Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

 welcome

    Silver Snake

      Severus_by_goldenrod1034Konečně dovolená. Sice má svou práci ráda, ale po konci školního roku si ráda odpočine. Loni se na jednom kongresu seznámila s Elektrou Voltovou, americkou kapacitu v oblasti experimentálního přeměňování. Ta ji letos pozvala k sobě do Nashvillu.

      „Minervo, tak ráda tě vidím! Jaká byla cesta?“ vrhla se na ni její přítelkyně, sotva vystoupila z krbu.

      „Je to dlouhé. Zpátky to vezmu asi přenášedlem,“ usmála se Minerva, „Taky tě moc ráda vidím.“

      „Můžu ti slíbit, že se tady ty tři týdny nudit nebudeš. Mám toho v plánu spoustu. Včetně toho nejlepšího nakonec,“ slíbila Elektra a vzala Minervu do jejího pokoje.

      Elektra nelhala. Minerva se rozhodně nenudila. Navštívily spoustu pamětihodností, a to jak mudlovských (Grand Canyon, Mount Rushmore, Yellowston), tak kouzelnických (Salemské muzeum čar, rodný dům Jasona Kouličky, prvního amerického ministra kouzel a jednoho z nejlepších lektvaristů 19. století, nebo Pláň Ninighan, posvátné místo navažských šamanů). Na zítra odpoledne má objednané přenášedlo do Londýna. Teď se těší na to poslední slibované překvapení.

      „Koukám, že jsi připravená. Takže vyrazíme,“ řekla Elektra, když Minerva sešla do přízemí jejího domu.

      „Kam vlastně jdeme?“ zeptala se Minerva.

      „Do jednoho zdejšího kouzelnicko-mudlovského klubu,“ odpověděla Elektra.

      „Kouzelnicko-mudlovského?“ podivila se Minerva.

      „Silver Snake je volně přístupný pro kouzelníky a informované mudly. Je moderní, módní a oblíbený. Jednak tam hrají dobrou hudbu a jednak má tajemného majitele. Před několika lety se tady objevil, založil klub a okamžitě uspěl,“ usmála se Elektra.

      „Jak se ten majitel jmenuje?“ zajímala se Minerva cestou do klubu, který, jak se ukázalo, ležel nedaleko.

      „Tobias Prince,“ začervenala se Elektra.

      ----------------

      Ten den dopoledne v klubu Silver Snake probíhal příjímací pohovor.

      „Jak jste se dozvěděl o našem klubu, pane Kettle. Pokud vím, tak jste z Los Angeles, to není zrovna za rohem,“ ptal se George Nash, vedoucí směny, který dotyčného, Michaela Kettla, přijímal.

      „Mám rád country a můj bratr je kouzelník. Když jsem se od jednoho jeho dobrého známého dozvěděl o existenci vašeho klubu, tak jsem vás prostě musel požádat o místo,“ odpověděl uchazeč.

      „Váš životopis šéfa zaujal a vaše vzdělání z vás dělá perspektivního zaměstnance do budoucna. Šéf je férový, ale přísný. Musíte být dochvilný, pečlivý, přesný, ochotný a zdvořilý. Pozdní příchody a předčasné odchody jsou tolerovány pouze s náležitou omluvou. Tu adresujete mně nebo šéfovi. Je to jasné?“ pronesl Nash menší projev.

      „Samozřejmě. Z toho jsem pochopil, že jsem přijat,“ odpověděl Kettle.

      „Pochopil jste to správně, pane Kettle,“ ozvalo se najednou za ním, „nastupujete dnes v 15 hodin jako číšník. Pokud se osvědčíte, třeba povýšíte. Pokud ne, skončíte rychleji, než stihnete říci famfrpál. Vítám vás u nás. Pan Nash vám teď všechno ukáže a pak podepíšete v kanceláři papíry. Těšilo mě.“

      Majitel klubu domluvil a odešel. Ten černovlasý muž působil přísně, rozhodně a nekompromisně Způsob, jakým za ním vlál jeho hábit, byl až děsivý. Michaelu Kettlovi bylo jasné, že se musí hodně snažit, aby tu vůbec vydržel.

      ----------------

      Bylo 15.45, když Minerva s Elektrou vstoupily do klubu. Sotva se usadily, objevil se číšník.

