Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Malý vlkodlak

maly_vlkodlak-thaneb Naposledy v Bradavicích

Druhá část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Poslední školní rok začíná. Čeká opravdu Harryho konečně klidný školní rok, kdy bude mít jedinou starost - dobře se připravit na OVCE? To by ani nebyl Harry James Potter, aby si ho problémy nenašly...


    Kapitola 1, Poslední školní rok začíná

      Malý vlkodlakV pátek po oslavě přišly dopisy ze školy. Hermiona, byla zase od rána s Křivonožkou na návštěvě v Doupěti. Tvrdila, že se Křivonožka v tom městském bytě nudí, že je mu tady líp a zabaví se tím, že na zahradě prohání trpaslíky. V Harryho dopisu přišla kapitánská páska a tak se mu po těle opět rozlil krásný pocit, že tento školní rok bude ten nejúžasnější v jeho životě. Pak si všiml, že Hermiona ztuhla a podíval se na ní. Držela v ruce stříbrný odznak primuse a nevěřícně na něj zírala. Harry se podíval na Rona a ten s očima v sloup zašeptal:

      „No nazdar, to s ní bude k nevydržení.“

      Hermiona ho asi zaslechla, protože se probrala a bez komentáře vrátila odznak zpátky do obálky. Pak teprve vytáhla dopis a začala studovat, jaké mají na letošní rok předepsané učebnice.

      „Podívej, Harry, na obranu máme mít ty knihy, co jsi dostal od Siriuse a Remuse k Vánocům – Praktická obranná kouzla a jejich použití proti černé magii. Ty budou dost drahé, takže dost ušetříš, když je nebudeš muset kupovat.“

      Harry se zamyslel:

      „To jsou skvělé knihy, vypadá to, že budeme mít tentokrát opravdu schopného učitele. Neřekla ti McGonagallová, koho na to místo sehnala?“

      Hermiona se zamyslela:

      „Já jsem se jí vyptávala, ale nechtěla mi to říct. Vzhledem k tomu, že mluvila s úsměvem o tom, že to bude překvapení, tak to bude asi někdo, koho známe.“

      Harry se podíval tázavě k portrétu profesora Brumbála, ale ten jen s úsměvem zavrtěl hlavou, jako, že také nic neprozradí. Harry tedy se smíchem řekl:

      „Tak nám nezbývá nic jiného, než si počkat na 1. září.“

      Ron se zeptal mamky, proč prostě nemůžou okopírovat ty Harryho knihy, aby ušetřili za jejich nákup. Molly mu odpověděla:

      „Jo, kdyby to šlo tak jednoduše, tak bychom opravdu dost ušetřili. Kopírovat se dají jen mudlovské knihy, většina našich knih je kouzly zabezpečená proti kopírování. Dávejte si na to pozor, kdybyste zkusili okopírovat kouzelnickou knihu, tak byste mohli vážně poškodit i originál.“

      Pak se domluvili, že v pondělí vyrazí společně na nákupy. Paní Weasleyová s Ginny v sobotu přišli přebrat Ronovi a Harrymu oblečení, aby věděli, co bude ještě potřeba kupovat. Všechno oblečení, z kterého už Ron vyrostl, sbalily do ranečku, aby ho prodali v krámku s obnošeným šatstvem.

      „Je toho dost, měli bychom za to pořídit nové kalhoty. Ty džíny už jsou dost ošoupané, potřebuješ něco lepšího.“

      Pak se společně pustili i do Harryho věcí. Ten se mudlovským oblečením slušně zásobil v Austrálii, ale školní hábity si nekoupil. Když si dal do kufru kalhoty, trička, mikiny a zimní bundu s Fénixem, přidal k nim společenský hábit, neviditelný plášť a navrch složil nevzhledný plášť odolnosti od Hagrida, tak se Molly podívala na hromadu hábitů a ostatního oblečení, která zůstala na jeho posteli.

