Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Hadí hrozba

hadi_hrozba-thJak se Harry a jeho přátelé vyrovnají s následky podivných Voldemortových experimentů?

Dokáží zvládnout nebezpečnou krizi a zároveň dokončit školu a připravit se na zkoušky?

To se dozvíte v poslední části trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

    Kapitola 10, Upíří původ

      Had_hrozbaNejdřív jim Harry vysvětlil svůj nápad a pak společně s Kingsleym popsali, co se dělo u Malfoyových. Kingsley jim s úsměvem dost podrobně vylíčil i jeho pokus napravit Malfoyovým hlavu. Když dovyprávěl, tak se ze svého portrétu ozval Snape:

      „Snad si nemyslíte, že je takovými báchorkami přinutíte, aby se polepšili?“ a nevěřícně při tom kroutil hlavou. Harry pokrčil rameny.

      „Alespoň jsem to zkusil. Vypadali, že to zas až tak marné nebylo…“ a podíval se na Brumbála, jako by chtěl, aby mu to schválil. Ten s úsměvem přikývl:

      „Myslím, že jsi udělal správnou věc, Harry. O viteálech věděli a to tvoje vyprávění je snad od podobných pokusů nadobro odradí.“

      Pak se s předpokladem, že se hadi dokážou přemístit, pustili do plánování posledního lovu. Naplánovali ho na sobotu a účast si vyžádal i Sturgis Tobolka. Harry se pokoušel přesvědčit profesorku McGonagallovou, aby s ním pustila i Rona, Ginny a Hermionu, ale neuspěl. Ředitelka nasadila svůj nepřístupný výraz, a když na ni naléhal, tak zase přešla na odměřené vykání:

      „V žádném případě pane Pottere. Vaše přítomnost je bohužel nezbytná, ale žádný z ostatních studentů do tak nebezpečné akce rozhodně nepůjde. Nelíbí se mi ani účast profesora Tobolky, ale tomu to bohužel zakázat nemůžu…“ a hodila po Sturgisovi velmi nesouhlasným pohledem. Ten s úsměvem pokrčil rameny:

      „A já si myslel, že budete ráda, že na něj trochu dohlédnu…“

      Harry si už netroufl více naléhat a s nešťastným povzdechem to vzdal. Porada trvala do deseti hodin a byla dost vyčerpávající. Když Harry odcházel na kolej, tak na chvilku zadoufal, že budou ostatní už spát a on si bude moct bez vysvětlování lehnout. Ale hned, jak prolezl otvorem za Buclatou dámou, tak pochopil, že jeho přání nebylo vyslyšeno. Čekali tam na něj všichni včetně Deana. Tak se k nim s unaveným povzdechem posadil a začal jako posel dobrých zpráv.

      „Tak se vám dnes po obědě narodila neteř. Jmenuje se Viktorie Fleur Weasleyová, má přes čtyři kila a mamka prohlásila, že krásnější miminko ještě neviděla…“ Holky nadšeně vypískly a Ron zamyšleně zakroutil hlavou.

      „Páni, tak já už jsem strýc…“ Ginny se rozesmála.

      „A já zase teta. Musíme jim hned zítra ráno poslat gratulaci.“

      Harry chvilku počkal, až odezní všeobecné nadšení a pak pokračoval:

      „Na poslední lov vyrazíme v sobotu dopoledne. Zkoušel jsem přesvědčit McGonagallovou, aby vás se mnou pustila taky, ale nedala se přemluvit. Moc se jí nelíbilo ani to, že s námi půjde Sturgis, ale tomu to zakázat nemohla…“

      Ginny se dotčeně ohradila:

      „Už jsme plnoletí, nemůže nám to zakázat!“

      Ale Hermiona ji usměrnila:

      „Dokud nemáš po zkouškách, tak jsi studentka této školy a musíš poslouchat, jestli nechceš riskovat vyloučení. A to by byla hloupost, teď, pár dní před zkouškami.“

      Harry si povzdychl a s pohledem na Ginnin rozhořčený výraz pokračoval:

      „Přemlouval jsem ji dlouho. Nakonec jsem ji tím rozzlobil tak, že mi začala vykat a říkala mi, pane Pottere. Nedalo se s ní hnout…“

      Ginny tím moc neuklidnil, tak začal vyprávět, jak proběhla zkouška u Malfoyových a jak naplánovali sobotní akci.

