Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Malý vlkodlak

maly_vlkodlak-thaneb Naposledy v Bradavicích

Druhá část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Poslední školní rok začíná. Čeká opravdu Harryho konečně klidný školní rok, kdy bude mít jedinou starost - dobře se připravit na OVCE? To by ani nebyl Harry James Potter, aby si ho problémy nenašly...


    Kapitola 8, Láska a smrt

      Mal_vlkodlakPotom se Harry otočil k Alexi Popovovi:

      „Teď je řada na vás. Řeknete nám, jak se stalo, že vám utekl?“

      Popov se zamyslel:

      „To je dlouhé vyprávění pane Pottere…“

      Do toho vstoupila profesorka McGonagallová:

      „Tak se na to posadíme? Ustupte prosím.“

      Pak mávnutím hůlky doprostřed volného prostoru přivolala velký kulatý stůl a k němu jedenáct židlí.

      Harry si mezitím přidřepl ke skřítkům a oba je objal.

      „Děkuji vám za to, že jste zachránili mamku. Jste ti nejstatečnější a nejbáječnější skřítkové pod sluncem.“

      Winky a Krátura se roztomile zapýřili a dojatě třepali ušima.

      Paní ředitelka se k nim otočila s prosbou:

      „Mohli byste vy dva dojít do kuchyně, aby nám sem skřítkové dodali nějaké občerstvení?“ Pak se otočila k ostatním:

      „Nemáte hlad?“

      Kingsley s úsměvem odpověděl:

      „To máme, paní ředitelko, nějak jsme se nestihli naobědvat …“

      Ta se s úsměvem zas otočila ke skřítkům.

      „Tak tedy ještě pětkrát oběd – ano?“

      Skřítkové jen kývali hlavou. Harry, který u nich ještě dřepěl, dodal:

      „A vy se také najezte a odpočiňte si – oba si to zasloužíte…“

      Skřítci jen špitli:

      „Ano pane, ano paní…“ a s prásknutím zmizeli.

      Harry se usadil ke stolu mezi Ginny, která se stále vystrašeně tulila k mamce a Kingsleyho, vedle kterého seděl Alex Popov. Ten si smutně povzdechl, rozhlédl se po přítomných a začal vyprávět.

      „Devil byl po útoku na vás odsouzen na dvanáct let za pokus o několikanásobnou vraždu s použitím nebezpečného a v Austrálii přísně zakázaného kouzla. Byl dopraven do našeho, velmi důkladně střeženého vězení, které se nachází v nitru slavného monolitu – Ayers Rock.“ Když se na stole objevilo občerstvení, tak se na chvíli odmlčel a nechal si od Kingsleyho nalít sklenici dýňové šťávy.

      Harry si nalil kávu, aby se udržel v maximální pozornosti a znova upřel oči na Popova. Ten pokračoval:

      „Musím vám popsat, jak je naše vězení zabezpečeno, abyste pochopili, jak nás jeho útěk překvapil.“ Na Kingsleyho překvapený pohled dodal vysvětlení: „My nijak netajíme bezpečnostní systém našeho vězení, víme, že je dokonalý a nepřekonatelný a tím, že to všichni vědí, docilujeme jen toho, že máme minimum pokusů o útěk.“

      Harry zapochyboval:

      „Ale tak dokonalý asi nebude – Devil vám přece utekl…“

      Popov se zatvářil rozpačitě.

      „No… to je trochu zvláštní případ… Je to jen výjimka, která potvrzuje pravidlo, dokázal něco, s čím jsme nepočítali. Teď už to víme, podruhé se mu to už nepovede… Ani jemu, ani nikomu jinému…“

      Harry se mu podíval do očí a zamyšleně řekl:

      „Jediný člověk, který dokázal uniknout bez pomoci z našeho skvěle střeženého vězení, byl zvěromág… V co se mění Devil? V hada?“

      Popov na něj vytřeštil oči a zůstal na něj zírat s otevřenou pusou. Chvíli to trvalo, než se vzpamatoval. Pak se podíval kolem stolu, jak Harryho dedukce zapůsobila na ostatní. Zjistil, že všichni prostě Harryho názor přijali jako fakt a zvědavě na něj hledí, co na to odpoví. Jen Kingsley na jeho tázavý pohled s úsměvem pokrčil rameny jako by říkal:

      ,Já vám to povídal…‘

      Tak se otočil k Harrymu a zeptal se ho:

      „Jak jste na to přišel? Nám to trvalo hodinu důkladného vyšetřování, než jsme na to přišli…“ Harry pokrčil rameny.

