikdy předtím neviděla a pak začala s vyplazeným jazýčkem kopírovat jeho kresby. Ze začátku jí to moc nešlo. Neuměla ani držet tužku v ruce, ale bylo vidět, že se dívala dobře. Brzy přišla na to jak nanášet barvu na papír a po hodině už byla schopná namalovat trochu šišatý kruh a kostrbatou spirálu. Dalo jim docela zabrat, než ji od pastelek odtrhli, aby ji nakrmili, vykoupali a uložili do postele.

      Ráno bylo první, co po snídani udělala, že zase začala kreslit. Dokázala se tím zabavit až do oběda, pak jí museli pastelky sebrat, protože na papírech již nezbývalo žádné místo a Dormira se zjevně chystala pokračovat na podlaze a na stěnách.

      Pan Hagihara se usmíval, když mu to při jeho další odpolední návštěvě vyprávěli.

      „Nebude to těžké. Myslím, že spolu brzy navážeme dobrý vztah. Potřebuji získat její důvěru, abych ji mohl začít učit.“

      Opět si sedl uprostřed obývacího pokoje na zem a rozložil si čtvrtky a pastelky. Dormira ho chvíli pozorovala ukrytá za chůvou, pak se ale k němu začala pomalu přibližovat. Během chvilky už seděla vedle něj a pozorně sledovala, jak kreslí, rozvážně vybírá pastelky té správné barvy a tvoří něco, co brzy začalo připomínat džungli, kterou Dormira tak důvěrně znala. Lístek po lístku, liánu za liánou a sem tam krásný, pestrý květ. Za hodinu byla čtvrtka plná, nezbyl na ní ani kousek bílého podkladu.

      Dormira si vzala prázdný papír, pečlivě si vybrala pastelku správné barvy a namalovala první list. Pak se podívala do šikmých, černých očí tichého muže a hledala v nich schválení. Dostalo se jí vážného přikývnutí. Usmála se a soustředila na výkres veškerou svou pozornost.

      „Jsem vážně zvědavá, jak bude jeho výuka pokračovat. Její pozornost si již plně získal, dokázal vymyslet činnost, která vyžaduje naprosté soustředění. Je skutečně dobrý,“ ukončila své vyprávění Angelina.

      ooOoo

      Několika týdenní klid narušil jen příchod Alexe Popova, který přivedl Davida Kubycha zatčeného v Austrálii za vaření mnoholičného lektvaru, který je tam nelegální.

      „Byl dobře zamaskovaný. Nepoznali bychom ho, kdyby nedostal trest tři měsíce v Ayers Rocku. Odhalovací komnata zrušila jeho maskování a strážní ho poznali. Jen se divili, proč na něj byl vydán mezinárodní zatykač, když přes místnost zložroutů prošel jen s mírným zapotácením. Vlastně ani ty vaše vražedné pohledy, co na něj vrháte, moc nechápu,“ zamračil se trochu Alex a pohlédl tázavě na ministra, který je oba přivedl na bystrozorské oddělení.

      „Zrádce nemá nikdo rád. Prodal hledanému zločinci cestu do cel předběžného zadržení a ohrozil tak svého kolegu,“ odpověděl mu Kingsley a na Davida se také zamračil. Donutil ho tím k obhajobě.

      „Chtěl jenom svou mámu a slíbil, že nikomu neublíží,“ řekl, ale Kingsleymu se do očí nepodíval.

      Joe Hrdonožka si dlaní levé ruky třel pravou pěst a Harrymu přeběhl mráz po zádech, když si představil, jak by to dopadlo, kdyby se s Davidem „náhodou“ ocitl o samotě. Kingsley pravděpodobně ovlivněn podobnou představou, se zeptal Alexe:

      „Nechtěl byste se u nás pár dní zdržet a ohlídat svého zajatce až do soudu?“

      „No, přivezl jsem ho osobně proto, abych se zeptal, jestli byste nepotřebovali nějakou bystrozorskou posilu. Moje žena je Angličanka a porád si nemůže v Austrálii zvyknout. Tak jsem si myslel, že bychom se na pár let přestěhovali sem, jestli bych si spíš já nezvyk‘ tady…“ nechal drobet nervózní Alex zaznít svůj australský přízvuk.

      Kingsley se rozhlédl po přítomných bystrozorech a uviděl jen samé úsměvy. Většina z nich už Alexe Popova znala a obrovského kolegu si stihla oblíbit.