      „No, je tady toho opravdu hodně. Myslím, že bys měl vzít ty věci taky do krámku slečny Margret, napadlo mě, jak vylepšit, ten nehezký plášť, co jsi dostal od Hagrida. Když si koupíš trochu větší lehký cestovní plášť, tak můžeme ten Hagridův, ručně tkaný, připevnit do něj jako podšívku. Tak bude alespoň svrchu vypadat dobře a přitom neztratí nic na své kouzelné moci…“

      Harry se na obě hezky usmál a řekl:

      „Ještě, že vás mám. Já bych tuhle hromadu uměl tak akorát hodit do smetí.“

      Ginny zavrtěla hlavou:

      „To by byla škoda Harry, některé ty věci jsou ještě docela zachovalé. Měl by sis uvědomit, že mezi kouzelníky jsou i takoví, kteří nemají moc peněz, a pomůže jim, když si budou moct tyhle věci levně koupit. Vím, že my už jsme teď na tom líp, než dřív a i když budu později třeba mít peněz dost, budu nosit dál obnošené věci k slečně Margret. Ne proto, abych ušetřila, ale proto, že vím, že se vždycky najde někdo, komu ty věci přijdou vhod.“

      Molly se na svou dceru laskavě usmála a pohladila ji po tváři, Ron jen s kyselým úsměvem kroutil hlavou a Harry se nadechl a se zavřenýma očima se snažil ovládnout. Měl tisíc chutí Ginny obejmout a vášnivě políbit. Ona to asi poznala, protože řekla mamce:

      „Já tady pomůžu Harrymu ty věci zabalit, měla bys jít dohlídnout na skřítky, jak jsou daleko s obědem.“

      Molly s všechápajícím úsměvem odvedla i Rona a vůbec se nedivila, že ti dva balili dva rance s mudlovským a kouzelnickým oblečením až do oběda. Když se v pondělí setkali s Grangerovými v hospodě U Děravého kotle, tak si Harryho nenápadně vzala stranou paní Grangerová, aby se s ním poradila:

      „Chceme sem zajít v září bez Hermiony, abychom jí koupili k narozeninám sovu. Tenhle hostinec už najdeme, ale nevíme, jak se dostaneme do Příčné ulice, když nemáme hůlku, kterou ten průchod otvíráte.“

      Harry se zamyslel:

      „Nejlepší bude, když řeknete Tomovi – hostinskému, pojďte, představím vás, aby se zbytečně nevyptával.“

      A odvedl paní Grangerovou k výčepu. Hostinský se mu uctivě klaněl a ochotně souhlasil, že samozřejmě rodiče jeho kamarádky do Příčné pustí a zpátky je určitě pustí kterýkoliv kouzelník, kterého požádají a poradil paní Grangerové:

      „Kdyby se na vás náhodou někdo tvářil podezřívavě, tak stačí říct, že jste přátelé Harryho Pottera a každý vám rád pomůže paní.“

      Paní Grangerová se na Harryho podívala s trochu překvapeným výrazem a on se zatvářil rozpačitě a pokrčil rameny.

      „Za to nemůžu, potýkám se s tím už od jedenácti let a už jsem se naučil, že s tím nic nenadělám,“ řekl omluvně.

      Pak se všichni vydali na nákupy. Obchod s obnošeným šatstvem slečny Margret byl hned na začátku ulice, tak tam odložili svoje rance a Molly se domluvila se stařičkou, laskavě vypadající slečnou Margret, aby šatstvo probrala, ohodnotila, že se u ní zastaví cestou zpět a vyberou si za své věci něco protihodnotou. Harry se v zatuchlém krámku zvědavě rozhlížel, protože tady ještě nikdy nebyl. Vlastně si zapadlého, nenápadného krámku ani nikdy nevšiml. Letmo přehlédl stojan s cestovními plášti a zaujal ho tmavě hnědý lehoučký plášť.

      „Mamko, podívej…“ sundal ho z ramínka a zkusil si ho „něco takového sis představovala?“ Molly si ho prohlédla.

      „Ano, to je ono. Je ti trochu větší, ten by měl na ten ručně tkaný dobře pasovat. A vypadá opravdu moc dobře a elegantně… Netušila jsem, že máš tak dobrý vkus…“

      Přišla k nim slečna Margret a řekla Harrymu:

      „Tento plášť je jedna z nejcennějších věcí, které tu mám. Je utkaný z vlny Tibetských horských antilop, a proto je velmi teplý, i když je tak lehoučký. Je dost drahý, nevím, jestli budou stačit ty věci, které jste přinesl, pane Pottere…“

      Harry se na laskavou starou paní usmál a odpověděl:

      „Stejně mi ho schovejte, rád ho doplatím. Opravdu se mi moc líbí.“

      Slečna Margret si od něj plášť vzala a odložila ho pro něj pod pult.

