Kapitola 14 |
Ginny byla od té Harryho příhody se zmijozely na ošetřovně každou volnou chvilku. Během toho prvního týdne, co se o něj starala, zatímco on byl pod uspávacími lektvary, nalezla v sobě lásku k léčitelství. Velmi rychle postupovala vpřed. Sezením u Harryho nemeškala a pročítala knihy, které jí Helga dala ke čtení. Pomáhala s ošetřováním a seznamovala se s postupy v léčitelství. Sice si to Ginny neuvědomovala, ale Helga ji začala školit na léčitelského mistra.
*** Helga si po několika týdnech pozorování uvědomila, že Ginny má k Harrymu daleko hlubší vztah, než jak se všichni domnívali. Uvažovala, že pokud se u Harryho projeví stejné pocity, mohla by jim navrhnout, aby se naučili kouzlit propojeně. V tom by mohli být daleko lepší než oni čtyři. *** Po šesti týdnech Harry konečně otevřel poprvé oči. Sice jen na chvilku, ale od té chvíle se jeho stav téměř magicky lepšil. Za týden vydržel být vzhůru i několik hodin. Po dalším týdnu už s ním měli akorát trápení. Nikdo nevěděl, co se sním děje. Mnohokrát ho nalezli ožehlého a z jeho postele se doutnalo. Jindy měl postel plnou hlíny, nebo úplně promočenou. Také se vyskytly případy, kdy byl celý pokoj vzhůru nohama. Všichni se pokoušeli zjistit příčinu těchto zvláštností. Neúspěšně. Až jednou Ginny nečekaně vtrhla na ošetřovnu. To, co uviděla, jí v první chvíli zaskočilo, ale pak se vzpamatovala. „Pjottere, co to má znamenat? Osle jeden, my se staráme, co se s tebou děje a ty to děláš sám,“ zařvala na něj. V tom okamžiku se Harry lekl. Přestal se soustředit a z jeho rukou vypadla pulzující koule vzduchu. Když se dotkla postele, vybuchla silou menší vichřice. Najednou začalo po místnosti všechno lítat. Nábytek se odrážel od sebe i od stěn. Harry pohotově seskočil z postele, která se i přes svoji váhu začala hýbat a za chvíli se snažila vzlétnout. Spíše to vypadalo, jako by válela sudy s přískoky dohromady. Vyčerpaně se zhroutil vedle své přítelkyně. Ginny vytáhla hůlku. Nejdříve se snažila utišit tu větrnou smršť, ale po chvíli měla plné ruce práce s odrážením létajícího nábytku, protože první magický štít, který vyčarovala, byl prolomen a rozcupován silou vichřice a poletujícího vybavení. Poté, co vichřice ustala, místnost už nevypadala jako ošetřovna. A to ani s velkou dávkou fantazie. Spíše připomínala skládku odpadu. Ginny naštvaně pohlédla na Harryho. V zápětí se otevřely dveře a dovnitř vtrhla Helga a o chvíli později Salazar. „Můžete nám říct, co se tady stalo?“ zeptala se Helga poté, co prohlédla oba studenty. „Je to má chyba. Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem mezi Harryho rukama kouli. Magie z ní prýštila. Mě nenapadlo nic jiného než mu začít vyčítat všechny ty události, které se za poslední týdny na ošetřovně staly. Harry se lekl a přestal se soustředit. Koule spadla a vypukla tady vichřice. Ta nakonec sama ustala a zbytek znáte,“ švitořila Ginny kajícně. Sklopila oči k Harrymu, který stále ležel na zemi. Harry byl tak unavený, že zvládl jen sledovat, co se kolem něj děje. Nedokázal ze sebe vydat ani srozumitelné slovo. Nejspíš chtěl něco říct, ale vydával ze sebe jen nějaké nesrozumitelné zvuky. Helga k němu ihned přistoupila. Po pár kouzlech prohlásila, že je jen vyčerpaný. Salazar mocně švihl hůlkou a celá ošetřovna se dala znovu do pohybu. Tentokrát vše mizelo a objevovalo se v pořádku na svých místech. Jen lektvary a léky musely být nahrazeny novými. Ginny pak zodpověděla pár upřesňujících otázek a opět se mohla v klidu starat o Harryho. *** O týden později byl Harry konečně připraven opustit ošetřovnu. Celý ten čas byl pod bedlivým dohledem Ginny. Pokoušel se protestovat, ale ta ho vždycky sjela svým naštvaným pohledem. Harry potom raději zmlkl a dál snášel její neustálou přítomnost. Na ošetřovnu přišel Godrik. Oba vyzval, aby ho následovali do ředitelny. Cestou vyčinil Harrymu za pokusy s magií na ošetřovně a připomněl mu, že k tomu slouží učebny a magicky upravené tréninkové místnosti. Jinak, že to může odnést nejen část školy, ale také nevinní lidé. Před ředitelnou je doběhl mladík v jezdeckém stejnokroji Bradavic. Nemohlo mu být víc než jedenáct let. S poklonou podal tři svitky Godrikovi. „Sire Nebelvíre, právě jsem dovezl zprávy od starostů z Goldburku, Sellezranku a Wilvildu,“ řekl s úctou. Ten si svitky vzal a mávnutím ruky hocha propustil. Chlapec se otočil, ještě jednou se uklonil Godrikovi a se slovy: „Pane, Lady,“ se rozloučil s Harrym a Ginny. „Počkej, Tare. Netušil jsem, že jsi ještě v Bradavicích. Myslel jsem, že jsi odešel,“ zastavil hocha Harry, který si konečně vzpomněl, kdo to je. „Pane, poté co jste mě odnesl na tohle místo a Lady z Mrzimoru se Sirem Zmijozelem mě zachránili život, vstoupil jsem do služeb Bradavic, abych splatil svůj dluh. Chtěl jsem vám poděkovat za svou záchranu ve vhodnější dobu, ale zdá se, že k tomu nebudu mít příležitost. Tak to raději udělám hned. Děkuji vám, pane.