      „Jak jsem říkal – Sirius utekl z Azkabanu, protože byl zvěromág. A jestli je Devil zvěromág, tak v co by se měnil nejpravděpodobněji? Je to jen jednoduchá dedukce…“

      Popov jen zakroutil hlavou a pak pokračoval:

      „Do naší hory je jen jeden vstup – přes vstupní místnost, přes strážní stanoviště kde se zjišťuje totožnost a zabaví hůlka každému, kdo pokračuje dovnitř. Tedy kromě bezpečnostní služby – to jsou školení bystrozoři, slouží v pěti a nesmí se po areálu pohybovat samostatně. Jen ve dvojicích, nebo trojicích, aby nebyli připraveni vězněm o hůlku. Pak každý, ať už vězni, nebo vězeňská služba, nebo návštěvy musí projít přes místnost Zložroutů a pak odhalovací komnatu.“

      Hermiona ho přerušila:

      „Co jsou to Zložrouti? To jsem ještě nikdy neslyšela…“

      Popov se podíval na Karla, jak se cpe obědem, podíval se smutně na svůj talíř a pak řekl:

      „To by vám mohl vysvětlit pan Sweet, má ty správné definice ze školy ještě živě v paměti. Já bych zatím, jestli dovolíte, něco snědl…“

      Karel rychle polknul a řekl:

      „Jistě, moc rád… Vy tady nemáte Zložrouty?“

      A když viděl, jak všichni kroutí hlavou, tak začal vysvětlovat:

      „Zložrouti jsou – něco jako duchové se zvláštní schopností. Jsou to duše těžkých zločinců, několikanásobných vrahů a násilníků. Živí se zlem v lidské duši. V každém z nás je trocha zla, i v těch nejhodnějších lidech je někde v hloubi duše ukrytá zlá myšlenka. U dobrých, poctivých lidí jejich vliv způsobí jen lehkou nevolnost, nebo malátnost, ale lidé, kteří mají v sobě hodně zla, upadnou do bezvědomí a musí je odnést.“

      Odmlčel se a pokračoval v jídle. Sturgis se zeptal:

      „A ta odhalovací komnata?“

      Karel v klidu dožvýkal, spolkl a pokračoval ve výkladu:

      „V té jsou nainstalovány všechny známé odhalovací předměty. Čidla tajemství, pravdivé zrcadlo, magické oko, hůlkový magnet a další detektory na černou magii, jedy a jiné zakázané látky, které by mohl dovnitř někdo chtít pronést. Bystrozoři z bezpečnostní služby musí při průchodu držet svou hůlku pevně oběma rukama, aby jim neuletěla…“ a usmál se jako při veselé vzpomínce.

      „Tys tam někdy byl?“ zeptal se Ron.

      Karel se usmál a odpověděl:

      „Jednou jsem tam byl s tátou na návštěvě u staršího bráchy…“

      Ron na něj vyvalil oči:

      „Tvůj brácha byl ve vězení? Za co?“

      Karel se jen zlehka usmál.

      „Nepatřičné užití kouzla před mudlou. Po ukončení školy se ještě s několika kamarády opil a pak použili kouzla před tím mudlovským hostinským. Museli mu upravovat paměť. Táta mu odmítl dát peníze na pokutu a on sám neměl dost, tak si musel odsedět tři měsíce. Byl jen v prvním patře, to je káznice s denním světlem pro mladistvé a lehké delikty – do dvanácti měsíců…“

      Pak se odmlčel a pokračoval v jídle. Popovovi chutnalo a tak pokračoval ve vyprávění mezi jednotlivými sousty.

      „Do prvního patra je svedeno denní světlo a jak říkal Karel je to jen káznice pro drobné delikty a mladistvé. Také tam má strážní služba obslužní místnosti a v kuchyni pět domácích skřítků. Druhé patro je pro odsouzené do deseti let. Jsou tam většinou zloději, podvodníci a recidivisti z prvního patra – opakované přestupky zákona proti utajení, nebo nepatřičné užívaní kouzel. Ti můžou vycházet přes den z cel a ve společných prostorách mají denní světlo.“ Na chvíli se odmlčel, dojedl oběd a pořádně ho zapil. Pak pokračoval:

      „Ve třetím patře jsou násilníci. Z cely je pustí jen za dobré chování, jen pod dozorem bezpečnostní služby, jakmile projeví agresi, tak z cely nevyjdou. Denní světlo mají jen ve společných prostorách. Pod nimi už jsou jen čtyři kobky pro nezvládnutelné a nebezpečné agresory. Ti sluneční světlo nevidí. Každé ráno jim bystrozoři spustí dovnitř stropními padacími dvířky vědro vody, bochník chleba a dvanáctihodinovou hořící pochodeň, pak jim vyčistí kbelík s exkrementy a zase je do dalšího rána zavřou. Teď tam jsou dva…“

      Nalil si čaj a pokračoval:

      „Když se před třemi dny nevrátil strážný v určeném čase z roznášky jídla ve třetím patře, tak ho šla bezpečnostní služba hledat. Našli ho mrtvého před dveřmi Gauntovy cely. Byl uštknutý jedovatým hadem do krku, takže otrava byla rychlá. Cela byla prázdná, přestože byla otevřena jen špehýrka na podávání potravy. Okamžitě po něm začali pátrat a informovali nás. Došlo nám, že je zvěromág, ale nevěřili jsme, že by se dokázal dostat ven naším bezpečnostním zařízením ani jako had - pravdivé zrcadlo a magické oko by ho odhalily… Pak jsem ale našel vytrženou mřížku od větrací škvíry. Jsou to úzké průduchy vedoucí na povrch kvůli větrání. Zevnitř jsou zajištěny mechanicky mřížkou a z venku byly dosud zajištěny jen kouzlem proti vniknutí, aby se dovnitř nedostala žádná havěť… Teď už jsou zajištěny po obou stranách a ve všech jsou znehybňující pasti…“

      Řekl to se smutkem v hlase, jako by se stále nemohl vyrovnat s faktem, že mohlo být jejich dokonalé vězení tak potupně překonáno.