      Zašli všichni do Krucánků a kaňourů, aby si nakoupili učebnice, pak poslala mamka Ginny s Harrym k Madame Malkinové pro školní hábity. Cestou ke Georgeovi se stavili v lékárně pro přísady do lektvarů a v Mžourově, aby nakoupili dostatečnou zásobu krmení pro Papušíka, Hedviku, Trixi i Fawkese. Vzali s sebou paní Grangerovou, aby se v krámku rozhlédla. Koukala nerozhodně na tu spoustu různých sov a zeptala se Harryho, Ginny a Rona:

      „Co myslíte, která by se mohla Hermioně líbit?“

      Ron se zamyslel:

      „Nedávno jsme se o sovách bavili. Říkala, že kromě sovic sněžných, jsou nejchytřejší a nejspolehlivější sovy pálené.“

      Paní Grangerová se podívala na prodavačku:

      „Neměla bych si na září nějakou zamluvit? Má to být dárek pro dceru k narozeninám.“ Prodavačka se podívala s úctou na Harryho, pak se obrátila k ní a řekla:

      „Třetího, nebo čtvrtého září dostaneme novou zásilku. Tyhle sovy už jsou dost přebrané a v nové zásilce budou i sovy pálené ze severu. Jsou světlejší, větší a chytřejší, přijďte v září a já vám pomůžu vybrat opravdu pěknou sovu.“

      Harry se na ni usmál a spiklenecky zamrkal na paní Grangerovou, ta se zasmála a cestou z obchodu mu řekla:

      „Je vidět, že si Hermiona umí vybrat správné přátele…“

      Harry se na ni vážně podíval a opravil ji:

      „Kdyby nebylo Hermiony, tak nejen, že bych nebyl slavný, ale nebyl bych ani živý, na to nezapomeňte, protože já na to nikdy nezapomenu.“

      Ona přikývla a laskavě se na něho usmála.

      Pak usadili pana a paní Grangerovi k Floreanovi Fortescueovi na zmrzlinu a složili k nim všechny nákupy. Florean byl pohublý a bledý z dlouhého pobytu v Azkabanu, ale když Harryho vítal a s díky objímal, bylo vidět, že se už začíná vzpamatovávat. Ostatní se vydali do Georgova krámku s žertovnými rekvizitami. Tentokrát bylo v krámě dětí víc a George i Verity měli oba dost práce. George poprosil Harryho a ostatní, aby ty děcka chvilku pohlídali, aby mu krám nerozebrali, že musí mamce něco ukázat a odvedl ji dozadu. Hlídat moc nemuseli, protože mezi dětmi okamžitě proběhla šeptem zpráva:

      „Harry Potter, to je on, je tady Harry Potter…“

      A všechny děti ztuhly a s úžasem na něj zíraly. Harry si povzdechl, vzal Ginny kolem ramen a šeptal jí:

      „Až mamka přijde, tak se taky půjdeme podívat dozadu. Myslím, že už tam má Fredův portrét.“

      Mamka  byla ale vzadu dlouho. Mezitím přišli do krámu Lenka s Deanem. Drželi se za ruku, a když uviděli Harryho s Ginny, tak se k nim hned hrnuli. Ginny se divila:

      „Neříkejte, že jste to vy dva dali spolu dohromady?“

      Dean s úsměvem odpověděl:

      „Nevím, co tě na tom překvapuje, začali jsme spolu chodit už na Harryho oslavě. Zjistili jsme, že nás společná dobrodružství sblížila.“

      Lenka se jen šťastně uculovala. Harry se zasmál:

      „Tak to vám gratuluji, jsem rád, že byla ta oslava aspoň takhle užitečná.“

      Příjemně se bavili a přitom po očku hlídali děti, aby nevyváděly v obchodě nic nepřístojného. Když se vrátila do obchodu uplakaná mamka, tak Harry zašeptal Georgeovi: „Půjdeme ho taky pozdravit, můžeme?“

      George se usmál, kývnul a řekl:

      „Jistě, já se zatím pokusím trochu uklidnit mamku.“

      Když Harry, Ron, Ginny a Hermiona prošli za závěs, pozdravil je Fred v životní velikosti. Obraz byl umístěn tak, že to vypadalo, jako by tam ve zdi byli dveře a on stál v nich. V pozadí louka a les a  Fred, který se právě vrátil domů. Ginny a Hermioně přesto, že byly připravené na to, co uvidí, tekly slzy po tvářích i Ron lapal po dechu a měl co dělat, aby se taky nerozbrečel. Harry začal s Fredem vtipkovat a bavit se s ním tak, jako kdyby nikdy neodešel. Fred pochopil a sršel vtipem tak, že ostatní brzy rozesmál.