“ Ještě naposledy se všem uklonil a rázným krokem odkráčel pryč. „Myslím, že si přál, abys ho nepoznal Harry,“ okomentovala scénu Ginny. Harry se chtěl zeptat Godrika, ale vzdal to, když viděl nesouhlasný obličej svého učitele. „Jdeme,“ řekl jen jejich průvodce. *** Dveře se otevřely a odkryly noblesně, avšak prakticky zařízenou ředitelnu. U stolu stály Lady Rowena s Lady Helgou. Sir Salazar seděl se skleničkou v křesle. Godrik se posadil za ředitelský stůl. Mezitím si Ginny s Harrym prohlíželi ředitelnu. Takhle ji neznali. Byla asi tak dvakrát větší než Brumbálova a mnohem lépe vybavená. Harryho zrak spočinul na velké kleci ve tvaru Bradavic. Jednotlivé pruty klece byly z rudého a žlutého zlata. Celé to vypadalo, jako by byly tyto Bradavice tvořeny plameny, které se mění podle dopadajícího světla. Mezi plameny se občas něco mihlo. Harrymu chvíli trvalo, než přišel na to, co to je. Pohyboval se tam miniaturní ptáček. Přesněji fénix. Harry si všiml, že vnitřek klece je vymodelován přesně podle skutečných Bradavic, ale uzpůsobených k létání pidifénixe. Okolí klece byla také zmenšenina bradavických pozemků. „Ten je roztomilý,“ uniklo Harrymu z úst. V ten moment miniatura fénixe zamířila k bráně svého hradu a pak ven z pozemků. V okamžiku, kdy fénix opustil miniaturní pozemky, se zvětšil do své původní velikosti. Proletěl tak těsně nad Harrym, až se musel přikrčit, a dosedl na Godrikův stůl. „To je Brumbálův fénix Fawkes,“ vykřikl Harry nadšením. „Jak to, že je tady?“ „Je to možné,“ potvrdil Salazar. „Fénixové jsou dlouhověcí a přišli z jiného světa.“ „Jak to myslíš? Odkud teda jsou?“ optala se Ginny. „Fénixové na tento svět přišli společně s našimi předky Atlanťany. Jsou to inteligentní tvorové, kteří nám rozumí a dokáží se teleportovat pomocí ohně prakticky kamkoliv. Jejich teleportace je unikátní a na rozdíl od teleportace lidí nebo od přemísťování je velmi složité jejich teleportaci nějak omezit,“ řekla Rowena stylem, kterým vyučovala. „Třeba bradavické pozemky jsou obklopeny protipřemisťovací bariérou, která zabraňuje tomu, aby se do Bradavic někdo přemístil a nečekaně nás napadl. A v samotných zdech hradu jsou umístěná kouzla, která zabraňují i normální teleportaci dovnitř hradu. Fénixové ovšem používají k teleportaci médium, v tomto případě oheň, který jednoduše řečeno zabraňuje tomu, aby běžná kouzla jejich teleportaci zastavila. Taková kouzla, která to dokáží, jsou velmi sofistikovaná a velice náročná.“ „Zpět k tomu, proč jste tady,“ obrátil pozornost na sebe Godrik. „Harry prokázal vlohy k používání vyššího stupně magie a ty máš, Ginny, vlohy k léčitelství. Rozhodli jsme se vás začít učit vyšší magii než doposud. Ve všech oborech. Rovněž vás zasvětíme do bílé a černé magie. Zatím jsme je v rámci nutnosti jen tak lehce naťukli, ale teď je probereme pořádně. Rovněž vás zkusím naučit magii dobra a zla. Někdy se jim říká magie andělská a démonská, též známá jako pekelná. Přírodní magie a magie těla vás taky nemine. Rowena se vás pokusí naučit magii mysli.“ „To všechno se budeme učit jen my dva?“ zeptal se zaraženě Harry. „Prozatím ano. Ostatní k tomu nejsou dostatečně zralí. Třeba černá magie nebo démonská magie by je pohltila a ovládla. Učení vám začne od zítřka. Oficiálně se stanu vaším Mistrem magie,“ sdělil jim Godrik. „Mistrem magie? Co to znamená?“ zeptal se Harry. „Jak bych to… No zkrátka Mistr magie má svoje učedníky. Je přímo zodpovědný za jejich vzdělávání, bezpečí a mnoho dalšího. Učedníci jsou za to povinováni svého Mistra poslouchat, reprezentovat ho a vykonávat plno jiných povinností. Pokud to nebude Mistr požadovat, nemusí učedníci docházet na normální studijní hodiny, protože se o jejich vzdělání stará Mistr sám. Sice je nejběžnější, že jeden Mistr má jen jednoho učedníka, ale není výjimkou mít až tři.“ Harry s Ginny na něj jen udiveně hleděli. „Ale my nejsme o nic dál než ostatní žáci,“ chabě protestovala Ginny. „Ono nejde ani tak o to, kolik toho umíte, ale spíše o vaše dispozice. Oba máte zásobu magie daleko větší než vaši spolužáci. V tom s vámi nemůže soupeřit ani Viktor, přestože ji má díky vám a tvrdšímu tréninku větší než ostatní,“ dala se do vysvětlování Rowena. „V číslech by to vypadalo asi takhle: Merlin by měl 1500 bodů, my čtyři máme okolo 1000 bodů, vy dva asi 700 bodů, Viktor 550 bodů a ostatní nepřesáhnou 450 bodů.“ „Taktéž jste oba prokázali určité nadání na magii. Harry sám začal zkoušet neverbální kouzla, i když nezná přesný postup k jejich seslání. Ty, Ginny, máš zase velký talent na léčitelskou magii,“ navázala Helga. „Rovněž bychom se vás pokusili naučit kouzlit v páru. Pak jsou kouzla mnohem silnější.