      „Dobře, promluvím si zítra s Dobsem, ale nemyslím si, že by měl nějaké námitky. Takže váš první úkol bude ohlídat pana Kubycha, aby se dostal před soud bez úhony. Pokusím se zasedání soudního dvora urychlit,“ přikývl Kingsley a Alex se spoutaným Davidem zatím odešel, aniž by se obtěžoval někomu říct kam. V celách pod ministerstvem by ho asi v bezpečí neudržel.

      Nemusel ho hlídat dlouho. Soud zasedal již pozítří. Alex měl pravdu. David Kubych nebyl zlý. Richard Lion působil i na Harryho jako v podstatě dobrý člověk, zahnaný do kouta okolnostmi. Sice nesouhlasil se způsoby, kterými řešil své problémy, ale nedokázal se zbavit určitých sympatií k němu. Asi byl ovlivněn i Remusovým vyprávěním. David se nechal přesvědčit, že Richard chce vysvobodit jen svou matku, a protože už ta zmatená stařenka byla vyléčená, tak na tom neviděl nic špatného. Naopak. Vyčítal soudnímu systému, že ty staré, zmatené chudáky zavírá do Azkabanu.

      „Kdyby se nechali vyléčit dobrovolně a nenapadali lidi, tak by nemuseli být potrestáni,“ odpověděl na jeho argumenty jeden ze soudců.

      „A nechcete po nich najednou trochu moc? Celý život bojují nejen se svým prokletím, ale i s Ministerstvem. Jak můžete najednou začít věřit někomu, kdo ve vás vždy odmítal vidět člověka a neustále vás diskriminoval a pronásledoval?“ nedal se David a Harry s ním musel souhlasit.

      Nakonec vyfasoval David Kubych šest měsíců a zákaz práce na Ministerstvu kouzel v jakékoli pozici. Harry by řekl, že mu to moc nevadilo. Jestli mu jeho kolegové za těch šest měsíců nedokážou jeho zradu odpustit, tak asi stejně zmizí za hranicemi. Peníze u něj žádné nalezeny nebyly, takže měl určitě ještě někde slušnou zálohu na spokojený život, kdekoliv si zamane.

      Ministr jeho argumentaci využil k rozpoutání nové diskuse o trestech pro násilně vyléčené vlkodlaky. Hermiona a léčitel Crested ho podpořili několika články v Denním věštci, ve kterých barvitě popisovali jejich zoufalý psychický stav a jak na jeho zhoršení působí pobyt v azkabanských celách.

      Dosáhli však zatím pouze toho, že těmto vězňům byly zlepšeny podmínky ve vězení. Byli umístěni do společných cel a chodili k nim na pravidelné kontroly léčitelé a vybraní vychovatelé, kteří je učili lidskému sociálnímu chování a základním dovednostem, a v těch nejhorších případech i léčitelé mysli.

      Jenže Richard Lion o jejich snaze asi nic nevěděl. Jinak si Harry nedovedl představit, proč zaútočil přímo na ministra…

      ooOoo

      Harry a Ginny skončili noční směnu a šli se domluvit s Kingsleym, zda chce být přítomen tomu, až si Ginny u profesora Adama Merlina Rogerse bude vyrábět svou vlastní druidskou hůl. Byl začátek března, začínalo jaro a Ginny se v nejbližší době chystala pro svou, mízou již oživenou větev z letité smuteční vrby na břehu Bradavického jezera. Nesmírně se těšila na to, až se začne učit nová kouzla s tak mocným nástrojem, že o ničem jiném v posledních dnech nedokázala mluvit.

      V předpokoji ministerské kanceláře nikdo nebyl a tak bez zaváhání vešli dovnitř. A překvapeně ztuhli. Kingsley seděl strnule za svým stolem a na první pohled bylo vidět, jak v něm probíhá těžký vnitřní boj. Jeho sekretářka seděla s nepříčetným výrazem v křesílku u krbu a ani nemrkla. V tu chvíli zasáhl Ginny a Harryho zezadu velmi podmanivý hlas:

      „Stůjte a ani se nehněte!“

      Oba strnuli. Ginny se tvářila stejně ochromeně jako sekretářka, ale Harry se cítil podobně, jako když vzdoroval Imperiu. V tu chvíli padl jeho pohled na tmavovlasého muže s modrýma očima. Richard Lion měl na sobě náhrdelník s velkými perlami, který na mužském krku vypadal velmi nepatřičně. Když viděl, že se příchozí nehýbou, přistoupil ke Kingsleyho stolu a začal naléhat:

      „Napište příkaz k okamžitému propuštění mé matky z Azkabanu. Tito dva bystrozoři ji sem ihned přivedou!“

      Kingsley už měl před sebou pergamen a v ruce brk, přesto se stále zdráhal uposlechnout. Když však Lion svůj příkaz důrazně opakoval, nakonec jeho obranu dokázal zdolat a ministr začal psát. Harry si nenápadně nechal do ruky vklouznout hůlku z pouzdra na předloktí a v okamžiku, kdy byl připraven, pronesl klidně, ale sebejistě:

      „Proč tohle děláte, pane Lione? Vaše matka dostala jen pět měsíců. Má ve vězení dobrou péči léčitelů a brzy bude zařazena do programu na rehabilitaci. Nikdo jí neubližuje…“

      Lion měl okamžitě také hůlku v ruce a tak tu stáli proti sobě a mířili si hůlkami do obličejů. Harry si věřil, ale chtěl se vyhnout násilí.

      „Proč to děláte? Po dobrém byste dosáhl mnohem víc! Ministerský přístup k vlkodlakům se už tolik změnil k lepšímu. Vždyť to musíte vidět!“

      „Mlčte a odhoďte hůlku!“ zahřměl Lion zas velmi podmanivým hlasem a Harry se opět musel vzepřít tomu příkazu.

      „Nade mnou moc nemáte. Odolal jsem i Voldemortovu Imperiu a dokážu se ubránit Veritaséru. Ubráním se i Sirénám. Mějte rozum. Remus mi řekl, že vás měl rád, nechci vám ublížit. Vzdejte se a vydejte se spravedlnosti, dokud to nebude ještě horší. Zatím toho nemáte na svědomí tolik…“

      „Remus je mrtvý,“ odsekl zamračeně Lion.

      „Ano, bojoval po mém boku proti Voldemortovi a jeho smrtijedům za lepší život pro svého syna. Mluvil jsem o vás s jeho kouzelným portrétem. Měl vás rád a nechápal, jak se tak slušný člověk jako vy, mohl sám a dobrovolně vydat na takovou cestu. Když si seženete dobrého právníka, tak z toho ještě můžete vyváznout s lehkým trestem a můžete být své matce oporou, kterou bude určitě potřebovat. Přestaňte už vyvádět nesmysly a začněte trochu myslet!“

      Harry se opravdu upřímně rozhorlil a tím odvedl Lionovu pozornost od Kingsleyho, takže dal ministrovi dost času, aby se oprostil od vlivu Sirénina perlového náhrdelníku. Kingsley se vymrštil ze židle a skočil po Lionovi. Pokoušel se mu sebrat hůlku, ale Lion byl mrštný jako jeho zvěromágská forma vlka, vyklouzl z ministrova sevření a okamžitě zmizel v namodralé záři přenášedla.

      „Proč jsi ho neproklel?!“ vyjel Kingsley na Harryho rozhořčeně.

      „Bál jsem se o vás,“ odsekl mu Harry. „O tom náhrdelníku a jeho síle toho moc nevím. Netušil jsem, co by vám to mohlo udělat,“ ospravedlňoval se před Kingsleym, ale zároveň i tak trochu sám před sebou. Nechápal, co ho přimělo toho muže, který se již stal zločincem, za každou cenu přivést k rozumu.

      Kingsley vypadal, jako by moc dobře rozuměl jeho vnitřnímu rozporu.

      „Je to zločinec, Harry. Nemůžeš se nechat ovládat sympatiemi při boji s takovým člověkem. Ten náhrdelník má menší sílu než Imperius. Byl jsem schopen mu odolávat docela dlouho. Pravda je, že kdybys neodvedl jeho pozornost, asi bych mu nakonec stejně podlehl,“ zamračil se pak na pergamen na svém stole.

      „Doufám, že jsem mu alespoň nasadil brouka do hlavy a on začne o svých činech trochu přemýšlet,“ zabručel trochu rozmrzele Harry a věnoval se Ginny, která se už pomalu začala probírat ze strnulosti.