      „Škoda, že je tvůj portrét tak velký, ráda bych tě měla občas doma, Frede…“, zalitovala Ginny. Fred se zasmál:

      „Prozradím ti tajemství, sestřičko, George nechal udělat menší kopii, právě proto, aby mě mohl brát domů, mě už se po vás totiž taky stýskalo. A nejvíc mě mrzelo, že jsem přišel o tvoje zásnuby a Tedovy křtiny, to musela být sranda k popukání, teda alespoň, jak mi to líčil George…“

      Všichni se skvěle bavili a Fred si samozřejmě nezapomněl dobírat Hermionu pro její odznak primuse a Rona zlobil:

      „Ty se budeš muset začít pořádně učit, nebo tě primuska pustí k vodě…“

      Když pro ně přišel George, že se mamka šla uklidnit zmrzlinou k Floreanovi a vzkazuje jim, aby si ji tam vyzvedli i s nákupy co nejdřív, tak se s oběma srdečně rozloučili a šli taky na zmrzlinu. Ještě chvíli se srdečně bavili s Grangerovými a Floreanem, aby dali mamce čas na vzpamatování se a slečně Margret na to, aby se stihla probrat jejich šatstvem. Pak si cestou domů Harry vyzvedl cestovní plášť a ani nemusel moc připlácet, protože Margret ocenila svetry od Molly, jeho staré školní a společenský hábit dost vysoko. Hermiona zase vybrala Ronovi pěkné černé manžestráky, Ginny zase pro sebe dlouhý vlněný plášť s kapuci na zimu a tak šli všichni spokojeni domů.  

      Zbytek prázdnin utekl jako voda. Harry se ani chvilku nenudil. Byly to ty nejúžasnější prázdniny, jaké si jen uměl představit. Spoustu času trávil tím, že buď sám, nebo s Ginny a ostatními vyprávěl rodičům, co všechno zažil. Už jim toho dost pověděl i Brumbál a při několika návštěvách u Tonksových, kam vzal Harry vždy portréty sebou, se bavili společnými vzpomínkami i s Remusem a Tonksovou. Při jedné z takových návštěv, když Ginny chovala Teda, přinesla Darinka láhev s mlékem a Ginny se nabídla, že Teda zkusí nakrmit. Šlo jí to docela dobře, Ted spolupracoval a Harry se díval se zalíbením, jak to Ginny s dítětem v náručí sluší. Když Ted dojedl, tak Andromeda navrhla, aby si ho vzal Harry na odříhnutí. „Ještě počkej Harry, dám ti na rameno plenu, někdy si při říhnutí ještě trochu ublinkne.“ Harry se zasmál:

      „Jo, poblinkat se mu mě ještě nepodařilo.“

      Všichni se zasmáli a vzpomněli si na tu nemilou příhodu při křtinách. Lily se na ně dívala s laskavým úsměvem a James si dělal legraci:

      „Tak je to správně, jen se koukejte hezky na malým Lupinovi naučit, jak se správně starat o naše vnoučata.“

      Probudil tím bouři smíchu a Dora se podívala na Lupina:

      „No to máš tedy opravdu dobré kamarády Remusi.“ Tomu tekly slzy smíchu a odpověděl: „Jo, to tedy mám.“ 

      Domluvili se, že Harry přijde, i s portréty, na návštěvu o Vánočních i Velikonočních prázdninách.

      Hodně času strávili také učením. Bavilo je to, protože James, Sirius a ke konci prázdnin i Fred, tak rozpustile všem napovídali, kibicovali a hecovali, že je musel profesor Brumbál napomínat. Tak se staly hodiny přeměňování příjemnou zábavou, kterou si všichni užívali. Často se k nim připojovala i Hermiona a tak si opakovali i kouzelné formule a další předměty. Harry naučil Ginny vyvolávat Patrona, protože to jí zatím, jako jediné, moc nešlo. Když konečně získal její Patron konkrétní podobu tak se Harry zeptal:

      „Páni, to je pěkně silný Patron, vypadá to jako nějaká velká kočka. Co je to, levhart nebo jaguár?“

      A Ginny šťastná, jak její Patron poslušně pobíhá po obýváku a skáče z křesla na křeslo, odpověděla.