“ „Jako mí učňové si rovněž zhotovíte čarodějnou hůl…“ stačil říct Godrik, než ho Ginny přerušila. „Proč hůl? Vždyť ta je jen předchůdcem dnešních hůlek. Byly nahrazeny asi před třemi stoletími,“ pronesla Ginny pochybovačně. „Ano před třemi sty lety byla hůl nahrazena hůlkou, ale to byla kouzelnická hůl, a ne hůl čarodějná. Proto, abyste pochopili ten propastný rozdíl, si přečtěte tuto knihu,“ řekl Godrik a podal jim malou knížku, která ani neměla moc stran. Oba na souhlas přikývli a Harry si knížku vzal k sobě. V ten moment se Rowena napřímila jako prkno. Všichni na ní pohlédli a ona strojovým hlasem oznámila: „Výpočet ukončen. Výsledek výpočtu: Vládkyně temnoty ukrývá tajemnou zbraň, která musí být zastavena před použitím. Temná vládkyně jinak ovládne celou planetu.“ Harry s Ginny se otočili na ostatní a chtěli se zeptat, co to znamená. Godrik, Helga a Salazar to chtěli prodiskutovat. Ale Rowena je nenechala. „Výpočet ukončen.“ oznámila Rowena znovu. „Výsledek výpočtu: Vládkyně temnoty do 100 dnů provede významný tah. Tímto tahem vychýlí ručičku rovnováhy na svou stranu.“ Všichni jí sledovali se zatajeným dechem. A Rowena je nenechala dlouho čekat. „Výpočet ukončen. Výsledek výpočtu: Vítězství Temné Lady je nezadržitelné na 67,328 % a dokonce na 86,328 % po úspěšně provedeném tahu do 100 dnů,“ poté se Rowena zhroutila a Godrik vyhnal oba studenty z ředitelny. „Co to mělo znamenat?“ zeptala se Ginny. Harry jí odpověděl, že nemá tušení. Zatáhl Ginny do jedné málo používané místnosti, pomalu připravované pro budoucí studenty. „Když nic jiného nemůžeme dělat, tak si pojďme přečíst tohle,“ vytáhl knihu, kterou před chvílí dostali v ředitelně. Společně si ji přečetli, ale moc textu neporozuměli, protože byla napsána velmi zmatečně. Proto si nakonec vzali pergamen a vše uspořádali, zjednodušili a zestručnili. Pak si přečetli, co jim z toho vyšlo.
Kouzelníci nad kouzelníky Kouzelník Kouzelník je bytost, která dokáže ovládat sílu, které říkáme magie. K tomu používá kouzelnickou hůlku, která nahradila kouzelnickou hůl. Kouzelník se vyznačuje usměrněním magie do podoby kouzla – kouzlením. Kouzelníkem se stane kdokoliv, kdo najde v sobě sebemenší schopnost ovládat magii. Jinými slovy kouzelník je jen začátečník v užívání magie. Silnější kouzelníci se zkušenostmi můžou v omezené míře kouzlit i bez hůlky, ale je to pro ně velmi vysilující. Kouzelníkovým odznakem je jeho kouzelnická hůl nebo novější kouzelnická hůlka.
Kouzelnická hůlka Kouzelnická hůlka slouží kouzelníkovi ke koncentraci magie a její vypuštění v podobě kouzla. Samotná kouzelnická hůlka mírně posiluje kouzla koncentrováním magie z okolí a přidává ji k magii vkládanou kouzelníkem do kouzla. Nahrazením kouzelnické hole hůlkou byl vyřešen problém s magickým podpisem, který v kouzelnické holi po několikaletém používání jednou osobou vznikne a následně jí nemůže žádný jiný kouzelník použít, což před vytvořením magického podpisu lze. Samotný podpis se dá vysvětlit tak, že kouzelné dřevo kouzelníkovy hole se přimkne k dlouho působící magii uživatele a jinou magii začne odmítat. To neruší absorbování magie z okolí a posilování samotných kouzel. Ovšem tato absorbována magie je mnohem menší než magie dodaná kouzelníkem. Dá se tomu rozumět i tak, že absorbována magie je jen chabým doplňkem k magii kouzelníka. Hůlka tento problém řeší i přesto, že se i v hůlce vytváří magický podpis, ale v hůlce je mnohem slabší a dokáže jí překonat každý trochu schopnější kouzelník pouhou silou své magie. V praxi to znamená, že s takovou hůlkou se kouzelníkovi hůře kouzlí. Rovněž je s hůlkou potřeba kouzlit jak verbálně, tak i posunky k posílení kouzel k prakticky využitelné síle (což znamená, že kouzelník s hůlkou vytváří dvě stejně slabá kouzla. Jedno pomocí slov a druhé gestikulací. Poté je spojí a vznikne jedno kouzlo běžné síly). Zdá se, že zjednodušená výroba hůlky způsobuje, že se magické jádro kouzelníka lépe přimkne k určitému jádru hůlky a jemu se pak s určitým typem jádra hůlky zachází lépe (ve fázi teorie). Samotné jádro hůlky slouží k vytvoření spojení, přes které kouzelník do hůlky vkládá svou magii potřebnou ke kouzlu. Tato náhrada rovněž vyřešila problém s nedostatkem kouzelného dřeva. Dřevo z jednoho kouzelného stromu stačí na výrobu buď několika málo kusů holí, nebo několika desítek či stovek hůlek. Nevýhodou hůlek je jejich slabší koncentrování okolní magie. Menší pevnost (hůlka jde snadněji zničit), její menší magická výdrž (mocná kouzla mohou hůlku zničit, ale jen málo kouzelníků taková kouzla vůbec dokáže vykouzlit), nemožnost vykouzlit dvě kouzla zároveň (jen málokterý kouzelník nebo čaroděj dokázal kouzlit různá kouzla verbálně a gestikulací). Samotná hůlka nebo hůl je vytvořena ze dřeva kouzelného stromu, do kterého je rituálem vloženo magické jádro. Magické jádro je ve většině případů nějaká část některého magického tvora například pírko fénixe, dračí šupina, oko i srdce muchlorohého chropotala a mnoho dalších.
