Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Malý vlkodlak

maly_vlkodlak-thaneb Naposledy v Bradavicích

Druhá část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Poslední školní rok začíná. Čeká opravdu Harryho konečně klidný školní rok, kdy bude mít jedinou starost - dobře se připravit na OVCE? To by ani nebyl Harry James Potter, aby si ho problémy nenašly...


    Kapitola 4, Dagby a vlkodlak

      Mal_vlkodlakHarry po příchodu na kolej napsal a pověsil na nástěnku datum a čas konání konkurzu a pak se zeptal Rona, jestli si myslí, že se konečně zbavil té své hráčské trémy. Ron se zamyslel:

      „Po tom co jsme prožili, by se dalo předpokládat, že jo, ale přesvědčím se o tom, až na tom konkurzu…“

      Harry se na něj usmál a řekl:

      „Já ti věřím, Rone, chci letos ten konkurz zorganizovat trochu jinak. V pátek večer si svolám starý tým a probereme to spolu, připravíme se na to.“

      Hermiona je pobaveně poslouchala, pak se podívala na hodinky a vybídla Ginny, že je nejvyšší čas vyrazit k ředitelce. Harry vstal:

      „Já se jdu podívat na Fawkese a taky na rodiče. Mamka si ráno stěžovala, že táta se Siriusem jsou jak malí kluci, že vyrazili na toulky po škole v okamžiku, kdy jsem je vyndal z kufru, a celou noc se neukázali…“

      Všichni se zasmáli a rozešli se. Ron šel s Harrym do ložnice.

      Našli Fawkese, jak si hraje s prváky. Chvilku se tam s nimi zdrželi a povídali si s nimi o jejich prvním dni ve škole. Vyprávěli, jak si pro ně přišel pan profesor Tobolka až k učebně přeměňování a odvedl je do své učebny, aby zbytečně nebloudili. Jak jim všem představil Lucase a vysvětlil jim, že vzhledem k tomu, že mají vlkodlaka ve svém středu, tak je nutné, aby věděli všechno i přes to, že je to látka až pro třetí ročníky. Jeden přes druhého s vyvalenýma očima vyprávěli, jak jim Lucas popisoval, jak hrozná a bolestivá je jeho přeměna a proč je tedy nutné, aby vůbec nespatřil úplněk, ani když pije svůj lektvar a mění se jen v krotkého a poslušného vlka.

      Harry s potěšením sledoval, že ostatní prváci jsou vlkodlakem ve svém středu spíš fascinováni a nadšeni, než vystrašeni a v duchu děkoval Sturgisovi, za ten skvělý tah. Později u večeře si všiml, jak si k Lucasovi a Sáře kromě dvou prváků, přisedly i čtyři nebelvírské prvňačky a Justin si s úlevou šel přesednout i s Terry k nim. Usmál se na Harryho a řekl:

      „Tak to vypadá, že tu vzniká kolem Sáry a Lucase pěkně silná parta. Počítám, že se jim to ještě trochu nabalí a profesoři budou mít časem, až se ta banda trochu rozkouká, dost problémů.“ 

      Všichni se tomu zasmáli, a když přišly Ginny s Hermionou, že je kroužek vaření schválen,  domluvili se, že k doručení zprávy pro mamku použijí Fawkese, aby ho trochu zaměstnali. Hned se jim taky přihlásila Justinova kamarádka Terry, která také pochází z mudlovské rodiny a chce se naučit, jak vaří kouzelníci. Hermiona se zamyslela, že by měli ten kroužek zpřístupnit jen pro studenty šestého a sedmého ročníku, protože mladší studenti ještě neovládají kouzla, která budou při tom používat.

      „Takhle už je nás i s Hagridem dost, už moc lidí přijmout nemůžeme, aby nás mamka dokázala všechny zvládnout.“

      Harry se jí zeptal:

      „A kde se budeme učit? Chceš se plíst skřítkům v kuchyni?“

      Hermiona se na něj podívala s údivem:

      „No Harry, ty mě překvapuješ. Existuje přece mnohem praktičtější řešení. Když pro nás komnata nejvyšší potřeby dokázala vytvořit učebnu obrany proti černé magii, tak určitě svede i kuchyň, kde bychom se mohli učit vařit, nemyslíš?“

      Harry se zasmál:

      „No jasně, to mě mělo napadnout. A když už jsem se zmínil o skřítcích… Jdu po večeři do kuchyně, abych si od nich něco zjistil a byl bych rád, kdybys šla se mnou, abys mi pak třeba nevyčítala, že je chci nějak zneužívat, jak to máš ve zvyku.“

      Hermiona se na něj zkoumavě podívala a pokusila se z něj vytáhnout, co má za lubem. On ji ale s úsměvem odbyl, že to nehodlá všechno probírat na dvakrát nejdřív s ní a pak se skřítky, tak ať si laskavě chvilku počká.