      „Přeji vám příjemné odpoledne v našem klubu, jmenuji se Michael Kettle a dnes jsem váš číšník,“ pronesl mladík a podal jim nápojové lístky. Po chvíli vybírání si daly láhev Arnold Palmer Cabernet Sauvignon, ročník 1999.

      Zatímco čekaly na víno, tak se Minerva rozhlédla po klubu. Nebyl nijak velký, ale na druhou stranu ani malý. Vešlo se do něj zhruba 150 lidí. Nalevo od vchodu byl dlouhý bar s barovými židlemi a tříčlennou obsluhou. Na druhé straně stálo několik boxů poskytujících trochu soukromí a proti vchodu bylo pódium s kapelou momentálně hrající nějakou instrumentální skladbu.

      Ve chvíli, kdy Minerva ochutnala víno, mimochodem výborné, přistoupil kytarista k mikrofonu.

      „Dámy a pánové je právě 16 hodin a to je ten správný čas pro našeho muže v černém. Prosím, přivítejte na pódiu majitele tohoto klubu Tobiase Prince.“

      Ozval se velký potlesk a na pódium vstoupil vysoký štíhlý muž s dlouhými, dozadu sčesanými vlasy. Na sobě měl černý hábit zapnutý až ke krku, který za ním i přes svou upjatost zvláštním způsobem vlál. Postavil se k mikrofonu a kapela začala hrát a on zpívat.

      Já nedokážu ji vyhnat z hlavy

      Tu, na kterou se ptáš

      Ber to tak či tak

      Stejně co naděláš

      Jakmile zaslechla Minerva ten hlas, zpozorněla. Tenhle hlas neslyšela už dlouho. Natáhla hlavu směrem k pódiu, aby si zpěváka lépe prohlédla.

      A tak se u mě střídají

      Žal a vztek, pláč a zášť

      Ber to tak či tak

      Stejně co naděláš

      „Jak jsi říkala, že se jmenuje?“ zeptala se potichu.

      „Tobias Prince. Proč?“ připomněla jí Elektra.

      „Asi ho znám,“ odvětila Minerva a znovu pozorně poslouchala.

      Merlin přál mi tuhle dívku

      Čas ji odnes, kdoví kam

      Snad mi nebe dá dost síly

      Snad se s tím sám vyrovnám

      Ber to tak či tak

      Stejně co naděláš

      „Odkud?“ zajímala se Elektra.

      „Z Británie. A jestli se nepletu, tak ho ani Merlin nezachrání před mým hněvem,“ odpověděla Minerva.

      To víš, že hrozně moc mi schází

      Den co den a v noci zvlášť

      Ber to tak či tak

      Stejně co naděláš

      „Máš s ním nějaký nevyřízený účet?“

      „Jeden, zato grandiózní. A nejen já.“

      Já doufám dál, že najdu jinou

      Možná, snad, jednou až

      Ber to tak či tak

      Ale stejně co naděláš

      Muž v černém se pootočil a Minerva ho spatřila z profilu. Tento pohled jí přesvědčil o pravdivosti její domněnky. Ten profil byl nezaměnitelný.

      Merlin přál mi tuhle dívku

      Čas ji odnes, kdoví kam

      Snad mi nebe dá dost síly

      Snad se s tím sám vyrovnám

      Ber to tak či tak

      Stejně co naděláš

      Píseň skončila a ozval se potlesk. Muž na pódiu se takřka neznatelně uklonil a odešel do zákulisí.

      „Ty ho opravdu znáš?“ zeptala se Elektra.

      „Jsem si jistá. A Merlin mu pomáhej. Jdu za ním,“ odpověděla Minerva a zvedla se od stolu.

      „Hodně štěstí,“ popřála jí Elektra, „Několik lidí už zkusilo se k němu dostat, ale nikdo neuspěl.“

      „Díky za varování. Ale já se k němu prostě musím dostat,“ reagovala Minerva a rozhodně vykročila směrem, kterým zmizel majitel klubu.

      Sotva se dostala na úroveň pódia, tak se vedle ní objevil jeden ze zaměstnanců klubu.

      „Jmenuji se George Nash, vedoucí směny. Mohu vám nějak pomoci?“ zeptal se úslužně.

      „Ano, ráda bych mluvila s majitelem,“ odpověděla Minerva.