Čaroděj Čarodějové jsou pokročilí uživatelé magie. Jsou zaměření na kouzla a magii samotnou. To ale neznamená, že nezvládnou použít některých pokročilých praktik kolegy mága. Základní vlastností čaroděje je schopnost určení použité magie na kouzlo. Cítí koncentrovaní magické síly ke kouzlení. Rovněž dokáže sledovat magické proudy, které jsou vlastní trvale očarovaným místům, předmětům i osobám. Zkušenější čarodějové poznají kouzlo jen podle magie, která byla použita. K některým čarodějům se přidružují zvířecí společníci, kteří působením magie čaroděje získají inteligenci a občas okoukají nějaká jednodušší kouzla. (Pozn. HP: zjistit, zda fénixové a jiné magické druhy nejsou původně takovými společníky. Obzvlášť skřítci.). Čaroděj je znalcem kouzel, rituálů, tvorby magických předmětů a mnoho dalšího spojeného s magií. Mezi jeho znalosti patří i podrobná znalost kouzel, jejich postupů a tvorby. Tím dokáže sestavit kouzla a rituály. Po nabrání dostatečných zkušeností dokáže vytvořit jednoduchá kouzla během pár chvil. Jeho znalosti mu umožňují běžně kouzlit neverbálně, bez gestikulací a bez pomocného předmětu (hůl, hůlka…). Pokud to není mimořádně neschopný čaroděj nebo podvodník. Jeho znakem postavení je čarodějná hůl. Svou hůl může čaroděj použít jako svojí vlastní prodlouženou ruku a sesílat tak kouzla, která vyžadují fyzický kontakt s cílem. Rovněž může hůl ovládat svou myslí na určitou vzdálenost a přitom s ní sesílat různá kouzla.
Čarodějná hůl Čarodějná hůl se vyrábí každému dle jeho dispozic. Hůl se obvykle skládá ze čtyř hlavních částí. První částí je dřevo čarodějného stromu. Čarodějné stromy, ze kterých se získává dřevo na čarodějnou hůl, rostou jen na místech, která jsou magii prosáklá skrz na skrz. Příkladem jsou třeba místa, kde se odehrála v dávných dobách magická bitva s použitím mocných kouzel, místa, na kterých byly pořádané po dlouhou dobu magické rituály nebo třeba prastaré stromy druidských hájů a lesů… Toto dřevo je sice vhodné k tvorbě kouzelnických holí a hůlek stejně jako dřevo z kouzelných stromů, ale je příliš vzácné, aby se jím tak plýtvalo. Přesto bylo několik hůlek experimentálně vytvořeno z čarodějného dřeva. Každá z těchto hůlek měla své unikátní vlastnosti, které ale nevyvážily jejich nedostatky vůči holím. Samotné čarodějné dřevo slouží stejně jako kouzelné dřevo ke koncentrování magie z okolí a posílení samotných kouzel. Existují oprávněné názory, že čarodějné dřevo absorbuje volnou magii z okolí více a lépe než kouzelné dřevo. Druhou částí čarodějných holí jsou magická jádra. Kouzelníkova hůlka nebo hůl obsahuje jen jedno jádro, ale čarodějova hůl jich obsahuje několik, aby přesně souzněly s magií čaroděje. Tím je zajištěno používání hole jen konkrétním čarodějem a běda tomu, kdo by chtěl použít cizí čarodějovu hůl. Samotné jádro slouží k navázání kontaktu s magickým jádrem kouzelníka. Ovšem v čarodějné holi je magických jader více a díky tomu je hůl s čarodějem v naprostém souladu. To se projevuje tím, že hůl bude spolupracovat jen s magií jejího majitele a cizímu uživateli se bude bránit. Bude se bránit jakékoliv magické nebo fyzické manipulaci kýmkoliv jiným, takže si hůl jen tak nikdo nepřivolá a ani neodnese. Toto spojení je mnohem nebezpečnější než pouhý magický podpis, který jde zrušit za cenu velkého výdeje magie k jeho prolomení. Čarodějovo pouto nejde zlomit a zruší se jen zničením hole. Třetí částí je čarovný kámen, což je rovněž bezpečnostní prvek odlišující kouzelnickou hůl od čarodějovy. Hůl kouzelníka takovéto vložení čarodějného kamene nevydrží a zničí se. Pozor na podvodníky z řad nemagických lidí nebo hloupých kouzelníků. Tito filutové často do svých obyčejných nebo kouzelnických holí zasazují nemagické drahé kameny v pokusu ošálit své okolí svým postavením čaroděje. Ovšem každý čaroděj je takového podvodníka schopen lehce odhalit například svým vnímáním okolní magie nebo kouzlem k ničení nepřítelovy zbraně. Pravá čarodějova hůl nejde zničit žádným kouzlem, nebo jakýmkoliv mechanickým způsobem. Nezničí ji ani dračí oheň nebo výbuch vulkánu. Vložením do lávy se čarodějná hůl ani nezahřeje. A smrtí čaroděje rovněž hůl nepřestává existovat i přes fakt, že takovou hůl nikdo nemůže dál používat k magickým úkonům. Jediné dvě známé možnosti zničení čarodějovi hole je rituál odvrhnutí, při kterém čaroděj svou hůl odvrhne a přeruší tak magické, fyzické i psychické spojení se svojí holí. To ale samotnému čaroději přivodí těžký magický, fyzický i psychický šok. Čarodějovo magické jádro při tomto šoku nebude schopno pracovat tak efektivně jako předtím. Dokud se z tohoto šoku jeho jádro nevzpamatuje, bude čaroděj magicky oslaben. Fyzický šok nastává z důvodu nenávratné ztráty čtvrté části potřebné k