      „Zatím jich ulovili třicet devět a zítra a v pátek budou ještě lovit, tak počítám, že by mělo zbýt něco mezi pěti až deseti hady. Promysleli jsme každý detail, počítali jsme s různými reakcemi těch hadů. Myslím, že jsme se připravili dobře. Budu mít na sobě plášť odolnosti, takže by mi neměli ublížit, ani když se mi je nepodaří přesvědčit, že jsem jejich pán. A i kdyby mě některý kousl, tak se zas tolik neděje, léčitelé to už dokážou uzdravit za dva dny…“ snažil se uklidnit Ginny.

      Ale Ginny se neuklidnila. Tvářila se naštvaně a uraženě ještě, když šli spát. Když jí Harry chtěl dát pusu na dobrou noc, tak mu nastavila jen tvář. Ráno u snídaně Hermiona narazila v Denním věštci, který pravidelně odebírala, na zajímavý článek podepsaný Eldredem Worplem.

      „Poslouchejte, to vás bude zajímat…“ řekla s nadšeným výrazem a začala nahlas předčítat:

      „Když jsem se dozvěděl, že existují důkazy o tom, že Tom Rojvol Radle, známý pod jménem Lord Voldemort, měl pravděpodobně ve svých žilách upíří krev, zkontaktoval jsem své přátele mezi upíry. Jeden z nich, upír Italského původu Saguini, mi připomněl jednoho ze svých krajanů, ve své době legendárního, Narcise Sitise, neboli lačného. Byl to tak sličný a okouzlující upír, že se předpokládalo, že vznikl spojením upíra a víly. Své přízvisko ‚Lačný‘ získal díky tomu, že se o něm vědělo, že lační po ženách víc než po krvi. Saguini mi řekl, že jestli se u kouzelníka projeví upíří krev, tak je to zajisté zásluhou Narcise Sitise. Zapátral jsem tedy v archivu Denního Věštce, kde jsou uloženy nejen články, ale i podklady k nim, za více než tři sta let existence tohoto deníku a nalezl jsem překvapivé spojitosti…

      Narcis Sitis zemřel před stopatnácti roky rukou kouzelníka Maxima Lestrangea. Byl to krutý souboj, který zaplatil i Maxim svým životem. Jeho žena Grácie byla vyhlášená krasavice a velmi důrazně popírala fámy, že byla milenkou toho upíra. Nicméně devět měsíců po smrti svého manžela porodila dceru Sidonii, která se ve svých pětadvaceti letech stala manželkou Rojvola Gaunta. Fámy o tom, že byla dcerou upíra, se vynořili opět, po její záhadné smrti. Porodila Rojvolu Gauntovi dvě děti a po šesti letech manželství byla nalezena mrtvá, spálená na uhel, před svým rodinným sídlem. Místní mudlové vykládali něco o božím trestu a blesku z čistého nebe, kouzelnické společenstvo zase předpokládalo, že byla spálena kletbou. Jen novinář Jack Poolgitt se vrátil k teorii o upířím otci Sidonie. Jeho článek nešťastného vdovce rozběsnil k nepříčetnosti, novináře napadl a nenapravitelně ho zmrzačil. Byl odsouzen k tak vysokému odškodnému, že přišel o veškerý svůj majetek a spolu se svými dvěma malými dětmi se odstěhoval do staré chatrče u Malého Visánku. Nelze se příliš divit, že po takové zkušenosti zanevřel na mudlovskou i kouzelnickou veřejnost a úplně se uzavřel před světem.

      Jestli jsou mé závěry správné, pak byla Sidonie první generací, její dcera Meropa druhou generací a její syn Voldemort třetí generací, potomků upíra Narcise Sitise. Podle dosavadních zkušeností, tak již mnoho upířích vlastností zdědit nemohl a tím spíš jeho hadí potomci. Paradoxem v této teorii je pouze to, že černokněžník, který měl mudlovského otce a jeho babička byla potomkem upíra, si získával na svou stranu příznivce řečmi o čistotě kouzelnické krve a nutnosti vyčistit kouzelnické společenství od nečistokrevných. Možná bychom se všichni měli zamyslet nad tím, jestli nebyl tak mocným a silným kouzelníkem právě proto, že se v jeho krvi spojily tři různé původy.“

      Dočetla a na chvíli se odmlčela. Pak do nastalého, užaslého ticha prohlásila:

      „To je úžasné, doufám, že toto číslo dostanou všichni Smrtijedi, kteří skončili v Azkabanu.“ Harry se zasmál, potom ale zvážněl a řekl:

      „Teď už je celkem jasné, proč se Rojvol Gaunt choval tak nepřátelsky a byl tolik posedlý čistotou krve své rodiny. Zlé lidi vytváříme zase jen zlem, nenávistí a pomluvami. I z toho bychom si všichni měli vzít ponaučení…“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval:

      „Taky by mě zajímalo, jestli se Voldemort, při svém pátrání po své kouzelnické rodině, dozvěděl, že je vlastně příbuzný s rodinou Lestrangeových. To by totiž vysvětlovalo, že právě jim dal do úschovy jeden ze svých…“ zarazil se a s pohledem na Deana, Justina a Terry dodal: „pokladů.“

      Lenka se usmála a řekla:

      „O tom, proč jsi vyloupil ten jejich trezor, už koluje spousta fám a nejrůznějších teorií. Asi by ses na to měl zaměřit ve svém dalším rozhovoru pro Jinotaj…“ Harry s úsměvem přikývl. „Nejdřív ale musíme vyřešit Hadí hrozbu a pak už se hodlám soustředit jen na zkoušky. Nad dalším rozhovorem pro Jinotaj začnu přemýšlet, až to budu mít všechno za sebou.“

      Smutně pohlédl na Ginny, která se už od včerejška tvářila naštvaně a nepřístupně a zakázal si na to, co se jí honí v hlavě myslet. Snažil se soustředit na vyučování, psaní úkolů a nemyslet ani na Ginny, ani na ten sobotní lov. Ale nešlo to tak snadno, jak si myslel. V pátek u snídaně se ho Hermiona zamyšleně zeptala:

      „Co se děje, Harry. Vypadáš nervózně a nešťastně. Snad se nedostavila nějaká zlá předtucha kvůli tomu zítřku?“

      Harry nešťastně zavrtěl hlavou a odpověděl:

      „Já nevím. Doufám, že to byla prostě jen noční můra…“

      Ron se ho s přimhouřenýma očima zeptal:

      „A co se ti to vlastně zdálo?“

      Harry si povzdechl a střelil očima po Ginny. Tvářila se velmi napjatě. Tak se otočil zase k Ronovi a odpověděl mu:

      „Zdálo se mi o tom zítřejším lovu. Podařilo se mi ty hady bez problémů přivolat, jen jich bylo víc, než jsme čekali. Všechno ale běželo hladce, přesně podle plánu, než se tam z ničeho nic objevila Ginny. Ti hadi se na ni všichni najednou vrhli, zakousli se do ní a začali ji rdousit…“ Hermiona se s úsměvem zeptala:

      „A jak to dopadlo?“

      Harry pokrčil rameny:

      „To nevím. V tom okamžiku jsem se probudil zpocený hrůzou…“

      Pak se zadíval na Ginny, která byla červená rozpaky, a s nešťastným výrazem ji přede všemi požádal:

      „Ginny, prosím… Slib mi, že zítra zůstaneš ve škole. Slib mi, že už mi to neuděláš – prosím…“

      Ginny zrudla ještě víc a zatvářila se uraženě. Mlčky se rozhlédla po tvářích kolem sebe. Ve všech viděla stejný výraz. Všechny jako by ji říkaly – tak už mu to slib! Povzdechla si, zavrtěla hlavou a pak se podívala Harrymu do očí:

      „Tak tedy dobře, jak chceš. Slibuji, že zůstanu ve škole a neprovedu žádnou hloupost, ale ty mi zase slib, že mi dáš vědět hned, jak to bude možné, že jsi v pořádku…“

      Harry se uvolněně usmál a přikývl.

      Pak ji vzal pod stolem za ruku a vděčně ji stiskl. Odpoledne po obraně se spolu místo psaní úkolů ztratili v sedmém patře a večer se společně věnovali nácviku přemisťování předmětů z místa na místo, protože to byla jediná věc z Formulí, která pořád Harrymu moc nešla. Večer před usnutím požádal Rona a Deana, ať pro jistotu zítra nespouštějí Ginny z očí, protože si stále nebyl jistý, jestli takhle vynucený slib dodrží.

       

      Items details

      • Hits: 7165 clicks

      Tecox component by www.teglo.info