      „To bude nejspíš americký horský lev – kuguár. Mám ho v jedné knize na obrázku, vždycky se mi moc líbil…“

      Pak je Hermiona s Brumbálovou vydatnou pomocí naučila, jak po Patronovi posílat ústní vzkazy a tak se do konce prázdnin bavili tím, že si posílali navzájem po svých Patronech žertovné poznámky, než jim to mamka zakázala, když se lekla Harryho jelena tak, že málem spadla ze schodů. Hermiona si od Harryho vypůjčila Princovu učebnici, aby si opsala pár receptů na vylepšení přípravy lektvarů a za to je naučila, s Brumbálovým přispěním, jak připravit protijedy na kombinované jedy podle Golpalttova třetího zákona, jak rozlišit jedy ve směsi pomocí Scapinova odhalovacího kouzla a jak vybírat dodatečné přísady, které protijedy spojí. Harry zase Brumbálovi a rodičům vyprávěl, jak se při pokusu přimět Křiklana mluvit o té vzpomínce, blýsknul bezoárem, právě při přípravě těchto protijedů a jak se pak ten samý bezoár hodil při Ronově otravě.

      Při jedné z dalších hodin přeměňování ke konci prázdnin, se Hermiona podivila, že s nimi Brumbál probírá už látku sedmého ročníku. A profesor se s trochou váhání rozhodl, že jim to vysvětlí.

      „Původně jsem chtěl, aby vám to řekla až paní profesorka McGonagallová ve škole, ale možná bude lepší, když vás na to připravím už teď. Vaše nová profesorka přeměňování se jmenuje Agnes Stampová a možná z ní bude skvělá profesorka a moje obavy se vůbec nepotvrdí. Je v přeměňování opravdu dobrá, dokonce i několikrát publikovala v odborných časopisech. Učil jsem ji já a byla opravdu nadaná…“ když se odmlčel, tak se Harry zeptal: „Tak v čem bychom měli mít problém?“

      „Minerva ji ve škole nepotkala a tak to nemohla vědět. Agnes byla, co se týče odbornosti nejlepší z kandidátů… Ale ve škole, pokud vím, tak i potom, byla velká kamarádka s … Dolores Umbridgeovou.“

      Ron vykulil oči, zalapal po dechu a vyrazil ze sebe:

      „No nazdar… a já se letos do školy docela těšil…“

      Harry si jen povzdechl a odpověděl mu:

      „Třeba to nebude tak zlé, možná po tom, co Umbridgeová v poslední době prováděla, přestaly být kamarádky…“

      Brumbál s ním souhlasil.

      „Ano v to doufám i já. Agnes byla mnohem inteligentnější než Dolores, takže je možné, že její názory nebude brát v potaz. Ale také se může stát, že se bude chtít přesvědčit, jestli Umbridgeová přece jen neměla pravdu…“

      Do hovoru se zapojila Lily:

      „Co jsi měl za problémy s tou Umbridgeovou Harry?“

      Harry se zasmál:

      „Ta si o mně myslela, že jsem rozmazlený, nevychovaný, protekční spratek, nebezpečný pro své okolí. Poslala na mě mozkomory, nutila mě psát vlastní krví,“ ukázal, stále ještě znatelnou jizvu na své ruce, „a pak se pokoušela přinutit mě mluvit kletbou Cruciatus. Opravdu roztomilá, hodná paní.“

      Brumbál se zarazil:

      „To jsem ani já nevěděl, opravdu na tebe použila Crucio?“

      Harry se zasmál:

      „Ne, Hermiona jí to nedovolila. Sehrála divadýlko se zhroucením a přiznala všechno, co si myslela, že chtěla ta baba slyšet. Pak jsme ji odvedli do lesa, aby se seznámila s našimi kentaury. Myslím, že to se jí opravdu líbilo…“ a uličnicky se na Brumbála usmál.