vytvoření čarodějovy hole. Psychický šok je důsledkem toho, že čarodějova hůl se stává jeho součástí. Něco jako jeho třetí ruka, noha a oko dohromady. Důvody k provedení rituálu odvrhnutí jsou jen ty, kdy čaroděj svou hůl definitivně ztratí a nemůže ji dostat zpět. Čemuž se čaroděj i při nejmenší možné šanci snaží z výše popsaných důvodů vyhnout. Druhým způsobem, jak lze zničit čarodějovu hůl, je její přesycení čarodějovou magií. Jelikož čarodějova hůl mu může sloužit jako zásobník magie. K tomu slouží čarovný kámen. Při tomto počinu krom magického, fyzického a psychického šoku hůl vybuchne s devastujícími účinky pro své okolí. Samotný čarovný kámen slouží jako zásobník magické síly, kterou může čaroděj použít ke kouzlení sám nebo s ní čarovat z hole, pokud ji nedrží v ruce. Samostatně kouzlící hůl stále ovládá svými myšlenkami čaroděj. Což mu umožňuje čtvrtá část čarodějovy hole. Čtvrtým a posledním dílem čarodějné hole je část čarodějovy duše. Čaroděj částí své duše propojí svou hůl sám se sebou a tím znemožní její použití jiným uživatelem. To je možné díky magickým jádrům, které kopírují vlastnosti magie čaroděje. A kus duše tuto magii řídí dle přání čaroděje. Při zániku hole samotný čaroděj přijde o kus duše vložený do hole a nebude moci používat tu část těla, u které přišel o duši. Například ruku, dlaň, srdce, játra, nohu… Čaroděj při rituálů spojení určuje, kterou část svojí duše vloží do své hole. Naštěstí se čaroděj nemusí obávat nemoci mrtvých. Rovněž může přes takovou část těla vést tok magie pro vytvoření kouzla. Jen vypadá tak, jako by byla ochrnutá.
Čarodějův přítel Čarodějův přítel neboli společník je buď zvířecí tvor, nebo tvor s podobnou inteligencí – například rarášci, permoníci, trpaslíci a tak podobně… Většinou se ovšem jedná o nemagické zvířectvo, hlavně savce jako jsou různé kočkovité, psovité, medvědovité šelmy, různí kopytníci, ale také různí ptáci, ještěrky a plazi… V minulosti nebyl výjimkou ani obří hmyz. Jak si takové zvíře najde svého čaroděje, je záhadou, kterou si společníci nechávají pro sebe. Ovšem jsou zde některé znaky, které mají všichni tito tvorové společné. Prvním je, že každý zvířecí společník má na svůj druh nadprůměrnou inteligenci, která se mnohdy blíží lidské. Proto pozorovatel neznalý tohoto faktu se podivuje nad inteligenci zvířete, když zvířecí společník chytí třeba zloděje nebo donese zrovna potřebný předmět. Druhým společným znakem společníků je, že mají stejnou povahu jako čaroděj. Ovšem to neznamená, že když čaroděj rád ve větší míře koštuje vinné nápoje, že se jeho společník taky rád napije vína. Třetí věcí, kterou mají všichni společníci stejnou je, že se po čase naučí lidskou řeč, nebo jiný způsob, jak se s lidmi domluvit. A čtvrtou společnou vlastností je to, že všichni zvířecí společníci se naučí nejméně jedno jednoduché, ale užitečné kouzlo. Ve skutečnosti nevíme, proč a jak se najde konkrétní čaroděj s konkrétním zvířetem, ale nejpravděpodobnější teorie říká, že si čarodějův přítel vybere takovou osobu, se kterou si nejlépe rozumí. Magicky, inteligencí, fyzicky, psychicky a dovednostmi. Mnohdy se doplňují svými vlastnostmi. Takže není výjimkou, že nějaký fyzicky silný čaroděj získá jako společníka malého a hbitého hádka, který proleze každou škvírou a může sbírat informace. Nebo neduživý čaroděj získá například tygra nebo medvěda. Jak se takovéto zvíře naučí mluvit, popřípadě číst a kouzlit není známo. Jedinou jistou věcí je to, že čarodějův zvířecí přítel nemá vlastní použitelnou zásobu magie. Magii na případné kouzlení si bere z čarodějovy magické aury buď v předstihu, nebo v okamžiku čarování. Ovšem k tomu musí být dostatečně blízko čaroděje. Pravděpodobně se všechny jejich dovednosti projevují jako vedlejší účinek neustálého kontaktu s čarodějovou magií, ale i to není potvrzené. Jedna z teorií je, že všechna kouzelná zvířata jsou potomky pradávných společníků čarodějů a Istari. Časem se naučili čerpat magii i z jiných zdrojů, než je čarodějova aura. Bohužel ani tato teorie nikdy nebyla věrohodně potvrzena.
Mág Stejně jako je čaroděj mistrem kouzel, je mág mistrem mysli. Proti svým nepřátelům sice může použít některé schopnosti čaroděje a kouzla, ale jeho hlavní síla tkví v jeho mysli a síle ducha. Jeho schopnosti mu umožňují číst myšlenky nebo ovládnout nějakou inteligentní bytost. Hypnóza a sugesce jsou pro mága jen kratochvílí. Stejně tak i vytváření iluzí a jejich ovládání. Ti zkušenější mohou léčit duševní poruchy nebo je naopak způsobovat. Mágovou doménou je schopnost působit na smysly nebo rovnou na mysl svého oponenta. Jsou to právě mágové, kteří většinou přijdou na to, že je nějaký tvor inteligentní a není to jen pouhé zvíře nebo hmyz. Znakem mágova postavení je jeho amulet.