      „Strážní i bezpečnostní služba ještě prohledala celé vězení, ale já už jsem začal pátrat venku. Za Devilovou chatrčí jsem našel čerstvě vykopanou jámu, asi tam měl schované peníze… Včera jsem našel potulného prodejce se špatnou pověstí. Aby se vyhnul uvěznění, tak se hned přiznal – prodal Devilovi hůlku a taky přenášedlo naprogramované do Skotska. On by sám nedokázal přenášedlo vytvořit, ale aktivovat už naprogramované přenášedlo dokáže snad i moták… Hned jsem se vrátil na ministerstvo a apeloval jsem na to, abyste byli okamžitě varováni… Poslali mě sem osobně, abych ve spolupráci s vámi Gaunta dopadl a dopravil zpět, kam patří – do volné podzemní kobky… Pana Sweeta mi přibalili, protože má u vás nastoupit půlroční stáž na ministerstvu.“

      „Jo… co se týká pana Sweeta,“ ozval se Kingsley, „chtěl jsem se domluvit s vámi, paní ředitelko, jestli by bylo možné, aby svou stáž započal tady ve škole – řekněme do Vánoc – aby poznal školu, naše výukové metody a taky… Tihle“ a ukázal na Harryho, Rona a Hermionu „mu prý slíbili, že mu ukážou jednorožce…“

      McGonagallová se zvednutým obočím pohlédla na Harryho. Ten jen s trochu provinilým úsměvem pokrčil rameny. Profesorka se zamyslela:

      „Nevím, jestli takové rozhodnutí můžu učinit sama. Asi by to měla schválit i školská rada…“ Kingsley řekl:

      „S nimi jsem už mluvil. Povídali, že proti tomu nebudou nic mít, pokud to vy schválíte, takže rozhodnutí je na vás.“

      „No dobře, vezmete si pana Sweeta na starost,“ řekla s pohledem na Harryho, „ukážete mu školu… A výpravu za jednorožci jen s Hagridem, vypadá to, že máme v lese zase divokého vlkodlaka, takže s maximální opatrností prosím. Podrobnosti dořešíme, až se dohodneme, co budeme podnikat za opatření, ohledně toho uprchlého zločince…“ Poslední slova pronesla s takovým znechucením, jako by se jí příčilo vyslovit už jen Devilovo jméno.

      Kingsley s povzdechem řekl:

      „Nějaké pátrání už proběhlo… Zjistili jsme, jak našel tak rychle Doupě. Včera v noci byl člověk odpovídající Gauntově popisu spatřen ve společnosti Mundunguse Fletchera…“ Pak ještě dodal: „Nemyslím, že to Dung všechno vyžvanil ze zlého úmyslu, byl prý dost opilý…“ Harry se vyděsil:

      „Ale to je průšvih – Mundungus zná adresu na Grimmauldovo náměstí – ten dům pro vás nebude bezpečný…“

      Kingsley se zamyslel:

      „Máš pravdu, Harry, musíme zrušit Fideliovo zaklínadlo a znova ho obnovit s novým Strážcem tajemství – nejspíš asi s tebou že?“

      Harry se na něj rozpačitě podíval:

      „Já nevím… Jak ho můžeme zrušit?“

      „Musíme se tam sejít všichni přeživší Strážci a naráz zaklínadlo zrušit. Pak ho jen obnovíš…“ Harry znejistěl:

      „Nevím, jestli to dokážu s celým domem… a jak se tam sejdeme všichni… a kdy?“

      Sturgis se usmál:

      „Ale dokážeš to Harry, musíš si jen věřit. A sejít bychom se tam měli co nejdřív… dnes po večeři bychom to měli zvládnout – tedy jestli Kingsley dokáže sehnat Mundunguse Fletchera?“ podíval se na Kingsleyho.

      Ten jen přikývl.

      „Stejně z něj musíme dostat, co všechno Devilovi prozradil. S trochou veritaséra si snad vzpomene…“

      Paní ředitelka jejich plány přerušila:

      „Nejdřív se musíme dohodnout, jaká bezpečnostní opatření musíme podniknout… Musíme varovat Rosmertu a Aberfortha – nemáte náhodou jeho fotografii?“ podívala se na Popova. Ten přikývl a vytáhl z kapsy Devilovu fotku a udělal z ní kopii, kterou podal paní ředitelce. Harry se ozval také:

      „Musíme vymyslet způsob, jak nás budou co nejrychleji varovat, když se objeví. Musíme ho chytit co nejdřív, než stačí zas někomu ublížit…“

      Ron sáhl do kapsy, vytáhl falešný galeon Brumbálovy armády, hodil ho s cinknutím na stůl a řekl:

      „Co třeba tohle? Stačí, když napíšou A nebo R, podle toho u koho se objeví…“

      Harry se usmál:

      „Teda Rone… Z tebe čas od času vypadne vždycky něco naprosto geniálního.“

      Ron se jen polichoceně usmál. Pak se ozvala Hermiona:

      „Musíme vyrobit protijed na to hadí uštknutí – v jakého hada se to vlastně mění? Víte to?“ zeptala se Popova. Ten se zamračil.