      „Bojím se, Harry, že on rozum nedostane,“ řekla mu hned, jak dokázala pohnout ústy. „Nemohla jsem se hnout, ale slyšela a viděla jsem všechno. Ten chlap měl v očích výraz zoufalství a beznaděje. On si nemyslí, že by měl jinou možnost než bojovat…“

      Harry si utrápeně povzdechl a najednou mu bylo líto, že nezakročil důrazněji a Liona se nepokusil zneškodnit. Ale v tu kritickou chvíli mu skutečně přístup, který zvolil, připadal vhodnější. Byl tak zamyšlený, že ani nevnímal, jak si po odchodu sekretářky domlouvá Ginny s Kingsleym na čtvrteční večer společnou schůzku u profesora Rogerse. Ve středu měl být úplněk, a protože měsíc měl výraznou sílu ovlivnit proudění moci v magických rostlinách, rozhodla se dojít si pro svou hůl právě při úplňku. Byli domluvení vyrazit do Bradavic hned po středeční denní směně.

      ooOoo

      Alex Popov mezi bystrozory podle očekávání zapadl hladce. Šéf bystrozorů Dobs se s ním dohodl, že první dva měsíce bude sloužit postupně se všemi současnými týmy, aby se dobře seznámil se svými kolegy a poměry v Anglii. Doporučil mu, aby si prostudoval anglický zákoník a prvního května společně s kadety složil zkoušku, aby ho mohl zařadit do aktivní služby. Tím Harrymu připomněl, že má ve studiu ještě značné mezery a tak se hned po té, co se vyspal po noční službě, opět rozhodl s pomocí paměťového kouzla věnovat zákoníku a spoustě dodatků k němu přiložených. Lektvary už měli uvařené téměř všechny, takže pro něj byly květnové zkoušky prioritou. Ron se přihlásil až na srpnový termín, ale on nechtěl v létě začít studovat nitrodisciplíny, jako Harry a Ginny.

      Byl docela rád, že si na chvíli odpočine od Ginny a jejích nadšených plánů, co všechno dokáže se svou novou druidskou holí. Doufal, že se jí skutečně podaří ji vytvořit, protože si nedokázal představit, jak by zvládal její zklamání, kdyby se jí to nepovedlo.

      Než se ponořil do studia, tak se s úsměvem na tváři zamyslel nad dnešní noční službou, při které se k nim přidal obrovský Australan původem z ruské Sibiře. Vyprávěl jim o tom, jak dostal pozvánku z Kruvalu, když se jeho rodiče rozhodli přestěhovat za jeho strýcem do Austrálie. Byl z toho jako dítě velmi zklamaný, protože kruvalská škola je ve světě známá jako jedna z nejlepších. Ale zklamání ho rychle přešlo, protože se rodičům podařilo syna přihlásit na Australskou školu čar a kouzel v Lindenu, malém městečku na okraji obrovské přírodní rezervace, jejíž část byla kouzly chráněna před mudly, aby v ní mohla být chována a chráněna některá původní kouzelná stvoření. Nadšeně se rozhovořil o magických vakovlcích a obrovských ptácích moa, o jejichž vyhynutí byli mudlové přesvědčeni již mnoho let, a o dalších zajímavých zvířatech. Harry mu poradil, aby se někdy sešel s Hagridem, protože se zdá, že toho mají společného mnohem víc než jen vzhled.

      Úsměv z Harryho tváře pomalu zmizel, když jeho zrak padl na obrovskou bichli, ze které vyčuhovala spousta pergamenů, a s povzdechem pronesl: „Per Disco! a ponořil se do studia. Věděl, že bude mít klid až do večera, protože Ginny měla dnes denní službu a než se vrátí z práce, bude Harry již tvrdě spát, aby se jeho mozek zregeneroval. Věděla, že ho nemá budit…

      Zítra mají oba denní službu a večer se chystají do Bradavic pro pěknou vrbovou větev…

      ooOoo

      Hagrid je přivítal s otevřenou náručí a tak ho nemohli zklamat. Rozhodli se s ním chvíli posedět, než vyjde měsíc. Bylo zataženo a tak to mohlo nějakou dobu trvat. Jaro už bylo cítit ve vzduchu, a proto oba značně pookřáli, když se jim do plic dostal svěží čistý vzduch neposkvrněný pachem velkoměsta a zvlhčený blízkostí velkého jezera. Harry i Ginny si až tady uvědomili, jak je Londýnský vzduch plný smogu a výfukových plynů, přestože jejich dům stál v ne příliš frekventované části města.

      Harry zrovna Hagridovi vyprávěl o Alexovi a jeho nadšení pro podivná zvířata, když se oknem dovnitř prodralo teskné vlčí vytí ze Zapovězeného lesa. Všichni byli okamžitě ve střehu. K prvnímu zavytí se přidalo druhé, třetí, čtvrté…

      Harry okamžitě zareagoval a poslal patrona se zprávou ředitelce:

      „V lese je velká smečka vlkodlaků! Spočítejte studenty a zabezpečte hrad!“

      Pak se otočil na Hagrida:

      „Měl by ses také schovat na hradě, Hagride, takovou smečku nezvládneme. My povoláme posily a uděláme na košťatech průzkum, abychom viděli, kde se pohybují a co mají v plánu.“

      Ginny už měla hlavu v krbu a podávala zprávu na ústředí. Hagrid zakroutil hlavou.