Mágův amulet Mágův amulet je předmět s třemi čarovnými kameny, které představují ducha, magii a mysl. Kameny jsou součástí kruhu, který symbolizuje rovnováhu a jejich spojení do jednoho celku. Druhy kamenů i materiál amuletu je závislý na vlastnostech mága. Stejně jako ornamenty na amuletu. Tím se amulet stává nepoužitelným pro jiného mága. Mág nemůže vlastnit více amuletů, a to ani jako „rezervní“. Samotný amulet je prakticky nezničitelný. Nedokáže ho poškodit žádná síla, magie a ani dračí oheň. Mág je propojen se svým amuletem. V každém okamžiku ví, kde se nachází a za života mága mu nejde amulet z krku sundat. Jediným možným způsobem, jak lze mágův amulet zničit je rituál odvržení. Po tomto rituálu Mág prožije magický a psychický šok. Taková to ztráta amuletu může zapříčinit i šílenství. Mág amulet využívá dvěma základními způsoby. Pasivním užíváním neboli jeho prostým nošením je jeho mysl uklidňována a posilována. Rovněž ho amulet varuje při případném ohrožení jeho mysli. Přesněji před jakýmkoliv útokem na jeho mysl. To zahrnuje například nitrozpyt, sugesci, hypnózu, čtení myšlenek a mnoho dalšího. Pak je tu možnost aktivního využití amuletu, a to buď v obraně, nebo útoku. Tímto využitím moc amuletu začne mysli Mága pomáhat soustředit se na útok, nebo naopak na zklidnění mysli při obraně, kdy nechává myšlenky Mága skrýt neboli zaštítit. Při aktivním využívání se lze buď bránit, nebo útočit. Snahou provést oboje najednou je mysl Mága narušována a je pak náchylnější k porážce.
Istari Istari je mistr v užívání magie. Jeho schopnosti a znalosti mu umožňují vytvářet i složitá kouzla a rituály prakticky okamžitě. Kouzla rozeznává ještě dřív, než protivník nashromáždí dostatek magie k jejich provedení. Vnímá magii okolo sebe tak přirozeně jako ostatní vidí svět okolo sebe. Dokáže rozeznat kouzelné předměty jediným pohledem a po prozkoumání dokáže říct i většinu magických vlastností takového předmětu. Istariho znalosti magie mu umožňují kouzlit pouhou myšlenkou. Dokáže rovněž přimět samu magii k určité činnosti, aniž by znal příslušná kouzla. Ovšem to vyžaduje od Istariho velké úsilí a koncentraci. Magii dokáže čerpat ze svého okolí nebo kouzelných předmětů. Způsoby, jak přecházet mezi světy mu nejsou tajemstvím stejně jako dlouhověkost. Istari nejlépe poznáte podle jeho hole, která je podobná čarodějově holi, ale jsou v ní zasazeny dva magické kameny místo jednoho.
Hůl Istari Hůl Istari vzniká z čarodějovy hole po letech používání. Je schopná pojmout druhý magický kámen. Dlouhodobým působením magie mnohdy samotná hůl získá inteligenci a je sama schopná kouzlit za použití své vlastní magie. Rovněž pak chrání sebe i svého majitele, a to zejména před zničením, smrtí i trvalým ztracením. Po letitém zatvrzování magií nelze hůl zničit jejím přesycením nebo naopak příliš velkým odběrem magie. Tím se stává hůl naprosto nezničitelná až na rituál odvrhnutí, ale po tomto rituálu ve většině případů čeká bývalého majitele hole strašná a bolestivá smrt nebo trvalé šílenství. Jen velmi málo Istari bylo po tomto rituálu schopno normálně žít, a ještě míň si dokázalo vytvořit další hůl. Šílený Istari je pak pronásledován celým kouzelnickým společenstvím, protože má stále značnou magickou moc a je ve svém šílenství schopen napáchat nepředstavitelné škody pouhou myšlenkou.
Přítel Istari Stejně jako se zdokonalí čarodějova hůl, působením magie, se zdokonalí i jeho společník. Po přechodu mírně změní vzhled, nabude větší inteligence, posílí nebo se naučí používat kouzla, naučí se lidskou řeč, i když původně k tomu nebyl vybaven. Tak například vznikla pověstná zlatá rybka, která uměla mluvit lidskou řečí. Istariho společníkem je vždy některý kouzelný nebo magický tvor. Výjimečně dokonce mýtická bytost.
Arcimág Mág, který se stane mistrem mysli, se nazývá arcimágem. Arcimág má ještě hlubší znalosti než mág. Je schopen zhypnotizovat celé zástupy lidí. Dokáže v mžiku vypálit mozek svého soupeře, zkopírovat svoji mysl do jiného tvora nebo si ho naprosto podřídit. Z úhlavního nepřítele si udělat nejlepšího přítele je pro arcimága jen pouhá maličkost.