      Brumbál se také rozesmál. Pak Harry zvážněl:

      „To bych jí všechno dokázal odpustit, vytrestali jsme ji konečně dost, ale ona si přidělala na dveře své kanceláře Pošukovo kouzelné oko a udělala si z něj magické kukátko, aby mohla šmírovat… Sebral jsem jí ho a pohřbil v lese… To jí nedokážu odpustit. Až ji potkám, tak ji proměním v ropuchu a prodám do Mžourova…“

      Hermiona se usmála a řekla:

      „Jenže v té mudlovské pohádce byla do ropuchy zakletá krásná princezna, musela si získat lásku sličného prince, aby ji polibkem vysvobodil. Dovedeš si představit, jak by byl překvapen, kdyby se po polibku neobjevila krásná princezna, ale taková ježibaba?“

      Harry se zasmál a  Sirius se podivil:

      „Hele, tuhle pohádku neznám…“

      A James se přidal:

      „Já taky ne.“

      Lily se rozesmála a uklidnila je:

      „Tak já vám ji budu večer před spaním vyprávět, abyste nezlobili…“ Všichni se smáli a Brumbál řekl, že si ji taky přijde poslechnout.

      „Ale abych se vrátil k profesorce Stampové, možná bude trochu provokovat, aby se přesvědčila, jestli jsi opravdu drzý a nevychovaný. Měl bys na to být připravený a tvoji přátelé také. Chtělo by to, abyste se k paní profesorce všichni chovali velmi zdvořile a uctivě, nesmíte se nechat vyprovokovat, jako od Umbridgeové. Už jste všichni starší, svoje divoká léta dospívání byste měli mít za sebou a měli byste se už umět ovládat…“

      Harry se zlehka usmál a vzpomněl si na svoje vzteklé chování v tom roce a pochopil, jak to Brumbál myslel. Pak mu řekl:

      „Je dobře, že jste nás upozornil včas, stihneme varovat i svoje ostatní přátele, aby se nenechali vyprovokovat. Možná, že jsou naše obavy zbytečné a z profesorky Stampové se vyklube milá a hodná dáma, kterou budeme mít rádi.“

      Hermiona se přidala:

      „A jestli ne, tak se nám může hodit, že budeme mít trochu náskok. Tak bychom měli pokračovat v nácviku toho zastíracího kouzla…“

      Pro Harryho se staly nezapomenutelné i procházky po blízkém lese, kam rádi chodili s Ginny randit. Užívali si nádherné letní počasí a jeden druhého velmi intenzivně. Jednou, asi týden před koncem prázdnin, je zrovna když se dost vášnivě muchlovali v tichém zákoutí, překvapil Charlie, který si vyšel na rande s Katií Bellovou.

      „Ale, kdopak to tady je?“ zasmál se a dodal: „Nenechte se rušit, my si najdeme jiné útulné místečko…“ A s úsměvem pokračovali dál.

      Harry trochu znejistěl, nevěděl, jak bude Charlie reagovat doma na jejich setkání a trochu se bál, aby vášnivost jejich vztahu neprobíral se zbytkem rodiny. Ginny ho uklidňovala, že Charlie takový není a on opravdu dělal, jako by se nepotkali. Poslední den prázdnin, když si odpoledne s Ronem balili kufry, přišel za ním nahoru do pokoje Bill.

      „Rone, mamka ti vzkazuje, že máš jít za ní do kuchyně.“

      Ron reptal a ptal se, co zase mamka chce a Bill mu odpověděl:

      „Myslím, že říkala něco o kapesném…“

      V tu chvíli se Ron rozzářil a utíkal dolů. Bill směrem ke dveřím s hůlkou v ruce zašeptal: „Ševellisimo.“ Pak se podíval s úsměvem na Harryho.

      „Je to správně? Potřebuji si s tebou v klidu promluvit…“

      Harry s úsměvem přikývl a upřel na něj zvědavý pohled.

      „Mluvil jsem s Charliem…“

      Harry cítil, jak začíná rudnout, sklopil oči a zeptal se:

      „Tak přeci žaloval? Přišel jsi mi vynadat?“

      Bill se rozesmál:

      „Ne, nic takového, jen mě upozornil, že je nejvyšší čas, abys dostal náš rodinný poklad – červenou knihu…“

      Harry se odvážil zvednout oči a viděl, že se Bill laskavě usmívá.

      „Já jsem si také všiml, že je váš vztah dost intenzivní… Nebudu ti dávat žádné moudré rady do života Harry, na to už máš svoje rodiče. Nevím ale, kolik ti toho budou schopni, nebo ochotni říct… Náš taťka je třeba, co se týče poradenství ohledně lásky, naprosto nepoužitelný. Naštěstí jsem se ve svých osmnácti letech dostal k téhle knize.“

      Mávnutím hůlky přivolal do své ruky knihu v červeném obalu.

