Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

memory_of_the_water_by_aramisdreamNěco o mě:

Na prvním místě je pro mě rodina, zkoušela jsem to vyvracet, zkoušela jsem to popřít, ale marně, musela jsem se s tím smířit. Takže teplo a útulnost domácího krbu, kus masa pro hospodáře na talíři, děťátko v bezpečí. Dál mám ráda klasickou literaturu, klasickou hudbu, ticho, geografii, výlety do přírody, do divočiny, na sever, jih, východ i západ, historii, pohádky i báje a pověsti. Teď už pár let brouzdám často na netu světem ff HP, ale jsem si jistá, že skutečnost nás mnohdy překvapí a pobaví (no jo, někdy teda nepotěší) více než cokoliv virtuálního. Nechci se nechat zaškatulkovat. Vím, že každý člověk je tvorem mnoha schopností a záleží na okolnostech, které využije, nebo nechá ladem.

Děkuji za trpělivost a možnost něco vyzkoušet, mám velkou trému...

S pozdravem a díky

Rusalka

Úvod Hosté Rusalka Revize kotlů
    Revize kotlů

      the_grim_reaper_by_funerium„Můj drahý, statečný chlapče,“ tklivě zněl Brumbálův hlas podloubím na nástupišti 9 a ¾. „Jsem tak rád, že tě tu potkávám, nyní se již není čeho bát. Tady začíná další velké dobrodružství. Již nebude strachu, nebo bolesti, ať již tvá cesta půjde kamkoliv, nemusíš se bát.“

      Brumbál smířlivě nabídl objetí smrtelně šedému Snapeovi a poklepal jej po rameni. Koutkem smrtelně modrého oka svého smrtelně bledého já zahlédl blížící se smrtelně černý stín.

      „U Merlina, Severusi, honem schovej mě, někdo sem jde! Áááá, má kosu, k - k - kd - kdo t - to je?“

      Postava s kosou uchopila Brumbála za paži a beze slov s ním kráčela směrem k velké bráně.

      „Néééé! Odvádí mě někam, kam určitě nechci. Stát!“

      Stín zabrzdil a Brumbálův bledý stín dobrzďoval se skřípáním své stínové obuvi, ze které vyčnívala smrtelně zelená barva Brumbálových vánočně stínových ponožek z poctivé angorské vlny od madam O´večkové z Corku.

      „Severusíííí,“ zapištěl bledý Brumbál na profesora lektvarů, který zůstal na prahu nástupiště. „Vrať se pro Harryho, jedině on mi může, co může, sakra práce, on mi musí pomoci, já přece myslel vždy jen na větší dobro. Severusíííí!“

      Brumbál dosedl na lavičku na nástupišti a dovolával se mizejícího stínového fialkově světélkujícího Pottera.

      „Harry? Ty medvěde, kde si byl? Málem mě odvedl anděl smrti do hlubin pekelných!“ hněval se bývalý ředitel. „Harry, řekni mu, ať se otočí, tam já přece nepůjdu. Harry! Kam jdeš?“ Fialkově světélkující stín mladého muže zavrtěl hlavou, stiskl rty a němě odcházel do otevřených dveří s cedulkou: Zpátky k živákům.

      Blednoucímu smrtelnému stínu Albuse Brumbála se začínala třást jeho dlouhá bradka. Posléze zbystřil svůj dříve dokonalý sluch a zvolal: „Gellerte? Jsi to ty? Já tě slyším, chlapče můj. Gellerte, tady Brumbál, mám takovou radost, haló, jak se vede?“

      Černý stín se s bledým Albusem vypravil dále k hlubinám nádraží.

      „Gellerte? Bydlíš tam, kde jsi nikdy nechtěl být? Máš to se stravou a bydlení je i vytápěné? Je tam pěkná společnost? Hraje hudba? Večírky a dobré pití? Gellerte? Haló, ztrácím tě, prosím, ozvi se, teď jdu nějakou zatáčkou, ale neboj se, nepůjdu nikam, kde nejsi ty. Chyběl si mi tolik let! Haló, ozvi se. Oho, no to je ale překvapivé.“

      Brumbál došel se svým smrtelně černým průvodcem do velké haly plné ohníčků a kotlů. Všude panoval řád, nad každým kotlem byla cedulka s textem o obyvateli určeného kotle a různými daty. Stínový blednoucí Brumbál nadšeně luskl prsty a začal si zpívat: „Konečně pořádný vodvaz!“

      V tom se ve dveřích do kotlíkové haly objevil stydlivý, smrtelně šedý mistr lektvarů. Jeho mrtvé oči rozeznaly tvar kotlů a lektvarista podvědomě nasál vůni přísad. Brumbálův stín si lebedil v kotli s přítelem z mládí, pak se ohradil proti přítomnosti další známé tváře.

      „Severusi, co tu děláš, neposlal jsem tě zpátky? Proč neposloucháš, příteli. Prosím tě, necpi se sem, tady už není místo. Ne, nemám tu žádné vzácné přísady do lektvarů, to ne. Běž, Severusi, vrať se a chraň mladého Pottera, ještě je tak mladý, aby se k nám, och, och, Gellerte, prosím, jen minutku počkej, hned se ti budu věnovat. Koneckonců, máme tu trávit věčnost, co jsem to, jo, nechoďte mi sem, nebo budu jiskřit očima.“ Brumbál se znovu usadil v kotli a zamrkal.

      Severus Snape opět osaměl a pomalými kroky opouštěl sál kotlů. Stínová postava v černém jej doprovodila do chodby, ve které bylo mnoho různých dveří, a zubatým úsměvem, plným pochopení mu doporučila příbytek, jehož velkou část tvořila knihovna mrtvých knih. Knih, které nebyly dopsány, nebo se nedočkaly vydání. Knih, které byly hromadně zatraceny, knih, které obsahovaly různá hrůzná tajemství, knihy černého humoru a překvapivě i knih pro pokoj duše. Severus Snape se pohodlně usadil do stínového křesla a vydechl. Pro tohle pokušení by byl ochotný setrvat v knihovně mrtvých. Ale, jak věděl v hloubi duše, on chtěl žít. Vstal a kráčel ke dveřím. Stínová černá postava jej pak doprovodila ke dveřím, ve kterých dříve zmizel mladý Potter.

      Severus Snape měl před sebou další úkol. Vůbec se mu nelíbilo, že tentokrát má smlouvu se samotnou smrtí, ale vracel se přece k jejímu pánovi, tak to nemohlo být tak hrozné, jak to vypadá. Koneckonců, jen další velké dobrodružství?


       

      Items details

      • Hits: 706 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      maja 05 Červenec 2017
      Líbí se mi tvůj styl humoru. Tak trochu na způsob bláznivých komedií, které nedávají moc smysl, jen jsou prostě k potrhání :-) Doufám, že se chytíš a potěšíš nás ještě dalšími drobnůstkami @};-
      #
      jasmínka 06 Červenec 2017
      Trochu zmatený, ale moc hezký.
      #
      rusalka 06 Červenec 2017
      Díky,lidičky moji zlatý.
      Pořád se učím. Napsat Revizi kotlů byl lehce šílený nápad už od začátku, tak jsem to pojala jako s prvky crazy comedie, ale zůstal mi tam smutný Snape. Můj dík za povídku patří Máje a Jardovi, protože Mája mě ohromně podpořila a betovala o sto šest. Díky. A pak Jarda doladil detaily, než Revize přišla na veřejnost. Díky Vám. :-)
      #
      rusalka 06 Červenec 2017
      Jasmínko, i Tobě dík, chaos a zmatek podporují pořádek a řád. :-)