Amulet arcimága Arcimágův amulet je tvořen třemi magickými kameny, které představují ducha, magii a tělo. Kameny jsou zasazeny vedle sebe a společně s myslí arcimága tvoří kruh, který představuje rovnováhu a celek mysli, těla, magie a ducha. Použití rituálu odvržení je pro Arcimága krajně nebezpečné. V mnoha případech arcimág zemře dlouhou, bolestivou a krutou smrtí. V těch málo případech, kdy přežije, ztrácí většinu svých dovedností a jeho magie se stane nestabilní asi tak, jako když malé dítě vyvolá svou divokou magii. Navíc vždy zešílí. *** Harrymu s Ginny zbývala už jen jedna stránka textu na přepsání, ale nepřišli na to, kam tyto věty zapsat. Tak si aspoň přečetli celý text, který dokázali uspořádat ještě jednou. V okamžiku kdy dočetli poslední urovnanou větu, vrzly dveře a Salazar jim přišel osobně sdělit, že mají jít ke Godrikovi do ředitelny. Jakmile za sebou Ginny s Harrym zavřeli, zjistili, že knížka i jejich text zmizeli. Marně ho hledali, až do doby, než dorazili do ředitelny. Celou cestu diskutovali, jak mohli jejich poznámky i s knihou tak náhle zmizet. Až když vstoupili do ředitelny, uviděli knihu na Godrikově stole a jejich poznámky v jeho v ruce. Chvíli v nich ještě listoval a pak je odložil na stůl vedle knihy. Godrik chtěl něco říct, ale jen stihl otevřít ústa, protože do místnosti vstoupil Zmijozel a podal mu knihu s listinami. Godrik si je vzal a kývnutím mu poděkoval. Ukázal mu, ať se posadí. Sám se začetl do listin. Za dalších půl hodiny listiny odložil a řekl: „Gratuluji vám, první test jste zvládli.“ Harry i Ginny na něj vyvalili oči. „Jaký test?“ zeptal se trochu zmatený Harry. „Ten nejlehčí – test dedukce. Žádný kouzelník se nemůže stát čarodějem nebo mágem, pokud si nedokáže dát věci dohromady a přicházet s novými myšlenkami a nápady.“ „Co nás bude čekat teď?“ zeptala se Ginny. „Od teďka se budete učit, co vám řekne Godrik, protože jste jeho učni,“ s tím přešel k jedné polici, na kterou na různých místech zaťukal svojí hůlkou a ona se otočila. Oba noví Godrikovi učedníci překvapeně hleděli na tucet holí, které se v ní skrývaly. Salazar vytáhl tři hole a polici zase zavřel. Dvě tam nechal ležet. S třetí holí odešel z ředitelny. Harry s Ginny nevěděli, co si o tom mají myslet. „Tak a teďka probereme, co budete dělat,“ usmál se na ně Godrik Nebelvír. „Na hodiny stále budete docházet, pokud vám nezadám jinou práci. Každý den budete v sedm večer docházet ke mně, abych vás učil něco navíc. Od této chvíle začnete pracovat na svých čarodějnických holích a než je budete mít, budete používat tyto kouzelnické hole. To abyste si hůl zvykli používat. Svoji hůlku si ponecháte u sebe, ale používat jí budete jen v těch nejnutnějších případech. Necháte si ji tedy jako rezervní.“ Godrik mávl rukou a na stole se objevily dvě hromádky knih. „Tyto knihy si přečtěte. Pokud něčemu nebudete rozumět, tak to spolu probereme na našich večerních hodinách.“ Dodal k tomu Godrik. „Teď k vašim holím, které si vyrobíte. Bohužel ani jeden z vás nemá vlohy se stát Mágem. Ostatně Mágů je málo a každý navíc by se hodil. Bohužel. Tak v první řadě musíte najít vhodné dřevo, magická jádra a čarovný kámen. Na to, abyste to všechno našli, musíte ze sebe vypouštět magii. Ne moc, jen trochu a zároveň tak pocvičíte svoje magické jádro, aby nezakrnělo. Rovněž budete vnímat svojí magii – vidět, cítit, pociťovat… Bude hodně záležet na tom, jaké máte vnímání magie.“ „Jak poznáme, že jsme našli vhodný materiál?“ „Nebojte se, poznáte. Taková věc bude zářit jinak než zbytek okolí. Hlavně nesmíte takový materiál násilně uzmout. Pokud tak učiníte, ztratí pro vás význam,“ připomněl jim Nebelvír. Poté se Harry s Ginny odebrali do svých pokojů uložit si nové knihy. Po cestě nikoho nepotkali, ale jen co vstoupili do Velké síně na večeři, všichni přítomní vstali a zatleskali jím. Nejspíš je předem informovala Rowena, která seděla sama za učitelským stolem. Jak procházeli síní, každý jim chtěl říci pár slov nebo pogratulovat. Po jídle se kolem nich utvořil hlouček lidí, kteří se vyptávali na jejich hole a byli zvědaví, kdy je chtějí vyzkoušet. Jenže to už bylo na Rowenu moc a všem zvědavcům rázně vysvětlila, že být u prvního kouzla nové hole je pocta, kterou si každý musí zasloužit. *** V sedm hodin byli opět v ředitelně. „Vyzkoušeli jste si už nějaká jednoduchá kouzla?“ zeptal se Godrik bodře. „Zatím ne, Mistře. Neměli jsme zatím příležitost zkusit kouzlit a mezi ostatními studenty jsme nechtěli riskovat žádnou nehodu,“ odpověděla mu Ginny. Oba se u toho tvářili trochu provinile. „Hmm,“ usmál se Nebelvír spokojeně. „Vidím, že jste zvládli i další malý testík. Jsem rád, že jste se zachovali zodpovědně.“ „Taky jsme mohli vyhodit hrad do povětří,“ otřásl se Harry. „Asi tak jako s normální hůlkou,“ zasmál se Godrik, „podle mého jste svému okolí mohli uštědřit jenom pár boulí mácháním těmi holemi.“ „Copak bychom s nimi nedokázali kouzlit?