      Po večeři se k němu kromě Hermiony přidali i zvědaví Ron a Ginny. Když došli do kuchyně, tak našli skřítky v plné práci se sklízením nádobí po večeři. Harry i ostatní je zdvořile pozdravili a Harry se zeptal, jestli je můžou na chvilku zdržet, že by se jich potřeboval všech na něco zeptat. Skřítci se k němu všichni okamžitě obrátili a ze všech stran se ozývalo:

      „Samozřejmě pane – moc rádi pane – s čím vám můžeme pomoct, pane.“

      A tak se Harry zeptal, silným hlasem, aby ho slyšeli všichni:

      „Potřebuji vědět, jestli jste někdo z vás už slyšel o případu, že by vlkodlak pokousal, nebo jinak ublížil domácímu skřítkovi.“

      Hermiona okamžitě zareagovala:

      „Harry, co to děláš? To přece nemůžeš…“

      Ale on ji zarazil a řekl:

      „Počkej, chci slyšet, co mi k tomu můžou říct oni.“

      Skřítci vrtěli hlavou, jako že nikdy o takovém případu neslyšeli. Pak se do popředí protlačil stařičký domácí skřítek se zkrabatělým obličejem, s šedivým chmýřím na hlavě a řekl:

      „Marleův pán byl vlkodlak, pane. Když byl úplněk, tak musel být zavřený ve sklepě, aby nemohl napadnout svoje rodiče, nebo jiné lidi. Mohl tam s ním být jen Marley a naše kočka pane, protože vlkodlak napadá jenom lidi, touží po lidské krvi. Skřítky ani zvířata nenapadá, pane.“

      Harry se na něj usmál.

      „Myslel jsem si to, děkuji ti, Marley.“

      Pak se zas otočil k ostatním:

      „Chtěl bych vás o něco požádat.“

      Vysvětlil jim jak je to s Lucasem a řekl, že hledá skřítka, který by se chtěl stát jeho přítelem a trávit s ním tu jednu noc v měsíci, kdy nemůže být z bezpečnostních důvodů s ostatními studenty. Že by to chtělo přátelského skřítka, který si rád povídá. Dopředu se protlačil skřítek s legračním kohoutem z černých vlasů, jaký občas Harry vídal u mudlovských miminek. Měl na skřítka poměrně malé uši, ale o to větší oči, které na Harryho vypoulil.

      „Dagby je přátelský skřítek, pane a moc rád si povídá. Ostatní skřítci, nemají moc času, aby se s Dagbym bavili a tak se Dagby rád stane přítelem pana Lucase a bude mu dělat při úplňku společnost, pane.“

      Harry se na skřítka laskavě usmál, podal mu ruku a řekl:

      „Jsem moc rád, že tě poznávám Dagby.“

      Skřítek se rozčilením celý rozklepal, podal Harrymu ruku a pak se otočil k ostatním skřítkům, kteří na ně civěli s velmi udiveným výrazem, a řekl:

      „Viděli jste? Velký pán Harry Potter, podal Dagbymu ruku.“

      Pak se otočil k Harrymu:

      „Pro Dagbyho je to velká čest, pane. Krátura nám vyprávěl, že jste velmi hodný a laskavý pán a všichni skřítkové velmi obdivují vaši udatnost a statečnost, pane.“

      Harry se na něj usmál a mrknul omluvně na Hermionu. Ta se už ale taky usmívala. Pak se ještě domluvil s Dagbym, že ho zítra odpoledne seznámí s Lucasem a ještě jednou mu před všemi skřítky podáním ruky poděkoval. Pak vyrazili na kolej, aby poslali po Fawkesovi dopis mamce a napsali si dnešní domácí úkoly, aby se jim to nezačalo nepříjemně hromadit.

      Zítra je čekal náročný den. Dopoledne měli obranu a lektvary, po obědě formule a Hermiona ještě staré runy, tak si šli všichni brzy lehnout. Ráno vstávali trochu dřív a vzali s sebou prváky na snídani. Harry se s Lucasem dohodl, že mu odpoledne ukáže hrad a slíbil mu překvapení. Ginny se smála:

      „To jsi mu neměl říkat Harry, podívej jak je vykulený, jak se má teď chudák soustředit na vyučování.“

      Vzali si sebou na snídani učebnice na obranu i na lektvary a tak šli ze snídaně rovnou do učebny. Posadili se stejně jako na přeměňování a rozhlíželi se, kdo s nimi bude letos chodit. Harry se podivil, že nevidí Goyla a Parkinsonovou ze Zmijozelu a Hermiona mu vysvětlila, že dostali příležitost opakovat jen přeměňování, formule a bylinkářství.

      „Počkej, ale na bylinkářství s námi přece nebyli?“ Divil se Ron.

      Hermiona s úsměvem odpověděla:

      „Na bylinkářství a formule chodí skoro celý zmijozelský sedmý ročník a tak mají hodiny samostatně – naštěstí. Takže s nimi budeme mít společné jen ostatní předměty a z těch budou ti dva jen na přeměňování.“

      Pak už se ale utišili, protože přišel Sturgis. Rozhlédl se s úsměvem po třídě a řekl:

      „Jak už jste zajisté od mých kolegů slyšeli, čeká nás náročný školní rok. Protože jsem tady nový, tak si nejprve ověřím vaše znalosti a umění v oboru obrany proti černé magii. Nejprve si uděláme takový rychlý teoretický ústní test vašich znalostí a pak si pár obranných kouzel vyzkoušíme v praxi.“

      Na chvíli se odmlčel a podíval se do pergamenu, kde měl asi připraveny podněty k opakování.

      „Tak začneme s nebezpečnými tvory. S většinou nebezpečných tvorů už byste si měli umět poradit. Alespoň s těmi, kteří byli v otázkách na NKÚ, protože jste je všichni absolvovali minimálně na známku nad očekávání. Takže jen zběžně: Jak se vyrovnáte s bubákem?“

      A ukázal na prvního studenta v řadě u dveří. Pak postupoval od jednoho k druhému a dával další otázky:

      „Jak se ubráníte – tůňodavům, ďasovcům, bludníčkům… Jak rozeznáte vlka od vlkodlaka…“ Pak přešel k jednoduchým obraným zaklínadlům:

      „Jak svého přítele zbavíte provazů, pokud je spoután? A jak ho zbavíte řetězů? Také nevíte? Tak kdo nám to řekne?“ A rozhlédl se zezadu po třídě.