      „Ano, z ohledání těla zavražděného strážného víme, že je to velká pakobra australská. Silný neurotoxický jed. Čím blíž mozku je uštknutí, tím rychlejší je smrt…“

      „A jak vypadá?“ zeptal se Harry. Odpověděl mu Karel:

      „To byl ten had, co na vás poštval v hostinci U Zlatého koně.“

      Harry zavzpomínal:

      „Tmavý, až černý, se světlejším břichem, asi dva metry dlouhý…“

      Popov mu to potvrdil.

      „Ano, jen je větší. Podle rozpětí zubů, musí měřit něco přes tři metry…“

      Slovo si vzal Kingsley.

      „Dobře, tak si to shrneme: Kolik těch mincí tady dáte dohromady?“

      Harry se zamyslel a počítal na prstech:

      „My čtyři, Lenka, Dean, Justin a Dennis Creevey…“

      Ginny dodala:

      „Ten má možná i Colinovu, George si taky nechal tu Fredovu na památku…“

      Ozval se taťka:

      „Od toho si ji půjčím já.“

      A Kingsley se přidal:

      „Já zase od Angeliny… Takže ty, co seženete tady, si vezmou paní ředitelka, Sturgis, Aberforth, Rosmerta, Harry, jednu pro pana Popova a dvě budu potřebovat pro Hrdonožku a Savageho – ti jsou nejspolehlivější, vyčlením je na tuto akci. Možná bych měl přizvat i Dedaluse, ten dostane tu devátou. Hermiona a Ginny – vy byste si měly vzít na starost výrobu toho protijedu. Profesor Křiklan vám s tím jistě rád pomůže…“

      Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval:

      „Vezmu Dedaluse a seženeme Dunga, vy dva,“ podíval se na Weasleyovi, „sežeňte zbytek rodiny a v šest se sejdeme na Grimmauldově náměstí. Prohledáme barák, vyslechneme Mundunguse Fletchera, aby mohli ostatní přijít bezpečně ze školy krbem – dejme tomu v sedm?“ A podíval se na profesorku McGonagallovou. Ta jen přikývla na souhlas.

      Kingsley pokračoval:

      „Nezapomeňte sebou vzít i Hestii…“ Pak se podíval na portrét profesora Brumbála: „Nezapomněl jsem na nikoho, pane profesore?“

      Ten se zamyslel:

      „Tu adresu znají ještě Aberforth a Elfias Dóže… Víc vás už bohužel nezbylo…“

      Kingsley si smutně povzdechl:

      „Ano, ale je tady naše mladá generace – vaše armáda…“ Pak se otočil na Sturgise a ředitelku: „Aberfortha můžete vzít sebou, měli byste jeho a Rosmertu varovat ještě před večeří, já do Prasinek pošlu Hrdonožku a Savageho ještě večer, jen pro ně budu mít ty mince. A Elfiase…“ Přihlásil se Artur:

      „Toho přivedu já, vím, kde bydlí…“

      „Dobře, tak jsme domluvení, sejdeme se všichni v sedm u Harryho, pan Popov počká na ministerstvu u bystrozorů, kdyby se nám Devil někde objevil a pan Sweet zůstává ve škole…“

      Hermiona a Ginny daly Harrymu svoje mince a pak se šly dohodnout s Křiklanem na výrobě protijedu. Harry s Ronem oběhli ostatní členy Brumbálovy armády a vypůjčili si jejich mince. Pak došli za Hestií, aby ji informovali o tom co se děje a požádali jí o večerní účast. Rychle se navečeřeli, Karla svěřili Deanovi a pak všichni dost nervózně čekali už od půl sedmé na chodbě před ředitelnou. Před sedmou přišli i Sturgis s Hestií a hned za nimi profesorka McGonagallová s Aberforthem a vzala všechny dovnitř. Ředitelka nejprve strčila do zelených plamenů v krbu hlavu, aby se ujistila, že se můžou bezpečně přepravit. Postupně se všichni vrhli do víru plamenů, roztočili se jako káča a pak vylézali jeden za druhým z krbu v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12. Ostatní už tam na ně čekali a postupně se s nimi vítali. Když tam byli všichni, tak se na Kingsleyho pokyn nejdřív posadili a vyslechli si ho. „Mundungus si dobrovolně vypil veritasérum, aby se upamatoval, co všechno Devilovi vyžvanil. Řekl mu naštěstí jen, kde najde Molly a Artura a také to, že je Harry ve škole a že chodí na občasné výlety do Prasinek, takže se dá očekávat, že se u vás v nejbližší době objeví.“ Dodal s pohledem na Aberfortha. „Vaši hospodu mu totiž doporučil…“

      Do toho zakňoural Mundungus Fletcher:

      „Je mi to fakt líto, nechtěl jsem nikomu z vás ublížit… Řekl mi, že je váš přítel, že jste se seznámili v Austrálii a že vás chce jen navštívit. Nenapadlo mě, že vám chce ublížit… Mrzí mě to, věřte mi…“

      Harry zakroutil hlavou.