      „Nemůžu nechat Drápka a Barču bez dozoru. Obři se vlkodlaků nebojí, mohli by se vydat do lesa, aby se na ně podívali. Jdu za nima, abych na ně dohlídnul…“ zvedl se Hagrid a rychle pospíchal směrem k horám za jezerem. Krbem už procházeli Zorina, Hardy a Ron a všichni si rychle přivolali košťata.

      Než se vznesli před Hagridovou boudou do vzduchu, objevila se před nimi stříbřitá kočka profesorky McGonagallové a sdělila jim:

      „Škola je zabezpečená, necháme hlídku na Astronomické věži, abyste měli kam ustoupit v případě potřeby.“

      Pak už se pětice bystrozorů, délesloužících i kadetů, vydala na košťatech nad vrcholky tisíciletých velikánů směrem, odkud se ozývalo nadšené mnohohlasé vytí smečky na lovu. Na Ginninu druidskou hůl si v tu chvíli nikdo ani nevzpomněl.

       

      Items details

      • Hits: 8216 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      maja 24 Únor 2015
      Vím, že to trvalo dlouho :-) Ta další bude snad rychleji, už jsem v půlce :$
      #
      Adalwolf 19 Březen 2015
      Úplně super série kterou sem přečetl jedním dechem a kolotoč se těším na pokračování :D
      #
      ivca 18 Únor 2016
      chtěla bych se zeptat budou další kapitoly?
      #
      Piskoř 24 Únor 2015
      Jé, to je dobře, že už je nová kapitola. Sérii A jak to bylo dál mám moc ráda a už se nemůžu dočkat dalších kapitol. ;-) :-) ~8-)
      #
      Kajanta 24 Únor 2015
      Páni, i po tak dlouhé pauze jsi byla velice dobře schopna navázat na předchozí díl. Je zajímavé, že se to s Lionem vyvrbilo zrovna takto a že se ho Harry pokoušel spíš přesvědčit než uřknout. Budu se těšit na pokračování.
      #
      maja 24 Únor 2015
      Neboj, i na to uřknutí dojde. Harryho shovívavost a sympatie mají své hranice. A Modrooký se vzdát nechce :-*
      #
      Drticool 25 Únor 2015
      :lol: 10 z 10 a už se těším na pokračování
      #
      KM 25 Únor 2015
      Už jsem nedoufala, že se dočkám pokračování. Tahle povídka si dokončení opravdu zaslouží. Piš, Májo, piš :lol:
      #
      lobik 25 Únor 2015
      pokračovánííí jupííí :-) :-) :-)
      #
      Laki 27 Únor 2015
      Tak jsem se dočkal :-) Díky Májo
      #
      panvita 28 Únor 2015
      Pokračování je super jsem zvědav na pokračování
      #
      Linda 04 Březen 2015
      Kdy už bude další díl prosím? :) nemůžu se dočkat, je to vážně úžasně napsané :))
      #
      maja 04 Březen 2015
      Dejte mi ještě pár dní. Soukromý život mi hází klacky pod nohy. Jsem tak utahaná, že napíšu dvě věty a usnu nad klávesnicí :o3
      #
      panvita 04 Březen 2015
      Už se moc těšim i když bych radši viděl kapitolu ke Zpěvu zlatého fénixe ale nepohrdnu ani Vlkodlaky hlavně že to je normální povídka a ne nějaký slash
      #
      CherryPie 09 Březen 2015
      Tuhle povídku jsem si moc oblíbila, těší mě, že budeš pokračovat :)
      I nadále budu věrným čtenářem :)
      #
      maja 19 Březen 2015
      Snažím se, ale zdravotní problémy mého syna mi odvádějí myšlenky opět někam jinam. Jsou dny, kdy prostě na psaní, ani na čtení vůbec nepomyslím...
      #
      Joky 02 Duben 2015
      Snažím se, ale zdravotní problémy mého syna mi odvádějí myšlenky opět někam jinam. Jsou dny, kdy prostě na psaní, ani na čtení vůbec nepomyslím...To je mi líto majo….….…
      #
      Lony 03 Duben 2015
      Prostě super. Těším se na další a děkuji za skvělé čtení.
      #
      Aranea 05 Duben 2015
      Bravo, bravo, bravo. Naprostá senzace, už se tesim na další kapitolku. Všechny díly mám přečteny minimálně 5x a pořád me to dokáže rozesmát i rozbrecet. Tahle povídka me nikdy neomrzi. :-)