      Hermiona se samozřejmě hned hlásila, ale když se k ní přidala i Ginny, Lenka, Dean i Justin, tak se s kyselým úšklebkem  přihlásil i Ron. Harry pořád ještě váhal, jestli se má hlásit a tak se podíval na Sturgise. Hleděl přímo k nim, vlastně přímo na Harryho. Ten po něm hodil utrápeným pohledem, ale nakonec se taky přihlásil. Sturgis se usmál a vyvolal – Lenku. Ta vstala a odpověděla:

      „Provazy odstraníme pomocí kouzla Diffindo a řetězy pomocí kouzla Relashio.

      Sturgis se usmál a pochválil ji:

      „Výborně Lenko, tak budeme pokračovat…“

      Probral s nimi kouzla rušící lehké kletby – Finite, Enervate – které vás probere z mdlob, překážecí kouzlo – Impedimenta, ale také částečné a úplné spoutání a další kouzla.

      Když narazil na někoho, kdo neznal odpověď, tak už bez toho, aby je pobízel k přihlášení, automaticky vybral někoho z jejich rohu, aby odpověděl. Tak se dostalo na všechny, kromě Harryho. Když skončil, tak přešel zpátky ke svému stolu a řekl:

      „Než upravím třídu na praktické přezkoušení, tak si ještě ověřím, jak jste na tom s Patronovým zaklínadlem. Tomu se budeme věnovat jako prvnímu v tomto školním roce. Vzhledem k tomu, že někteří z vás již Patrona zvládli, tak si vás teď vyzkouším. Harry můžeš začít?“

      Harry se usmál, zavřel oči a během okamžiku z jeho hůlky vyběhl stříbrný, zářící jelen, oběhl celou třídu, zastavil se před Sturgisem a Harryho hlasem pozdravil:

      „Přeji vám dobrý den, pane profesore.“

      Sturgis se rozesmál:

      „Ano, jistě… Tak tedy, ti z vás, kteří již po svých Patronech umí posílat ústní vzkazy, tak nám to samozřejmě také předvedou.“

      A tak ho tedy postupně pozdravili Hermionina vydra, Ronův teriér i Ginnin kuguár.

      Lenka svého zajíce a Dean svou husu ještě mluvit nenaučili, ale byli už jediní, kdo vytvořil fyzického Patrona. Justin, Terry a několik dalších studentů už dokázali pochopit podstatu kouzla, ale byli schopni zatím vytvořit jen něco jako stříbřitý štít, nebo mlhu. Větší část studentů Patrona neuměla.

      V druhé části hodiny odstranil ze třídy lavice a přičaroval dvě velké žíněnky. Pak z Rona, Harryho, Hermiony, Ginny, Lenky a Deana udělal figuranty a vyzkoušel si, jak ostatní studenti ovládají obranná a zneškodňující kouzla. S některými studenty nebyl vůbec spokojen a doporučil jim účast na doučování ve středu po večeři, které založil kvůli některým slabším studentům šestého ročníku. Pak řekl:

      „Teď se budeme až do konce hodiny věnovat Patronům. Hermiono, ty si vezmeš na starost Lenku a Deana a vysvětlíš jim, jak naučí svého Patrona mluvit. Ti, kteří již pochopili podstatu kouzla a dokáží vytvořit štít, nebo alespoň mlhu, půjdou s Harrym, Ronem a Ginny a budou se pod jejich vedením pokoušet dát svým Patronům konkrétní tvar. Se mnou tu zůstanou ostatní a budeme se učit základní podstatu tohoto kouzla.“

      A protože Hermiona i Harry byli schopní a již zkušení učitelé, tak Dean a Lenka do konce hodiny naučili svoje Patrony mluvit a Harry je navedl, aby je poslali za Sturgisem. A tak za chvilku před Sturgisem roztomile panáčkoval Lenčin zajíc a hlásil mu:

      „Už to umím, pane profesore!“

      A kolem hlavy mu kroužila husa a Deanovým hlasem pokřikovala:

      „Já taky, já taky!“

      Tak si je se smíchem přišel zkontrolovat. S potěšením sledoval, jak pod Harryho vedením Justin dal svému Patronovi tvar chobotnice, Terry kuny a střelec Havraspárského famfrpálového týmu Leslie, sice ještě nevýrazného, ale zcela zřetelného berana. Dal všem úspěšným učitelům i žákům po deseti bodech. Než je z hodiny propustil, tak jim oznámil: „Nepodceňujte přípravu a všichni si poctivě Patrona procvičujte. Byl jsem informován, že si zkušební komise na zkoušky objednala několik skutečných mozkomorů a tak, abych vás všechny připravil na setkání s ním, objednal jsem si na jaro od pana Kopála, také skutečného mozkomora, abyste měli příležitost si svou obranu vyzkoušet.“

      Pak se přesunuli rovnou do učebny lektvarů. Křiklan je všechny velmi srdečně přivítal, obzvlášť z Harryho byl neuvěřitelně nadšený. Ron se na něj kvůli tomu pořád uculoval. Vysvětlil jim z kolika střídajících se fází přípravy a zrání se skládá výroba Veritaséra a pak se ve dvojicích vrhli na přípravu prvního polotovaru.