      „Nejen, že jsi zbabělec a zloděj bez svědomí, který dokáže okrást přítele, ale taky jsi hloupý a nespolehlivý ožrala, kterému nemůže už nikdo důvěřovat… Nezlobím se na tebe Dungu, ale už s tebou nechci mít nikdy nic společného a to doufám chápeš…“ Mundungus se zatvářil velmi zahanbeně a zmlknul.

      Kingsley se zvedl:

      „Nejdřív asi zrušíme a obnovíme Fideliovo zaklínadlo a pak můžeme pokračovat v poradě – tedy jestli nás nový strážce tajemství bude chtít pozvat dál…“ A podíval se na Harryho.

      Ten se usmál:

      „Jistě, kromě Dunga budete v tomto domě všichni, co jste tady, vždy srdečně vítáni.“

      Tak přešli do vstupní haly, Harry umlčel zběsilé ječení paní Blackové pomocí klihando a společně s Hermionou zatáhli závěsy, aby je nerušila. Sturgis se zajímal, co to bylo za kouzlo, tak mu to Harry vysvětlil.

      „Na Protivu to fungovalo taky, tak jsem to zkusil i na ni. Stejně budeme muset vymyslet nějaký způsob jak ten portrét sundat ze zdi, takhle se tady žít nedá…“

      Krátura se s obavami zeptal:

      „Pán chce paní vyhodit?“

      Harry se na něj usmál:

      „Ne Kráturo, nechci ji vyhodit. Má větší právo být v tomto domě než já. Jen ji chci přestěhovat někam, kde by ji pořád někdo nerušil a nerozčiloval, aby si konečně užila trochu klidu. To už by si zasloužila – nemyslíš?“

      Skřítek se na něj usmál a řekl:

      „Krátura pomůže paní přestěhovat, pane.“

      To už je přerušil Kingsley.

      „Takže všichni známe kouzlo rušící účinky Fideliova zaklínadla?“ A rozhlédl se po přítomných. Když viděl, jak všichni přikývli, tak pokračoval: „Tak se všichni připravte a nahlas prosím všichni zároveň se mnou: „Utinam meum arcanum amittere omnia potentio.“

      Harry opakoval spolu s ostatními a napjatě čekal, co se stane. Ale nic se nestalo.

      „Teď už je to na tobě Harry. My půjdeme ven a počkáme na náměstí, až nás pozveš zase dovnitř…“ řekl jen Kingsley.

      Harry poprosil Sturgise, jestli by s ním nezůstal a neposkytl mu trochu morální podpory. Sturgis se usmál:

      „Jistě Harry…“

      Počkali, až ostatní odejdou, pak Harry zavřel oči a snažil se uklidnit zběsilý tlukot srdce. Poslouchal, jak ho Sturgis uklidňuje:

      „Věř si Harry, vím, že to dokážeš. Uklidni se a soustřeď se na to, aby tenhle barák nikdo kromě tebe neviděl. Teď už jen prostě odříkej to zaklínadlo…“

      Harry se uklidnil, naprosto se soustředil a začal:

      „Utinam iste totum aspectus amittere et porro is non visum.“

      Pak otevřel oči a podíval se na něj. Sturgis se usmál:

      „Teď už se jen půjdeme podívat ven k ostatním, jestli se to povedlo…“ a vyšli spolu na náměstí.

      Kingsley se na něj usmál a řekl:

      „Dobrá práce Harry, prozradíš nám, kde bydlíš, abychom mohli jít na návštěvu?“

      Když viděl, jak se rozhlíží po Mundungusovi, tak dodal:

      „Dung už zmizel…“

      Harry se usmál:

      „Dobře, všichni jste zváni – Bydlím na adrese Grimmauldovo náměstí 12, Londýn.“

      Ron se usmál:

      „Hele už ho zase vidím…“

      I paní profesorka McGonagallová se lehce usmála a pochválila ho:

      „Výborně Harry…“ a všichni se přesunuli zase dovnitř. Molly s Winky a Kráturou udělala pro všechny čaj a vyčarovala několik talířů svých výborných anýzových sušenek.

      Harry předal Kingsleymu mince pro Dedaluse, Popova a bystrozory a domluvili si postup, jak budou reagovat, až se Devil Gaunt v Prasinkách objeví. Harry řekl, že dá k dispozici svůj neviditelný plášť, protože už se naučil dost silné zastírací kouzlo, které na Sturgisovu výzvu všem předvedl. Bylo opravdu dokonalé a žádné odhalovací kouzlo nikoho z přítomných ho nedokázalo odhalit. Profesorka McGonagallová podotkla, že takhle dokonale to snad uměl jen profesor Brumbál a Harry se zasmál:

      „A kdo myslíte, že mě to naučil?“

      Hermiona se na něj podívala trochu káravě.