“ „Ale dokázali. Jen by vám chvíli trvalo, než byste na to přišli. Pojďte se mnou,“ vyzval je Godrik. Poté je zavedl do menší místnosti nedaleko ředitelny. Místnost byla vybavena pro různé testování kouzel. Byly zde různé terče, malé předměty a magií stvořená zvířátka k přeměnám a spousta dalšího vybavení. Když se Harry přiblížil rukou ke stěně, ucítil štít, který chránil hrad před nepodařenými kouzly. „Zde můžete zkoušet kouzlit bez nebezpečí pro okolí. I v budoucnu můžete používat tuto místnost pro různé experimenty s magií, ale pamatujte si, tahle místnost není dělaná pro souboje,“ vysvětlil jim Godrik. Harry chvíli přemýšlel. Potom chytil svou hůl do rukou a začal s ní tvořit znaky. Jen s obtížemi bylo poznat kouzlo na neprodyšné uzavření. Hůl byla nemotorná a vytvářela všechny možné znaky jenom ne ty správné. Bylo jisté, že kouzlo se nepovedlo. „Jdeš na to Harry špatně,“ upozornil ho Godrik. „S holí nemůžeš tvořit znaky určené pro daleko jemnější hůlku. A ani to není nutné. Hůl je dostatečně silná, aby stvořila kouzlo jen ze slov a magické obrazce nejsou potřeba. Vlastně jakýkoliv pohyb hole při kouzlení je jen náznak například směru nebo ohraničení místa. Nejdůležitější je tvoje představa. Musíš si představit účinek toho kouzla, jeho rozsah, plochu, kterou zasáhne a podobně. Pak stačí vyslovit kouzlo a stane se.“ Ginny svojí holí obsáhla prostor před sebou a zvolala: „SILENCIO!“ Jak se zdálo, kouzlo neúčinkovalo. Na Godrika vrhla pohled, který říkal, co jsem zkazila. „To už bylo lepší,“ odpověděl na nevyřčenou otázku. „Ale vymezila jsi akorát prostor před sebou. Podívej!“ Pak lehce hůlkou načrtl runu pro magii a vyslovil kouzlo pro světlo. V tom okamžiku se před Ginny rozzářil prostor začínající u ní až ke stěně. „Tohle je prostor, který jsi obsáhla svým kouzlem. Proto se navzájem slyšíme, protože jsme vně tohoto prostoru,“ poučil ji Godrik. *** Po hodině tréninku oběma kouzlení s holí už docela šlo. Dokázali zasahovat cíle i označovat zamýšlený prostor. Největším problémem pro ně nyní bylo vypětí mysli. Museli totiž pouhou myšlenkou nahradit všechny pohyby, které původně dělali hůlkou, proto byli brzy unavení a psychicky vyčerpaní. *** Druhého dne po snídani je vzal Godrik na břeh jezera. „Nyní se posaďte. Soustřeďte se na svou magii a vypusťte jí do okolí. Sledujte jí. Vnímejte každý její záchvěv, každou sebemenší změnu. Buďte jako pavouk ve své síti. Ten ví o každém záchvěvu své pavučiny. Ví o každém dotyku, vánku i kořisti. Zkuste popsat, co vidíte, slyšíte, co vnímáte čichem nebo hmatem. Cokoliv. Každý čaroděj vnímá magii jinak. Jeden cítí vůně, jiný ji vidí a další slyší. Nebojte se a popište mi to,“ pronesl s vervou Godrik. Ginny se soustředila. Vypustila svoji magii kolem sebe a pak otevřela oči. Všechno okolo ní vypadalo jak v černobílé televizi s nekonečnou škálou šedé. V prvních chvílích ji to vystrašilo, ale pak se uklidnila. Popisovala to Godrikovi. Ten jí vyzval, aby toto magické vidění použila k odhalení magie s ní spjatou. Rovněž jí vysvětlil, že takhle jde rozlišovat věci obyčejné a ty co obsahují magii. Začala se rozhlížet okolo sebe a pak to zahlédla. Barevné světlo vycházelo nedaleko hradu. Až na druhou výzvu řekla, co vidí. Godrik jí vyzval, aby ho vedla. Zastavili se před Vrbou Mlátičkou. Ta pro Ginny hrála všemi barvami. Godrik jí vysvětlil, co musí udělat. Ginny vrátila svůj zrak do normálu. Poté přistupovala pomalu k vrbě a přeříkávala věty v naprosto cizím jazyce. Sama nevěděla, co přesně znamenají, ale tyto věty jí vložil do úst Godrik. Jak se blížila k vrbě, cítila, jak z ní vychází magie. Sama dokázala vnímat svou unikající magii, ale ostatní viděli jen holku, která jde pomalu ke stromu a přeříkává si přitom nějakou cizí básničku. Taky cítila, že uvolněná magie směřuje do stromu a tam je pohlcována. Došla ke stromu. Cítila se slabě. Opatrně se dotkla jeho kůry. Když chtěla po chvíli prsty od stromu odtáhnout, zůstala jí v ruce hůl. Vrávoravě se vrátila ke Godrikovi. Ten jí podepřel a odvedl zpátky k jezeru, kde na ně čekal Harry. Ve chvíli, kdy se k Harrymu přiblížili, se Ginny v úžasu zastavila. S Harrym seděl Godrik a pomáhal mu s jeho magickým vnímáním okolí. Godrik, který jí podpíral, pomohl Ginny si sednout. K nevyřčené otázce řekl jen jediné slovo „kouzlo.“ Pak se „její“ Godrik posadil na místo, kde seděl ten druhý Godrik. Prvně se prolnuli a pak spolu splynuli. Harry za dobu co Ginny byla pryč, přišel na svoje magické vnímání. Jen díky Godrikovi z toho vyšel jen s bolením hlavy. Jeho vnímání bylo unikátní. Své okolí nevnímal očima a ani sluchem nebo čichem. Harry okolo sebe vysílal vlny magie, které se k němu vracely, když narazily na nějakou překážku. Prvním úspěšným pokusem obsáhl celé Bradavice, jejich pozemky i několikakilometrové okolí. Když se jeho magie vrátila, vnímal jí celým povrchem svého těla. V jednom okamžiku věděl o každém předmětu, zvířeti, stromě, keři, člověku i broukovi a stéblu trávy. To bylo na něj moc. Probudil se až ve své posteli.
|
Items details
- Hits: 6261 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
jen chybí občas dostatek inspirace
Jinak je zajímavý, že jsem zrovna nedávno taky přemýšlel o číselném hodnocení, ikdyž jsem to vzal spíš tak, že Merlina jsem bral jako 100% Brumlu a Voldíka tak 85% no a Harryho zatím kolem 60 s tím, že jak bude postupně růst a získávat vědomosti tak by mohl bejt taky 100%.
Jinak Harry a Ginny se vrátí zpět ještě zbývá asi 5 kapitol a pak bude následovat povídka kdy budou v přítomnosti, a prozradim jen že Brumbál bude hodně překvapený až se vrátí.
takže kapitola bude jen to ještě nějakou dobu bude trvat ale pracuje se na tom
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.