      „Vzhledem k tomu, že je první fáze dost jednoduchá, tak až odložíme polotovar ke zrání, tak si vytvoříme protilátku rušící jeho účinky. Nalistujte si ve svých učebnicích stranu 248 a pusťte se do toho. Měli byste to zvládnout včas na to, abychom si ještě mohli vyzkoušet na nějakém dobrovolníkovi, jak veritasérum funguje a vyzkoušet si lektvar, který si připravíte.“

      I k přípravě tohoto lektvaru našel Harry pár užitečných poznámek ve své učebnici a nakoukl přes rameno Hermioně, jestli si je opsala. Pak Harry ve dvojici s Ginny a Ron zase s Hermionou, díky princi dvojí krve, dokončili své lektvary nejdříve a samozřejmě nejlépe z celé třídy. Křiklan s lahvičkou veritaséra v ruce přišel nejprve ke zmijozelskému stolu.

      „Ani jeden z vašich lektvarů nevypadá příliš důvěryhodně, být vámi, příliš bych nespoléhal na to, že bude fungovat.“

      Pak pomocí odstraňovacího kouzla – Evanesco – nechal jejich lektvary pro jistotu zmizet. Když přešel ke stolu, kde byla dvojice mrzimorských studentů a Lenka se svým kolegou, primusem z Havraspáru, tak se zatvářil celkem potěšeně. U mrzimorských konstatoval: „Lektvar by měl být čirý s jemným růžovým nádechem. Tato sytě růžová barva je nejspíš způsobena příliš nahrubo pokrájeným listem šedavice. Musíte ho příště rozsekat velmi nadrobno… Jinak je ten lektvar ucházející a možná by skutečně fungoval, tak vám přidělím po dvou bodech.“

      Pak se otočil k Lenčinu lektvaru:

      „Tento lektvar již vypadá téměř tak, jak by vypadat měl. Když ho budete ještě chvilku míchat, tak ještě zesvětlá a určitě bude mít, ty správné účinky – přiděluji vám po pěti bodech.“

      A když nakoukl do kotlíků u Harryho a Hermiony, tak řekl nadšeně:

      „Ano, tyto lektvary jsou dokonalé. Myslím, že je bez obav můžete nalít do lahviček. Jsou připraveny k použití. Přiděluji vám za ně po deseti bodech…“

      Pak přešel ke svému stolu a ukázal jim lahvičku s veritasérem.

      „Najde se nějaký dobrovolník, který si chce vyzkoušet účinky veritaséra?“

      Přihlásila se Lenka Láskorádová. Křiklan nahlédl do jejího kotlíku a řekl:

      „No, váš lektvar již vypadá použitelně, tak si odlijte jednu dávku do skleničky.“

      A zatím co do poháru s vodou nakapal pár kapek veritaséra, tak Lenku vyzval:

      „Teď si vyberte jednoho ze svých spolužáků, kterému důvěřujete, aby si pro vás připravil otázku, na kterou chce znát pravdivou odpověď.“

      Lenka se s důvěrou obrátila na Ginny. Ta se usmála, a když Lenka vypila pohár, tak se jí zeptala:

      „Opravdu věříš, že existují muchlorozí chropotalové?“

      Lenka jí bez rozpaků odpověděla:

      „Jistě, že věřím…“

      „A ani jsi nikdy nepochybovala?“

      Lenka po pravdě přiznala:

      „Ach ano, měla jsem období, kdy jsem o jejich existenci pochybovala. Po několika neúspěšných expedicích, kdy jsme s tátou po nich nenašli žádné stopy, ale teď již zase věřím, protože na poslední výpravě jsme zaslechli jejich volání. Teď již vím, že skutečně jsou…“ Ginny se rozesmála a řekla jí, ať si vypije protilátku.

      Lenka byla trochu zmatená z toho, co odpověděla.

      „Je možné, že bych neřekla pravdu? Nepamatuji se, že bych někdy pochybovala o jejich existenci…“

      Křiklan se zasmál:

      „To je právě kouzlo veritaséra. Donutí vás prozradit i myšlenky ukryté v hloubce vaší duše, myšlenky, které nechcete přiznat ani sami sobě…“

      Pak se zeptal:

      „Je tu ještě nějaký dobrovolník?“ A podíval se na Harryho.

      Ten se ohlédl po ostatních studentech a pak s pohledem na Křiklana zavrtěl hlavou. Křiklan se usmál a strčil lahvičku s veritasérem do kapsy hábitu. Pak ukončil hodinu. 

      Harry se chvilku zdržel, a když ostatní odešli, tak poprosil Křiklana, aby mu dal pár kapek, že by si jeho účinky rád vyzkoušel v trochu intimnějším prostředí. Křiklan se usmál a do malé lahvičky mu trošku odlil. U oběda se pak Harry domluvil s Ronem, Hermionou a Ginny, aby si promysleli otázky, které mu pod vlivem veritaséra budou chtít večer položit.