      „Možná by sis už měl připustit, že to nebude jen tím, že máš skvělé učitele, protože ty my máme taky. A nedokážeme ani Fideliovo zaklínadlo, ani zastírací kouzlo tak dobře jako ty.“ Harry se na ni kysele usmál a zeptal se:

      „Jak jste daleko s tím protijedem?“

      Odpověděla mu Ginny:

      „Profesor Křiklan dnes dá dohromady všechny ingredience, recept už jsme našli, zítra ho uděláme. Příprava trvá asi dvě hodiny, tak to zvládneme dopoledne během lektvarů.“

      Ozval se Bill:

      „Nemůžeme taky nějak pomoct?“

      Mamka se na něj podívala vyčítavě.

      „To v žádném případě Bille, čekáte miminko, tak zůstanete oba hezky stranou a v bezpečí.“ „Cože!!!

      Ozvalo se hned z několika hrdel a Ginny dodala:

      „A nám se nic neřekne…“

      Mamka je uklidnila:

      „Dozvěděli jsme se to před pár dny, chtěla jsem vám to říct v pátek…“

      Na Billa a Fleur se sesypali gratulanti. Profesorka McGonagallová jim také pogratulovala a pak poradu ukončila:

      „Jsme dohodnutí, teď už nám nezbývá než čekat, až se ten darebák objeví. Jde se domů.“ Harry ještě kladl Kráturovi na srdce, ať se hezky stará o hosty a pak také nastoupil do krbu.

      Dean se mezitím ujal Karla a společně se skřítky ho ubytoval u nich v ložnici. Sedli si všichni na chvíli ve společenské místnosti, aby se dohodli, co všechno by mu měli za ty dva měsíce ukázat. Dohodli se, že zatím bude chodit na vyučování s nimi a při tom se domluví s profesory, kdy se bude moct podívat i na nižší ročníky, aby mohl porovnat, jak se liší výukové metody v Bradavicích a v Austrálii. Děvčata se s ním dohodla, že jim zítra pomůže s přípravou protijedu, aby ho udělaly správně. Řekl jim, že vyšší zkoušky z lektvarů nedělal, ale že protijedy na hadí uštknutí probírají už ve třetím ročníku, aby se je naučili připravovat všichni. Po náročném dni šli spát brzy s vědomím, že je zítra čeká den ještě náročnější, protože musí napsat všechny úkoly, které dnes nestihli.

      Ráno se nasnídali rychle a ještě před lektvary si rychle dopisovali úkol na odpolední bylinkářství. Harry spal s mincí sevřenou v dlani a ráno si ji dal do kapsy u kalhot, aby ucítil, že mu rozpálením přináší zprávu. Stejně se ale nemohl zbavit nervozity a každou chvíli ji kontroloval. Při lektvarech se nedokázal soustředit a nebýt Rona, který s ním dnes pracoval, protože holky s Křiklanem a Karlem dělali protijed, tak málem zkazil poslední fázi výroby mnoholičného lektvaru. V závěru hodiny si ve dvojicích na hodinu vyměnili podobu, aby si vyzkoušeli účinky mnoholičného lektvaru na vlastní kůži. Ron vypil zlatavý lektvar s Harryho vlasem a Ronův lektvar měl barvu jako silná čokoláda. Hermiona si vyměnila zase identitu s Ginny a pak se hodinu bavili tím, že si ze sebe vzájemně utahovali a vyjmenovávali si rysy, které jim nejvíc na tom druhém vadí. Rozhodli se, že na oběd půjdou, až se jim vrátí vlastní podoba a tak si sedli ve společenské místnosti.

      Harry pohlédl na Hermionu a zeptal se jí:

      „Ginny, to vypadám opravdu takhle hrozně, když se mračím?“ A ukázal na Rona s jeho tváří. Ron se ozval:

      „Nevím, proč se divíš, že se mračím, když si nás z té akce úplně vynechal…“

      Harry se zatvářil velmi vážně a opět strčil ruku do kapsy, aby zkontroloval minci.

      „Já jsem vás nevyšachoval, Rone, jestli sis nevšiml, tak tu akci naplánovali Kingsley s taťkou, moc jsem jim do toho mluvit nemohl… Zatím jste se na tom všichni podíleli víc než já. Ty jsi vymyslel způsob komunikace a holky zas udělaly protijed. Já s nimi jdu stejně jen jako figurka k odlákání pozornosti…“

      Ron se zamračil ještě víc.

      „Mohl jsi jim říct, že do toho bez nás nepůjdeš…“

      „A nejspíš by nechali doma i mě…“

      Na to už Ron nenašel odpověď, tak to přestal řešit.

      Odpoledne při bylinkářství přesazovali sazeničky zubatých pelargónií, a protože by na drobné rostlinky neměli v rukavicích dost citu, tak se všichni nechali pokousat a po hodině si navzájem zase hojili rány. Karel byl tou hodinou naprosto fascinován, protože sám bylinkářství nikdy nedělal – u nich nepatřilo k povinným předmětům. Profesorka Prýtová byla jeho nadšením polichocena a hned ho pozvala na zítřek, na hodinu prváků a druháků. Odpolední trénink chtěl Harry nejprve odvolat, ale Ron a Ginny ho přemluvili, ať to nedělá, že se alespoň trochu odreaguje.

      „Jsi dost nervózní Harry, máš zase nějaké zlé tušení?“ zeptala se ho napjatě Ginny.