      #
      umbrigeskitty 19 Duben 2015
      Bude další díl? :P už je to strašně dlouho :(
      #
      maja 20 Duben 2015
      Zatím mám zásek. Na psaní není čas. Musím poprosit o trpělivost...
      #
      Jakub V 18 Květen 2015
      Už se těšim na pokračování je to moc zajímavé
      #
      Dotty 19 Květen 2015
      Má smysl vůbec čekat na další díly?
      #
      maja 22 Květen 2015
      Je mi líto, že vás nedokážu uspokojit, ale můj syn má zdravotní problémy a příští týden jde na operaci. Opravdu teď nemám náladu, ani chuť na psaní. Až nebude v bolestech a nebude vyžadovat tolik pozornosti a péče, tak se opět do psaní pustím.
      #
      Jakub V 23 Květen 2015
      To je samozřejmé že má člen rodiny přednost.
      #
      Mar 04 Červenec 2015
      Drahá Májo, tvoje povídky zbožňuju. Jsem ráda, že jsem na tebe narazila, protože tohle pokračování originálu by mě ani ve snu nenapadlo. :) Díky tobě jsem dostala mnoho nápadů u mé vlastní tvorby. Jen musím říct, že mi celkem vadí Ginny. Nevím proč, ale v téhle povídce mám na ni velkou averzi. Už jak to jak jen hlídá Harryho a nedává mu prostor. Jinak celkově 'Jak to bylo dál' miluju z celého svého srdce!
      K tomu, jak ostatní píšou ať už přidáš novou kapitolu. Prosím Tě, neomlouvej se. :) Tvůj synátor je přednější než my. Doufám, že to není moc vážné a rychle se z toho vyseká jako správňácký kluk :)
      Držím pěsti ať už je zdráv!
      #
      Snape123 07 Srpen 2015
      Pokud vím tak mája už néní aktivní tuhle kapitolu přidala někdy v únoru a šestou někdy v roce 2012 myslím že psala něco ve smyslu že nemá čas psát a že jí to už nenaplnujě a má problémy doma takže už psát nebude :( .
      #
      Dumbledore 06 Srpen 2015
      Zdravím nejprve bych chtěl říci že všechny povídky jsou skvělé za dva dny jsem dočetl celou trilogii a k tomu dvě povídky nemohu se od toho odtrhnout tak bych se chtěl zeptat zda plánuješ ještě přidávat nové a dokončit vzpouru byla by strašná škoda kdyby si přestala :( , jelikož sem nikoho kdo by takto upoutal mou pozornost jako ty nenašel :) .
      #
      maja 07 Srpen 2015
      Píšu. Jde to sice pomalu, ale jde to :D
      #
      cecour 17 Srpen 2015
      Ahoj,ja jen že se blíží konec prazdnin,tak jak to vypadá s tou 8 kapitolkou ? :)
      #
      maja 26 Srpen 2015
      S osmičkou jsem asi v půlce. První 4 strany jsem přepisovala už potřetí, nějak se tam toho děje příliš mnoho a motala jsem se ve zmatcích :D Teď už to vypadá srozumitelně, takže můžu pokračovat :D
      #
      Melatis 04 Září 2015
      Doufám že bude kapitola co nejdřív, už to čtu po 4. abych su zkrátila čas ! :) Tak šup šup slečno Májo :)
      #
      jolanakr 04 Září 2015
      Taky se už moc těším, a chtela bych se zeptat jaky máte plány na pokračování bude ješte nejaká povídka nebo je tahle poslední? Dekuju a Hezký den
      #
      Shimauta 17 Září 2015
      Chci vám pogratulovat k vaší skvělé práci na všech vašich povídkách :) moc si jejich čtení užívám a doufám, že ve volných chvílích najdete čas a sílu psát dál. Nad démony z bažin jsem dokonce probděla noc. Vrátila jste mě o 4 roky zpátky kdy jsem četla Harryho ještě na střední a tak jste mě navnadila, že si je jdu přečíst pěkně od začátku po čtyřech letech znova :). Vaše velká fanynka :)
      #
      LuckaMost 17 Říjen 2015
      Absolutně skvělé - hodně napínavé, opravdové pokračování Harryho od Rowling. Hlavně prosím pokračuj ;-) .
      #
      LuckaMost 18 Říjen 2015