      „To bohužel není možné. Pan Prince nikoho z hostů nepřijímá,“ informoval ji mladý muž.

      „A mohl byste mu, prosím, odevzdat krátký vzkaz?“

      „To ano,“ odpověděl pan Nash a hůlkou přivolal malý stolek s kouskem pergamenu, kalamářem a perem. Minerva se posadila a rychle napsala vzkaz a složila ho. Pan Nash vzkaz převzal a odešel dozadu. Po chvíli již klepal na dveře šéfovy kanceláře.

      „Dále,“ ozvalo se zevnitř.

      „Nerad ruším, pane, ale jedna žena by s vámi chtěla mluvit,“ řekl George.

      „Víte, že nikoho nepřijímám,“ odtušil pan Prince.

      „Také jsem jí to řekl. Ale poprosila mě, abych vám předal krátký vzkaz. Čeká v sále na vaši odpověď,“ uvedl věc na pravou míru vedoucí směny a předal svému zaměstnavateli vzkaz. Tobias Prince rozevřel pergamen a to, co v něm stálo, ho překvapilo.

      Střes se mého hněvu, Tobiasi Princi. Athena Enhoplos

      Svoje překvapení nedal najevo a sám napsal vzkaz, který předal svému podřízenému. Ten ho odnesl do podniku a předal Minervě. Ta se po přečtení usmála.

      Jste-li připravená k boji, drahá Atheno, tak bojujte. Nechť zbraně mlčí a promlouvá Euterpé.(múza hudby a lyrického básnictví. pozn. autora)

      „Vyřiďte mu že souhlasím. Jen se musím jít trochu upravit,“ řekla překvapenému Nashovi a vydala se na dámské toalety. Pan Nash informoval majitele o Minervině souhlasu.

      „Dohodněte se s ní a ohlaste ji. Pokud to opravdu udělá, tak ji hned potom doveďte sem. Děkuji,“ předal Tobias Prince svému zaměstnanci instrukce. Po několika málo minutách z pódia kytarista ohlásil další píseň: „Náš host ze zámoří, madam Athena Enhoplos, vám nyní zazpívá svoji oblíbenou píseň.“

      Minerva vešla na pódium, vzala si mikrofon a po předehře začala zpívat:

      Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi mohlo stát?
      Řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být?
      Dívky je tu během dne otrhaly do jedné,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      Se začátkem písně se do stínu poblíž pódia postavil majitel klubu.

      Řekni, kde ty dívky jsou, co se s nimi mohlo stát?
      Řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být?
      Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      „Zajímavý výběr, pane,“ řekl mu vedle něj stojící pan Nash, „Od této dámy bych spíš očekával nějakou staroanglickou píseň.“

      Řekni, kde ti muži jsou, co se s nimi mohlo stát?
      Řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být?
      Muži v plné polní jsou, do války je zase zvou,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      „V jejím případě spíše staroskotskou, pane Nashi,“ odpověděl Tobias Prince.

      A kde jsou ti vojáci, co se s nimi mohlo stát?
      A kde jsou ti vojáci, kde mohou být?
      Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      „Promiňte mi tu indiskrétní otázku, pane. Ale vy ji znáte?“

      Řekni, kde ty hroby jsou, co se s nimi mohlo stát?
      Řekni, kde ty hroby jsou, kde mohou být?
      Co tu kytek rozkvétá od jara až do léta,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      „Protentokrát vám odpovím, pane Nashi. Ale pro příště si podobné otázky, prosím, odpusťte. Kdysi dávno ano. Kdysi dávno.“

      Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi mohlo stát?
      Řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být?
      Dívky je tu během dne otrhaly do jedné,
      kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      „Jistě, pane, ještě jednou se omlouvám,“ omluvil se znovu pan Nash.

      „V pořádku. Pro dnešek. Až to půjde, tak ji uveďte do mé kanceláře,“ přikázal mu pan Prince. Museli mluvit trochu hlasitěji, aby se slyšeli přes aplaus v sále.

      Trvalo jen několik málo minut, než se dveře v kanceláři majitele otevřely a Minerva vešla dovnitř. Muž uvnitř ji pokynul a ona se posadila.