      „Prosil bych nic důležitého, ale přes to nějaké, na které si myslíte, že bych vám normálně neodpověděl.“

      Když se najedli, tak ještě Harry zašel ke stolu, kde seděli profesorka McGonagallová se Sturgisem a vysvětlil jim, jak našel Dagbyho a co má s ním a s Lucasem v úmyslu. Sturgis se rozesmál a řekl:

      „Ve čtyři hodiny už budu mít volno. Stavte se pro mě při prohlídce, u toho jejich seznamování bych chtěl být…“

      Pak už byl nejvyšší čas odebrat se na hodinu Kouzelných formulí. Jak už si zvykli, hodina proběhla v duchu opakování. Všichni si postupně zkopírovali u Kratiknotova stolu ozdobnou karafu s vodou, pak ji proměnili na víno, předvedli na ní přenášecí kouzlo, přivolali si z police pohár, do kterého část vína nadnášecím  kouzlem odlili na ochutnání a karafu pak doplňovacím kouzlem opět naplnili. Harry, Ginny i Hermiona všechna ta kouzla zvládli perfektně a své karafy měli plné výborného vína. Profesor Kratiknot jim po ochutnání a po pochvale dovolil, aby si své karafy dobře prohlédli a nechali je zmizet pro další použití.

      Jen Ronovo víno ohodnotil jako nekvalitní a nedobré a doporučil mu procvičování přeměny vody ve víno. Pak přišla na řadu další a další kouzla. Kromě Hermiony, která jako jediná zvládla úplně všechno, si ostatní studenti odnesli různé domácí úkoly na procvičování, protože zvládali opakování se střídavými úspěchy. Ron jen kroutil hlavou:

      „Ty se máš, my strávíme procvičováním minimálně dva večery…“

      Hermiona se na něj utrápeně podívala a řekla:

      „Neboj, já se taky nudit nebudu. Nezapomeň, že mám dnes ještě staré runy a zítra věštění z čísel, takže mě čeká taky spousta úkolů…“

      Po hodině se zeptal Harryho Justin:

      „Sára mi u oběda říkala, že jsi naplánoval pro prváky prohlídku hradu a chtěla by se k vám taky připojit…“

      Harry zakroutil hlavou:

      „Doufám, že se nám to moc nenabalí, původně to měla být akce jen pro Lucase. Nerad bych po hradě vodil příliš početnou výpravu.“

      Justin se zasmál:

      „Pokud vím, tak půjdou jen vaši tři prváci, tak bys mě a Sáru snad mohl přibrat… Je na to překvapení, co jsi slíbil Lucasovi snad ještě zvědavější než on sám…“

      Harry se rozesmál:

      „No dobře, budeme cestou vyzvedávat i profesora Tobolku v jeho kabinetu, on si to překvapení taky nechce nechat ujít, tak se sejdeme ve čtyři u učebny obrany – vyhovuje?“ Justin jen se smíchem kývnul na souhlas.

      Hermiona odešla na hodinu a Ron s Deanem se rozhodli, že budou volné odpoledne věnovat psaní úkolů a tak s Harrym a třemi prváky šla jen Ginny. Cestou k učebně Obrany proti černé magii jim Harry ukázal chodby vedoucí k astronomické věži, do Pamětní síně, k Havraspárské a Mrzimorské koleji. Taky jim doporučil, aby se občas při volném odpoledni vydali sami na průzkum hradu, aby se naučili správně se tu orientovat.

      „Jen do podzemních částí bych být vámi zatím nechodil, alespoň do doby, než se budete umět dobře bránit proti uřknutí. Je tam Zmijozelská kolej a zmijozelští jsou na vetřelce z ostatních kolejí trochu alergičtí.“

      Na chodbě u učebny obrany už na ně čekali nejen Justin se Sárou, ale také Sturgis a tak se společně vydali k ošetřovně. Ošetřovna byla prázdná a tak měla madam Pomfreyová dost času. Ukázala Lucasovi malou, ale útulnou ložnici bez oken, do které byl vchod hned vedle dveří její kanceláře. Dovnitř se vešli tak akorát Lucas, Harry, Sturgis a madam Pomfreyová. Ostatní zůstali ve dveřích, aby si pokojík prohlédli. Lucas se Harryho nesměle zeptal:

      „Já… Chtěl jsem se zeptat Harry… Víš, včera jsme se skamarádili s Fawkesem a mě napadlo… Jestli bys nedovolil, aby tu se mnou při úplňku mohl být alespoň on. S ním bych se tady sám nebál…“

      Harry se zasmál:

      „Fénixové jsou dost samostatní, moc si poroučet nenechají, ale jestli jste se spřátelili, jak říkáš, tak ti tu jistě bude rád dělat společnost, když ho o to požádám…“

      Přidala se i madam Pomfreyová:

      „Já jsem také přemýšlela, jak bych ti pobyt tady ulehčila Lucasi. Dám ti sem na tu jednu noc vždy portrét madam Sedmikráskové. Je to moc milá a vzdělaná dáma, dělala tady na hradě kdysi dávno také ošetřovatelku a souhlasí s tím, že ti bude za úplňku dělat společnost.“

      Harry se usmál a prohlásil:

      „Takže teď je ta pravá chvíle na to moje překvapení. Někoho ti teď představím Lucasi – Dagby!“

      A s hlasitým „prásk“ se mezi nimi objevil domácí skřítek. Lucas se tak lekl, že vyskočil na postel. Harry, když viděl zděšený výraz v Lucasově tváři a stejně tak i v obličejích ostatních prváků, začal vysvětlovat:

      „Lucasi, chtěl bych ti představit Dagbyho. Je to jeden z bradavických domácích skřítků. Spolu s ostatními skřítky pro nás vaří a uklízí po nás nepořádek. Domácí skřítkové byli dlouhá staletí kouzelníky zotročováni a zneužíváni. Proto si myslím, že je nejvyšší čas abychom se k nim začali chovat s láskou a úctou, kterou si zaslouží. Domácí skřítkové jsou totiž úžasní. Jsou hodní, laskaví a velmi stateční, dokážou věci, které nikdo z kouzelníků nedokáže. Třeba tady v Bradavicích se kouzelníci přemisťovat nedokážou, ale skřítkům to nedělá žádný problém. Proto může za tebou Dagby přijít i když tu budeš zavřený. Sám se přihlásil, že se stane tvým přítelem a bude ti dělat při úplňku společnost, aby ses nebál Lucasi.“

      Dagby ho poslouchal s téměř nábožnou úctou a když Harry domluvil, tak přistoupil k Lucasovi a řekl mu:

      „Dagby je moc rád, že vás poznává, pane Lucasi. Může tu s vámi při úplňku strávit třeba celou noc, když si to budete přát. Může vám přinést něco k jídlu, nebo k pití, když budete chtít a už se moc těší, až si s vámi bude moct povídat. Dagby si moc rád povídá, pane.“

      Lucas se už tvářil víc potěšeně než vystrašeně. Harry Dagbymu navrhnul:

      „Myslím, že nejdřív bys měl Lucase seznámit s tím, jakými zákony se vy skřítkové řídíte, aby ti třeba z vděčnosti nechtěl dát něco na sebe. Musíš si uvědomit Dagby, že o vás nic neví…“ Dagby se zatvářil zděšeně a odpověděl:

      „Dobře, za týden bude úplněk a Dagby bude panu Lucasovi vyprávět všechno o domácích skřítcích, pane.“

      Lucas se po těch slovech otočil k madam Pomfreyové a zeptal se:

      „Zítra mám dostat první lektvar madam, mám si pro něj přijít sem k vám?“

      Ta se na něj laskavě usmála a odpověděla:

      „Prozatím vám budu nosit váš lektvar do Velké síně k snídani. Nebudeme riskovat, že zabloudíte při hledání ošetřovny. Až náš hrad dobře poznáte, tak si budete pro lektvar chodit na ošetřovnu.“

      Dagby se otočil k Harrymu:

      „Skřítkové už připravují večeři, pane, Dagby už by měl jít do kuchyně pomáhat…“

      „Dobře Dagby, s Lucasem už ses seznámil, tak tě nebudeme zdržovat od tvé práce…“ odpověděl mu Harry a skřítek opět s prásknutím zmizel.

      Sturgis se přidal:

      „Já už taky půjdu, mám na stole hromadu domácích úkolů a rád bych jich do večeře ještě pár zkontroloval…“

      Nakonec šli všichni. Justin se Sárou šli s nimi k Nebelvírské koleji, aby Sára věděla, kde Lucas bydlí, kdyby mu potřebovala něco důležitého ‚sdělit‘ jak to vysvětloval se shovívavým úsměvem Justin. Harry s Ginny usoudili, že nemá cenu do večeře začínat rozepisovat nějaký úkol a tak se jen posadili k Ronovi a Deanovi a poslouchali, jak Dean líčí svou první hodinu studia mudlů s Hestie Jonesovou.

      Měl jí, když oni byli na lektvarech a byl z Hestie nadšený.

      „Věděli jste, že se taky narodila jako mudla? Chodí nás tam jen pět a jenom já jsem taky mudlorozený. Dnes nám rozdala mudlovské příručky Základní ovládání počítače pro začátečníky a řekla, že nám bohužel o počítačích víc říct nedokáže, protože v době kdy žila mezi mudly, tak mezi lidmi ještě moc počítačů nebylo. Tak jsem jí vyprávěl, že doma mám počítač, teda společně se sestrami, a že dřív jsem na něm hrál především různé hry, ale teď spíš brouzdám po internetu. Všichni přímo žasli, když jsem jim vyprávěl, co můžete díky počítači na internetu všechno najít…“

      Harry se pobaveně koukal na Rona a Ginny, kteří naprosto nechápali, o čem to vlastně mluví. Během Deanova vyprávění přišla Hermiona s plnou náručí knih z hodiny starých run. Když viděla, jak se tváří, tak jim nabídla, že můžou přijít o vánočních prázdninách na návštěvu k nim domů, že jim může na tátově počítači všechno ukázat. Harry se usmál:

      „To já přijdu taky. Dudley sice měl počítač, ale jen takový jednoduchý na hraní her. O internetu jsem slyšel jen v televizi.“

      Dean se zasmál a vyprávěl:

      „Profesorka Jonesová měla stejný nápad. Dostal jsem za úkol dohodnout s našima, aby nám umožnili udělat jednu hodinu u nás doma, že bychom ostatním ukázali, jak fungují různé domácí spotřebiče a předvedl jsem jim práci na počítači. Musím po večeři našim napsat dopis a dohodnout to s nimi.“

      Po večeři si Harry, Ginny, Ron a Hermiona obsadili svoje oblíbená místa u krbu a dohodli se, že se zatím budou věnovat úkolům a veritasérum vyzkouší, až se společenská místnost trochu vyprázdní, aby na to měli klid. Ještě nebylo ani jedenáct, když zůstali sami a tak si Harry vypil svou dávku veritaséra a připravil si do ruky protilátku. Pak pohlédl na Ginny a Hermionu, které seděli proti němu. První otázku mu položila Hermiona:

      „Jak se cítíš Harry, má to na tebe nějaké účinky?“

      Harry se uvolněně protáhl a opřel se pohodlně do křesla.