      A ještě jedna obrovská pochvala - jsem moc ráda, že dokážeš popsat děj, aniž by si neustále používala slovo "spěšně". Jak mě tohle slovo drtí, kdykoliv se vrátím k prvním dílům Harryho, to si neumíte přestavit :lol:
      #
      betesak 27 Říjen 2015
      je mi 33 let,ale svět HP mě nepřestává fascinovat.. taky sem pro aby se povídka dokončila... celý příběh Jak to bylo dál.. je zajímavý
      #
      DitaEliášová 19 Listopad 2015
      Ahoj, vaší psaní je naprosto skvělé a obdivuhodné. Chtěla bych se zeptat zda tyto příběhy budou pokračovat nebo už je to konec (doufám že ne byla by to škoda) děkuji za odpověď
      #
      maja 22 Listopad 2015
      Chystám se povídku dokončit a ještě pokračovat v této sérii. Ale nedokážu slíbit, kdy to bude. Momentálně mám silný autorský blok, nedokážu napsat nic. Čtu si znova několik mých oblíbených povídek, které mě nejvíc inspirovaly a doufám, že tu nechuť psát brzy překonám :-?
      #
      Eliška T. 02 Leden 2016
      Tenhle celý příběh je skvělej. Celý jsem to přečetla již dvakrát a byla bych nadšená, kdyby jste napsali pokračování. Sama zkouším psát povídky na téma HP, ale zatím jsem nedokázala jedinou dopsat, a proto velmi obdivuji ty, co to dokáží. Máte úžasné nápady a dokážete to nádherně napsat.
      #
      Obdivovatel 09 Leden 2016
      Prosím Prosím , napiš další díl je to nejlepší povídka o HP, kterou znám.
      #
      Pavel Plzy 08 Březen 2016
      Stále nic :cry:
      #
      N 14 Březen 2016
      Dobrý den, musím uznat, że vaše povídky jsou opravdu skvělé! Taky jsem psávala funfuction na Harryho Pottera a i na jiné příběhy, co se mi líbili. A naprosto chápu, jak je to s autorským blokem, taky jsem ho měla. Ale vy máte okolo sebe plno lidí, kteří vás zajisté dokáží motivovat nebo hodit záchrané lano a pomohou vám vymyslet jak dál pokračovat. Vaśe povídky mají skvělý potenciál. Při jejich čtení jsem vyděla tolik bodů, kterè by se dali skvěle rozvinout, także věřím, że budete mít téma ještě na mnoho dalších povídek ;-) A až budete třeba zase hledat nějaký tèma na další sérii, poptejte se kolem sebe, určitě vám všichni rádi poradí. Klidně dejte vědět i mě, protoże váš talent a vaše příběhy za to aby se podporovali a dál rozvíjeli!
      #
      Morgaina 06 Duben 2016
      Povídky jsou super...bude nejake pokračování? Kterékoliv?
      #
      obdivovatelka 08 Duben 2016
      Ahoj ja ty vase povidky zboznuju uz asi padesatkrat jsem je precetla a doufam ze bude dalsi osma kapitola v povidce vzpoura vlkodlaku tak prosim,prosim dalsi kapitolku.
      #
      obdivovatelka 08 Duben 2016
      Ahoj ja ty vase povidky proste miluju uz to ctu asi po padesati ale to nemeni nic na tom ze je to porad uzasny.Doufam ze se ty problemy s vasim synem uz vyresili a vy budete zase moc psat ja sama mam uz v hlave par napadu ale netroufla jsem si je vlozit do pocitace moc vas obdivuji a proto prosim,prosim dalsi osmou kapitolku vzpoura vlkodlaku
      #
      rusalka 13 Duben 2016
      Toto tu je prostě báječné. Konečně jsem objevila nějaké dobře napsané povídky o HP, které nejsou zaměřeny striktně na rodinný život hrdinů po válce. Ač ani jimi nepohrdám.
      Moc se mi líbí zpracování ( nápady a děj) i podání ( volba slov, stavba vět, plynulost a neagresivní akčnost) Na takové povídky se vyplatí si počkat,až je autorka dokončí v klidu a bez nátlaku. To je pak radost číst. Děkuji.
      PS: Májo, nenech se vyprovokovat neodbytností čtenářstva. Rodina je a bude vždy přednější, čas věnovaný dítěti je to nejkrásnější, co člověk zažije a již se to nikdy nezopakuje, tak se nenech okrádat o svůj život. Hodně štěstí.
      #
      Bella1996 10 Červen 2016