      Harry se zamyslel, jak by jim to co nejlépe vysvětlil.

      „Mám divný pocit, ale není to jako tehdy, není to pocit, že nám hrozí nebezpečí. Mám strach, že se něco pokazí, že ten plán nevyjde. Je to k zbláznění, probírám to pořád dokola a snažím se přijít na to, co jsme nedomysleli, a nemůžu na nic přijít. Neboj se Ginny, vezmu si plášť odolnosti, aby se mi nic nestalo…“

      Na tréninku se velení ujala Ginny s Ronem. Poslali Marka a Harryho chytat zlatonku a hráli proti Deanovi, Donně a Stevovi. Ginny, Demelza a Will hráli na obruče, které bránil Ron a Deanova parta na prázdné obruče. Odrážeči dostali za úkol bránit všechny hráče na hřišti a Harry si všiml, že ti dva už pomalu dosahují dokonalosti dvojčat Weasleyových. Na trénink za nimi po hodině starých run přišla i Hermiona s Karlem, který s ní byl na vyučování. Ronovi se moc nelíbilo, že šel Karel s Hermionou na hodinu a byl dost nervózní, než přišli, pak ale začal chytat opět skvěle a tak nakonec hlavně jeho zásluhou vyhrála Deanova parta 90 ku 70. Po večeři zasedli k domácím úkolům a Harry se tak špatně soustředil, že je zvládl jen díky pomoci Ginny a Hermiony.

      V pátek dopoledne šel Karel s prváky na bylinkářství a s nimi se domluvil až na odpolední obranu. Formule proběhly hladce, protože Nedetekovatelné rozšiřovací kouzlo už díky Hermioně všichni ovládali a na obraně nechal Sturgis Harryho na pokoji. Ostatně sám vypadal dost nervózní a Harry si všiml, jak několikrát kontroloval svou minci. Do večeře si ještě napsali nějaké domácí úkoly, protože kroužek vaření přeložili na příští týden a před tím, než odešli na večeři, tak si Harry zabalil do své tašky pár věcí. Na večeři se k nim připojil i Hagrid a z toho co zbylo, zabalil balíček.

      „Máme v lese vlkodlaka. Je to chudák, mladej, vyděšenej mudla. Neví co se s ním děje… Pobíhal po lese skoro nahej a živil se listím a kořínkama. Snažím se získat si jeho důvěru, abych ho přesvědčil, že se může léčit, dal jsem mu nějaký voblečení a nosím mu jídlo. Myslím, že už mi začíná trochu věřit, aspoň teda už neutíká hned, jak mě uvidí…“

      Hermiona se zamyslela:

      „Bylo by skvělé, kdyby se mi podařilo od něj získat vzorek krve a slin, abych měla porovnání léčeného a neléčeného vlkodlaka, ale fakt mě nenapadá, jak to zařídit…“

      Hagrid se na ni s úsměvem podíval a řekl:

      „Jestli se mi podaří se s ním skamarádit, tak by to možná nějak šlo, bylo by skvělý, kdybys vymyslela ten lék, právě kvůli takovým chudákům, jako je Lucas a tendle mudla…“

      Právě, když se zvedali od večeře, tak Harry rychle sáhl do kapsy a vytáhl minci.

      „Aberforth… Pojďte do vstupní haly, tam máme sraz.“

      Hagrid i Karel se k nim připojili. Za chvilku se k nim přidal i Sturgis, který byl také na večeři, čekali jen na ředitelku a pana Weasleyho, který měl přijít krbem.

      Když je Harry viděl scházet po mramorovém schodišti i s paní Weasleyovou, tak si z tašky vytáhl plášť odolnosti, zamaskovaný cestovním pláštěm z vlny tibetských horských antilop a oblékl si ho. Přendal si hůlku do jeho kapsy, aby ji měl po ruce. Pak se otočil na profesorku McGonagallovou a Weasleyovi. Molly se na něj usmála.

      „Neboj, žádná změna plánu, půjdu s vámi do Prasinek a počkám na vás U tří košťat…“

      V tom se na ni vrhla Ginny:

      „Mami, vezmi mě sebou prosím!“

      Ozvali se najednou jak profesorka McGonagallová, tak taťka:

      „V žádném případě… zůstaneš tady na hradě… Ať tě ani nenapadne, že utečeš Ginny – rozumíš?“

      Ginny se podívala smutně na Harryho, jestli ji nepodpoří, ale ten řekl:

      „Budeš tady potřeba Ginny, přišel jsem na něco, co by se na našem plánu mohlo pokazit…“ Vytáhl z tašky Pobertův plánek a podal ho Ronovi.

      „Musíte sledovat, jestli se nepokusí vniknout do školy, zatímco my ho budeme hledat u Aberfortha. Plánek ho pozná, i kdyby se proměnil v hada, Červíčka taky poznal, když se vydával za Prašivku. Jakmile se objeví na školních pozemcích, tak nás musíte varovat. Paní ředitelko, mohli byste jim prosím vrátit ty mince, aby nás mohli varovat v případě, kdyby se tu objevil?“

      Profesorka a Sturgis podali svoje mince Ronovi a Hermioně, Harry mezitím vyndal z tašky neviditelný plášť a podal ho taťkovi. Prázdnou tašku pak podal taky Ronovi. Pak se Harry, Weasleyovi, Sturgis, Hagrid a profesorka McGonagallová vydali k bráně vedoucí do Prasinek. Hagrid řekl, že se k nim přidá a počká s Molly u Rosmerty, aby byl po ruce, kdyby potřebovali posily.