      „Cítím se skvěle, jsem uvolněný a bezstarostný, je mi všechno jedno. Ale také je mi jasné, že až příště propadnu takové náladě, musím si vypít protilátku…“ a podíval se na lahvičku ve své ruce.

      Hermiona ho zarazila:

      „Ještě počkej, musíme vyzkoušet, jestli je možné tě donutit říct něco, co bys říct nechtěl.“ Slova se ujal Ron.

      „Řekni mi, co cítíš k Hermioně Harry.“

      Harry se na něj překvapeně podíval.

      „To už jsem ti přece řekl, Rone, je jako moje sestra, mám ji moc rád a udělám pro ni cokoli, ale zamilovaný jsem do ní nikdy nebyl. Věřím, že ona to cítí stejně jako já… Už jsem ti to říkal, čekal jsi, že ti teď řeknu něco jiného?“

      Ron se usmál:

      „Ani ne, ale zkusit jsem to musel, promiň…“

      Hermiona zakroutila hlavou, pak se podívala na Ginny a zeptala se:

      „Řekneš nám, kdy ses zamiloval do Ginny?“

      Harry se zamyslel:

      „Já to nevím přesně… Snad někdy o prázdninách mezi pátým a šestým školním rokem…“ Ginny se udiveně podívala na usmívající se Hermionu a ta pokračovala:

      „Tak kdy sis to uvědomil?“

      Harry se usmál a řekl:

      „Na první hodině lektvarů – ucítil jsem z Amorova šípu vůni jejích vlasů…“

      Ginny se ozvala:

      „Ale… to jsem přece ještě chodila s Deanem…“

      Harry se zamračil:

      „Jo, bylo to dost hrozné období. Dean a taky Ron, měl jsem strach, jak by reagoval na to, kdybych s tebou začal chodit. Bál jsem se, že by mohl řádit, jako kvůli Deanovi… Že bych mohl ztratit jeho přátelství…“

      Hermiona se rozesmála a otočila se k Ginny:

      „Vidíš, co jsem ti říkala, měla jsem pravdu.“

      Pak se otočila zpátky k Harrymu:

      „Ale tohle bys nám asi řekl i bez veritaséra že?“

      Harry se zamyslel a odpověděl:

      „Ano, asi ano…“

      Ginny se v křesle předklonila, dívala se mu přímo do očí a položila mu další otázku: „Poslední den prázdnin šel za tebou Bill. Řekl mamce, aby nějak zaměstnala Rona, že s tebou potřebuje mluvit mezi čtyřma očima. O čem jste spolu mluvili Harry?“

      Harry se v křesle napjatě napřímil, kroutil hlavou, zrudnul a na čele mu vyrazil pot.

      „To nemůžu… možná později ti to řeknu… nemůžu tady a teď…“

      Ginny začala naléhat:

      „Jen mi to řekni Harry, chci to vědět.“

      Harry začal rychle dýchat, pak otevřel ústa, jako by se chystal něco říct, znova zavrtěl hlavou a rychle si vypil protijed. Začal se pomalu uklidňovat a podíval se na ostatní. Dívali se na něj naprosto ohromeně.

      „To bylo hrozný,“ řekl jim, „jako by na mě ve vlastní hlavě mluvil nějaký naléhavý hlas a přesvědčoval mě, abych ti všechno řekl. Bylo to jako pod vlivem kletby Imperius, je hrozně těžké s tím bojovat…“

      Hermiona se ho fascinovaně zeptala:

      „Harry, uvědomuješ si vůbec, co si právě dokázal? Ty ses postavil veritaséru, odolal jsi jeho účinku stejně jako kletbě Imperius. To je neskutečné, neslyšela jsem o nikom, kdo by tohle dokázal.“

      Z portrétu nad krbem se ozval hlas profesora Brumbála.

      „Ano, Harry tvoje odolnost je skutečně výjimečná. Musím se přiznat, že mě trvalo alespoň padesát let, než jsem se dopracoval k odolnosti, se kterou ty ses už musel narodit.“

      Všichni k němu vzhlédli a Harry se, se smíchem zeptal:

      „Vy asi víte o všem, co se na hradě šustne, že pane profesore. Ani jsme si nevšimli, kdy jste přišel.“

      Brumbál se zasmál.

      „Profesor Křiklan řekl paní ředitelce, že sis od něj vzal jednu dávku veritaséra, abys ho vyzkoušel v soukromí a paní ředitelka mě požádala, abych na vás pro jistotu dohlédl. Kromě toho je zvědavá jak si dopadl, takže jí budu muset jít prozradit, že ani veritasérum nedokáže zlomit tvou vůli. Myslím, že z toho bude mít opravdu radost Harry…“ a odešel z portrétu.

      Harry si unaveně sbalil svoje úkoly a učebnice do tašky a prohlásil, že ho souboj s veritasérem docela unavil, a že jde spát. Ginny se také zvedla.

      „Počkej chvilku, chci se tě ještě na něco zeptat…“

      Harry se na ni utrápeně podíval.

      „Ale Ginny, když jsem ti to neřekl pod vlivem veritaséra, tak ti to neřeknu ani teď, proč mě chceš ještě trápit?“

      Ginny se zasmála.

      „Neboj, nebudu tě trápit, chci se zeptat na něco jiného…“ a došla s ním až pod schody k ložnicím. Objala ho a zašeptala mu do ucha:

      „Řekl jsi, že mi to řekneš někdy později, chtěla bych jen vědět, kdy?“

      Harry ji políbil a řekl:

      „Nevím, kdy to bude, ale poznám, až nastane ta pravá chvíle, abych ti to řekl. Takže ti nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a prostě si počkat.“

      Dal ji ještě jednu pusu a šel spát.