      Zdravím. Doufám, že se Vám i synkovi daří dobře? A snad se ještě k pokračování tohoto Skvostu vrátíte. Je to první HP fanfiction, kterou jsem kdy četla a je naprosto skvělá! Smekám před Vaší fantazií a promyšleností příběhu. Úžasné!!!
      #
      ady19 20 Červen 2016
      Ahoj moc se mi vaše povídka líbí a rád bych požádal o brzke dokončení cele povidky nemůžu se dočkat
      #
      Modrejšmoula 25 Červenec 2016
      A pokračování bude kd yprosím? Je to moc napínavé achtěl bych se někdy dočíst nějakého konce.
      #
      Červenejšmoula 30 Srpen 2016
      Ahoj, už jsem přečetl všechny kapitoly a stále čekám na pokračování, ale už je to 1 a půl roku co jsi sem napsala tuhle poslední kapitolu....asi ses na to vykašlala ale je to škoda, tohle je vážně suprově napsané a bylo by super kdyby jsi pokračovala
      #
      Červenejšmoula 30 Srpen 2016
      A pardon spletl jsem si to, ten 1 a půl roku je blbost omlouvám se, kdy bude pokračování nemůžu se dočkat a chtěl bych se také dočíst konce...chodím do školy a tak nemám moc času
      #
      holly 19 Září 2016
      Ahoj chci se zeptat jestli budeš pokračovat v psaní,naposledy jsi byla aktivní někdy v listopadu minuleho roku tak se chci zeptat jestli bude nějaké pokračování
      #
      Lilly Lean Lesia 14 Listopad 2016
      Tahle povídka je prostě úžasná, celou jsem si přečetla najednou a nejvíc se mi na ní asi líbil nápad s portréty a druidskou magií, ale bylo tam i mnoho jiného. A tak bych se chtěla zeptat jestli vůbec bude pokračování, protože by to byla škoda nechat zkončit takovou úžasnou povídku.
      #
      Kate Becket 04 Prosinec 2016
      Kdy už budou další kapitoli? Už se nemužu dočkat je to jako kdyby to psala skutečná Rolingová
      #
      PLs 13 Prosinec 2016
      Prosím další díl :cry:
      #
      Sierra 16 Leden 2017
      O víkendu jsem narazil na tuto stránku a všechny povídky zhltl, je to úžasná práce, máte dar psát :) těším se až vyjde pokračování :)
      #
      Terinka25 02 Říjen 2017
      Ahoj, bude jeste nekdy pokracovani? Lepsi fanfiction jsem asi necetla a jsem zvedava, jak to dopadne.
      #
      obr 09 Říjen 2017
      Pro všechny: Už to CHCÍPLO. Autorka na to ***. Má důležitější věci na práci, třeba dřepět na hajzlu a chodit nakupovat.
      #
      maja 10 Říjen 2017
      Děkuji za důvěru, obr. Autorka šetří peníze, aby si mohla koupit Ofice do nového počítače, aby mohla zase psát. Nebude to hned, nový počítač vyčerpal konto a teď jezdíme po doktorech, takže toho moc neušetřím. Skus něco napsat sám, aby se tu lidi nenudili...
      #
      Arfaros 13 Říjen 2017
      Ahoj pro: obr : hlavně autorka to dělá bez jakkýchkoliv nároků na cokoliv a jestliže nevydává tak je to z nějakého důvodu takže dřív než se tu začneš vyjadřovat zkus se zamysle...

      pro mája: Májo díval sem se na ceny těch officů a je to švihlé teda, ale zkusím se podívat jestli někde nemám aktivační origo klíč. Měl jsem nějakej navíc a případně ty offici předpokládám 2007 že? jinak může sem zkusit začít dávat ten překlad ale stále nemám nikoho kdo by to betoval

      Arfa
      #
      maja 15 Říjen 2017
      Zeptáme se Jardy, jak je na tom s časem. Třeba byste to mohli spolu dát dohromady (myslím autorsky :-) a trochu to tu oživit, než se zase chytím já. Už chci psát tak, že píšu tužkou do sešitu :D Pak to budu přepisovat do mašiny...
      #
      panvita 15 Říjen 2017
      Já novou kapitolu k zakladatelům stále nemam hotovou ale připravil jsem si takový krátký příběh co předcházelo zakladatelům
      prozatím ale vychytávám mouchy