      Ještě než došli k bráně, tak si Artur oblékl plášť a Harry předvedl opět dokonalé zastírací kouzlo. Cestou se od nich U tří košťat odpojila Molly s Hagridem a k Prasečí hlavě pokračovali už jen profesorka McGonagallová se Sturgisem a s nimi neviditelní Artur a Harry. Když vcházeli do hostince, tak Sturgis otevřel paní profesorce dveře, chvíli počkal, aby se za ní mohli protáhnout ti dva neviditelní a pak vešel taky. Na paní profesorku už mával Kingsley, který s ní měl jako dohodnutou schůzku. Ona na něj zamávala, jako že ho vidí, ale došla nejprve k Aberforthovi a řekla mu upjatě:

      „Zítra mají studenti volný víkend s návštěvou Prasinek, ocenila bych, kdybyste jim nenaléval ohnivou whisky, aby se zas do školy nevraceli v podroušeném stavu jako minule. Vím, že už jsou někteří plnoletí, nicméně jsou to ještě pořád studenti mé školy a já si nepřeji, abyste jim naléval tvrdý alkohol…“

      Aberforth se zatvářil kysele a ani neodpověděl.

      Během jejich rozhovoru sešel ze schodů vedoucích ke dvěma hostinských pokojům Devil Gaunt a šel se posadit ke stolu v rohu u okna. Vedle, u stolu u stěny, seděli Hrdonožka a Savage a s hlavami u sebe předstírali, že uzavírají nějaký podivný obchod. U stolu mezi Devilem a dveřmi seděli Dedalus a Sturgis a polohlasně se domlouvali na dodávce jednoho Mozkomora na vyučovací hodinu. Profesorka s Kingsleym projednávali nějaké organizační věci kolem školy, u stolu přímo u výčepního pultu. Harry stál u nich a věděl, že Popov bude u bystrozorů a Artur jistí s Aberforthem schodiště k pokojům. Pak položil ruku na Kingsleyho rameno a ten řekl nahlas, jako by pokračoval v rozhovoru:

      „Dobře, tak tedy začneme…“

      Harry se postavil doprostřed hospody, před výčepní pult, vytáhl hůlku a zrušil zastírací kouzlo. Pak řekl:

      „Nehledáš náhodou mě Devile?“

      Ten vyskočil a okamžitě sáhl pro hůlku. Ale v okamžiku, kdy ji sevřel v ruce, tak se ozvalo: „Expelliarmus“ a „Accio hůlka“.

      Devilova hůlka zamířila vzduchem přímo do Harryho ruky. To už mu stáli po boku Kingsley s paní profesorkou. Vedle Devila se objevil Popov, uchopil ho za napřaženou ruku, která ještě před okamžikem svírala hůlku, a řekl:

      „Už je čas vrátit se domů Devile…“

      Devilův obličej vypovídal o emocích, které s ním cloumaly. Nejprve překvapení, pak vztek, úlek, zděšení a nakonec zoufalství. A v tom okamžiku se to stalo…

      Popov najednou nesvíral ve své velké ruce paži Devila Gaunta, ale tělo velkého tmavého hada. Ten v zápětí zabořil zuby do bystrozorova ramene a prudkým mrsknutím se vyprostil z jeho sevření. S hbitostí, obvyklou u hadů se rychlým vlněním blížil přímo k Harrymu. Ze všech stran se na něj sesypala kouzla, ale byl tak rychlý, že ho jen minula, nebo neškodně sklouzla po jeho šupinách. Harry byl klidný a nepociťoval žádný strach. Namířil před hadovu hlavu a vyslovil:

      „Petrificus Totalus!“.

      Ale jeho kouzlo dopadlo neškodně na podlahu. Ne proto, že by špatně mířil, ale proto, že had náhle změnil směr. Harry se podíval, kam si to zamířil a v tu chvíli se mu zastavilo srdce – po schodech z Aberforthova bytu právě seběhla – Ginny.

      Had mířil přímo k ní, ale ona o něm nevěděla… Harry jednal instinktivně a neuvěřitelně rychle.

      „Sectumsempra“ vykřikl a zamířil přesně.

      Had už byl téměř u Ginny, když mu kouzlo čistě oddělilo hlavu od těla. Vzápětí jeho bezhlavé tělo dostihlo i mrazící Kingsleyho kouzlo a bezhlavý had se přestal hýbat…

      Harry zíral vyděšeně na to tělo a neslyšel jak Ginny vyděšeně špitla:

      „Přinesla jsem ti protijed… Zapomněl sis vzít ten protijed…“ A vytáhla z kapsy lahvičku.

      Byl v šoku. Řekl jen:

      „Nechtěl jsem ho zabít… To jsem nechtěl…“ Otočil se a odešel ven.

       

      Items details

      • Hits: 8284 clicks

      Tecox component by www.teglo.info