      „Je to mudlovská kniha a je napsána s takovým zvláštním, trochu vědeckým odstupem, ale dozvíš se z ní spoustu užitečných věcí… Udělal jsem kopii pro každého ze svých bratrů k osmnáctým narozeninám. Tedy kromě Rona, ten má ale myslím dost času, dostane ji k Vánocům… Protože mi velmi záleží na tom, aby byla moje malá sestřička šťastná, a její štěstí máš teď v rukách ty, tak ti dám tuhle knihu a přidám k ní jednu radu. Pořádně si ji prostuduj, pak ji dej přečíst Ginny a až budete dost zralí na to, číst ji spolu a povídat si o tom, co jste se z ní dozvěděli, tak budete dost zralí i na to, vyzkoušet si to v praxi…“ a podal mu ji.

      Harry se podíval na červenou obálku, zlatým písmem tam stálo: LIDSKÁ SEXUALITA TAJEMSTVÍ ZBAVENÁ. Znovu cítil, jak mu do tváří stoupá horkost. Kouknul na Billa a ten se stále chápavě usmíval.

      „Já… díky Bille… nevím, jak…“

      „Nemusíš mi děkovat, Harry. Víš, že tě mám opravdu rád. Cítím se být mnohem víc tvým bratrem, než jen nastávajícím švagrem. Chci, abys věděl, že kdykoliv budeš mít nějaký problém, nebo jakoukoli otázku, tak za mnou můžeš přijít, kdykoli… Vždycky ti rád pomůžu, nebo poradím, jak nejlépe budu umět…“

      Harry se na něj díval s vděčností.

      „Díky Bille, taky to cítím podobně, ale to už jsi asi poznal… Rona mám moc rád, je to můj nejlepší kamarád, ale o některých věcech se s ním bavit nedokážu… S tebou je to jiné… Chci, abys věděl, že to platí i opačně… Kdykoli ti budu moct nějak pomoct, tak stačí říct…“

      Bill přikývl a zrušil Ševellisimo. Pak se zeptal:

      „Půjdeš se mnou dolů?“ Harry se podíval na knihu ve své ruce a hromádku věcí na posteli: „Běž napřed, přijdu za chvilku, jen to dobalím.“ Pak uklidil červenou knihu na dno kufru a pokračoval v balení. Za pár minut už pospíchal do kuchyně. Ve dveřích se potkal s Ronem, který se šťastným výrazem a rukou v kapse, spěchal nahoru dobalit.

      V kuchyni bylo plno. S Billem přišla i Fleur, byl tu Perci i s Penelopou a Ginny s Georgem se potichu chechtali - pravděpodobně se bavili na jejich účet. Když přišel Harry, tak je mamka začala vyhánět ven.

      „Bille, odneste stoly na zahradu a zůstaňte už tam. Můžete připravit všechno na večeři na rozloučenou s našimi školáky. Počítej s tím, že Charlie přivede na večeři Katii a s taťkou přijde Kingsley s Angelinou. Já už tady potřebuji prostor, abychom se mohli s Winky a Kráturou pustit do vaření.“

      Tak se všichni společnými silami pustili do stěhování, a když se k nim za chvilku přidal Ron, tak se ho Harry zeptal:

      „Hermiona nepřijde?“

      Ron se tvářil radostně a spokojeně, nejspíš díky štědrému kapesnému. S kyselým úsměvem odpověděl:

      „Hermionu uvidím až na nádraží. Rozhodla se, že poslední den stráví celý se svými rodiči.“

      A pokrčil rameny, jako kdyby říkal, že tím si rozhodně náladu zkazit nehodlá. Když přišli i Charlie s Katií, tak už byly stoly připraveny a prostřeny a Harry došel do kuchyně pro portréty, aby se mohly zúčastnit skvělé zábavy, která se venku rozběhla. Večeře byla jako vždy vynikající a celý večer panovala na zahradě tak skvělá nálada, že Harry zahodil za hlavu všechny pochybnosti o tom, jak bude vycházet s profesorkou Agnes Stampovou a zase se začal neobyčejně těšit na nastávající školní rok.

       

      Items details

      • Hits: 16025 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 151 a členů: 5 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3066225