      Když se převlíkal do pyžama, tak se ozvali jeho rodiče z portrétu.

      „Viděli jsme, jak si dokázal vzdorovat tomu veritaséru Harry…“ oznámil mu táta.

      „To bylo opravdu skvělý Harry.“ Přidal se Sirius.

      Harry si lehnul.

      „Tak už jste se konečně nabažili Bradavic? To jsem rád, že jste se na mě taky přišli podívat. V poledne jsem za vámi přišel na kus řeči a portrét byl úplně prázdný…“

      „Ale no tak Harry, stačilo přece, abys nás zavolal, jestli jsi s námi chtěl mluvit zlato.“ Podívala se na něj vyčítavě maminka.

      Harry se na ni usmál.

      „Ale já se přece nezlobím, mami, jsem rád, že se dobře bavíte. Tebe jsem párkrát zahlédl i na hodině, jak si mě kontroluješ…“

      Maminka se na něj nádherně usmála:

      „No, musím říct, že jsem s tebou byla zatím opravdu spokojená. A jestli chceš, tak ti pomůžu s procvičováním těch formulí, co ti zatím moc nejdou.“

      Harry si zívnul.

      „Dobře mami, ale až zítra ano, jsem fakt hrozně unavený…“

      „Dobře, tak dobrou noc, jsme na tebe opravdu moc pyšní.“

      A Harry s úsměvem na rtech zavřel oči a v okamžiku usnul.

      Zbytek týdne proběhl docela hladce, když nepočítáme napínavou a nebezpečnou hodinu bylinkářství ve čtvrtek. Už když psali domácí úkol na téma Životadárná agáve, tak jim připadalo fascinující, jak se ta nebezpečná, agresivní a smrtelně jedovatá rostlina může jmenovat tak optimisticky. Až když si přečetli, jaké neuvěřitelné účinky má nektar této rostliny, tak pochopili. Na hodinu se vybavili všemi ochrannými prostředky, které měli k dispozici a Harry s trochou váhání přibalil do tašky i plášť odolnosti od Hagrida.

      Profesorka Prýtová je odvedla do oplocené části zahrady pod jižní hradní zeď. Tam byly ty nejnebezpečnější rostliny. Bylo tam i pět rozložitých mohutných agáve s růžicemi silných, ostnatých listů seřazených ve třech patrech. Profesorka jim vysvětlovala:

      „Dole jsou předloňské listy, které přes zimu odumřou, nad nimi jsou čtyři loňské listy, které jsou již v plné síle a na vrcholu jsou čtyři letošní, které pevně uzavírají jádro rostliny s kalichem plným životadárného nektaru. Naším úkolem je dnes tento nektar rostlinám odebrat. Je to práce, která vyžaduje naprosté soustředění. Osm spodních listů rostlinu aktivně brání a jejich ostny obsahují velmi nebezpečný jed. Proto se před tím, než k rostlině přistoupíte, musí jednotlivě znehybnit pomocí kouzla Imobilius. To však není jediná zbraň této úžasné byliny. Má neuvěřitelně účinný obranný mechanismus. Z každého i sebenepatrnějšího poranění, od zlomeného trnu, až po sebemenší škrábanec, vytryskne proud velmi žíravé mléčné mízy. Mám tady sebou protijed i neutralizační lektvar na poleptání, ale jsou to velmi drahé lektvary, jejichž příprava trvá šest měsíců a je na ně potřeba několik vzácných a velmi drahých přísad, tak bych vám byla opravdu vděčná, kdybychom je dnes na nikoho nepotřebovali.“

      Pak je nechala, aby se rozdělili do pětic a rozdala jim dlouhé čerpací pipety na odběr. Vysvětlila jim přesný postup a tak se dali do práce. Harry a Hermiona si vzali nejprve na starost znehybnění osmi velkých listů. Pak si společně s Deanem a Ronem navlékli rukavice z dračí kůže, opatrně se protáhli mezi listy až ke středu rostliny a mezi ostny pevně uchopili čtyři mladé listy a silou je roztáhli od středu. Potom se ke středu protáhla Ginny, na Harryho naléhání oblečená do pláště odolnosti, a zasunula dovnitř pipetu. V okamžiku, kdy se ponořila do nektaru, začala čerpat tekutinu do láhve, kterou Ginny přidržovala druhou rukou. Když odčerpala téměř plnou láhev, tak vytáhla pipetu a opatrně vycouvala do bezpečí, aby pevně uzavřela vzácný nektar bezpečně v láhvi. Potom mohli ostatní pomalu a opatrně vrátit listy do jejich původní polohy a odblokovat ty staré.

      Když se rozhlédli, tak zjistili, že jsou první. U havraspárských už sice Lenka čerpala, ale Justin s mrzimorskými děvčaty, měli problémy. Děvčata neměla dost síly, aby dokázala roztáhnout středové listy od sebe a tak jim Harry, Ron a Dean šli pomoct. Zbylé dvě rostliny nechali na zítřek pro Zmijozel. Profesorka Prýtová byla nadšena z toho, jak hladce a bez problémů se jim podařilo odebrat tak velké množství vzácného a cenného nektaru, že jim všem přidělila po deseti bodech a třem nebelvírským chlapcům dalších deset za nezištnou pomoc a skvělou spolupráci s Mrzimorem.

       

      Items details

      • Hits: 8191 clicks

      Tecox component by www.teglo.info