      „Severusi Snape, jak jsi mohl takhle hanebně zmizet z Británie a nedat nikomu vědět, kde jsi a že jsi v pořádku?!“ spustila ostře na svého bývalého kolegu.

      „Vítám tě ve své klubu. Jak se ti daří?“ reagoval s naprostým klidem Severus.

      „Díky za přivítání a daří se mi dobře,“ odpověděla Minerva, „Ale takhle snadno se z toho nevykroutíš! Rychle mi vysvětli své chování nebo poneseš následky!“

      „Pochybuji, že by moje nepřítomnost v Británii někomu vadila. Navíc jsem potřeboval klid a jako majitel a neomezený vládce tohoto klubu jsem ho konečně našel,“ odpověděl Severus.

      „Ty si myslíš, že nikomu nechybíš? A co tví přátelé? Já, Filius, Pomona a další profesoři. Harry, Weasleyovi nebo tvůj kmotřenec? Jestli máš dojem, že je to málo, můžu jmenovat další,“ reagovala Minerva poněkud klidněji než před chvílí.

      „Tak panu Potterovi určitě nechybím,“ odsekl Severus.

      „Máš pravdu. Harry tě tak hluboce nenávidí, že když se jim s Ginny nedávno narodil druhý syn, tak ho pojmenovali Albus Severus,“ vydechla Minerva a soustředila se na jeho obličej. Jeho překvapení tam našla jen díky tomu, že ho znala už od dětství.

      „Přes všechno, co si mi řekla, tě musím poprosit, abys nikde neprozradila, kde jsem,“ poprosil ji Severus. Nějak ovšem tušil, že je to marná prosba.

      „Tak s tím rozhodně nepočítej. Sice nemám v úmyslu dát inzerát do Denního věštce, ale s návštěvami přátel se budeš muset smířit,“ odpověděla mu a zvedla se k odchodu.

      „Ovšem zpívat musí všichni,“ rozloučil se Severus a ponořil se do papírů. Tohle byla jediná vada při vlastnictví klubu.

      „Tak byl to on?“ zeptala se Elektra, když se Minerva vrátila ke stolu.

      „Ano, byl to on,“ odpověděla Minerva.

      „A kdo to tedy je?“

      „Nemyslím, že říct ti to by byl dobrý nápad.“

      „Uvědomuješ si, že znáš asi to nejdiskutovanější tajemství Nashvillu?“ usmála se na ni Elektra a víc už o majiteli klubu nemluvili.

      Druhý den se srdečně rozloučily a Elektra přijala Minervino pozvání na Halloween v Bradavicích. Pak si Minerva vzala do ruky těžítko od Grand Canyonu, suvenýr z jednoho z výletů, a pomocí něj jako přenášedla se vrátila do Bradavic. Tam přistála před hlavní bránou.

      ----------------

      „Tak jak bylo na dovolené?“ zeptala se jí u večeře Pomona.

      „Krásně jsem si odpočinula. A mám pro všechny velkou novinku,“ usmála se vědoucně Minerva a pustila se do ledvinkového nákypu.

      ----------------

      Daleko v Nashvillu se Severus, pardon Tobias Prince, ve své kanceláři pousmál. Právě si představil některé ze svých známých, jak zpívají na jeho pódiu. Ke svému údivu se docela těšil, až se první z nich objeví.

       

      Items details

      • Hits: 1948 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Drticool 23 Prosinec 2015
      Dobrý :-)
      #
      anonymka9 24 Prosinec 2015
      pokráčko! pokráčko! pokráčko! .... luxusní ... :3 můžeš to hodit jako kapitolovku :)
      #
      lia 25 Prosinec 2015
      tak bylo by opravdu zajímavé jaké písně by si vybrali ostatní :)
      #
      maja 26 Prosinec 2015
      To je úžasný dárek k Vánocům, moc, moooc děkuji. Jen nám tu zůstal utajený autor. Kdo tohle napsal??? :-[
      #
      Lachim 29 Prosinec 2015
      Díky moc za komentáře a Máje se omlouvám za neplánované utajení mé maličkosti. Určitě zkusím pokračování napsat, ale raději nic neslibuju, protože je obtížné najít tu správnou písničku pro jednotlivé postavy. Popravdě jsem začal psát inspirován textem Severusovi písně, ale tu pro Minervu jsem hledal půl roku.

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 124 a členů: 5 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3065097