Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Démoni z bažin

dmoni_z_bain-thŠkolu mají naši hrdinové bezpečně za sebou a čekají je další dobrodružství. Kvalifikace na Mistrovství světa, svatba, velké finále.

... a že by se zase ten Harry do něčeho zapletl? Průšvihy si ho prostě najdou všude...


    Kapitola 2, Pravá láska

      Jelen_a_laPřípravy šly kupodivu zatím úplně mimo Harryho a to hlavně díky taťkovi a Charliemu. Harry totiž hned na začátku projevil ochotu pomáhat, ale oni si ho vzali stranou a uklidnili ho.

      „Neboj, Harry, když budou opravdu potřebovat pomoc, tak si řeknou. Teď se budou dohadovat o ničem, a kdyby ses zapojoval, tak bys je jen rozčílil. Nejlepší strategie je neplést se v tomhle stádiu ženským do cesty a dělat jen to, o co tě požádají…“

      a tak dal Harry na radu zkušenějších a jen poslouchal Ginny, co všechno dnes naplánovaly, zařídily a projevoval patřičný údiv a chválu nad tím, jak jim to jde. V pátek se konečně stalo něco, při čem se mohl zapojit a cítit se trochu užitečný.

      Ráno zase zasedly v kuchyni mamka, Ginny, Katie s maminkou, Angelina se svojí a Fleur. Probíraly se módními katalogy a dohadovaly se o šatech, zatímco se Winky ochotně starala o malou Viktorii. Harry seděl stranou, ládoval se Kráturovou snídaní a právě začínal chápat, jak to taťka myslel tou diskusí o ničem. Angelina a Ginny chtěly jednoduché, sportovní šaty, Katie vlastně taky, ale její maminka si pořád nechtěla nechat vymluvit princeznovské šatičky s vlečkou, plné volánků a krajek.

      „Měj rozum, mami…“ domlouvala jí Katie. „Jsme všechny sportovní typy, takové šaty by se k nám nehodily…“

      Fleur se zapojila:

      „Volánky a krajky užž nejssou v módě, teď sse nossí jednoduché střihy z exkluzivního materiálu…“

      A jako na potvrzení jejích slov vlétl otevřeným oknem do kuchyně velký výr, s ještě větším balíkem a uštvaně se zhroutil uprostřed stolu.

      „No ssláva, to jsou ty vzorky látek od ssesstřenky Sofie… Arry, můžeš sse prossím posstarat o toho ptáka?“

      Harry s ochotnou úslužností sebral vyčerpaného výra a odnesl ho stranou. Naplnil mu misku vodou a s druhou šel do pokoje pro pár sovích mlsků.

      Ron už byl vzhůru a oblékal se.

      „Co se tváříš tak kysele?“ zeptal se Harryho.

      Ten s utrápeným povzdechem odpověděl:

      „Dole je zase válečná porada… Kamaráde, nežeň se, je to děs…“

      Ron se rozesmál.

      „Tak to do kuchyně radši nejdu. Mizím potichoučku hlavním vchodem, najím se u Hermiony…“ a se smíchem dodal: „Pěkně si to užij, kamaráde…“

      Harry se za ním závistivě díval a pak nasadil opět ochotný výraz a šel nakrmit vyčerpanou sovu. Právě když se pokoušel vymyslet nějaký důvod, proč se vytratit, tak si ho Ginny zavolala.

      „Harry, pojď sem prosím tě, mami, Lily, podívejte, co jsem objevila…“ a když Harry přistoupil, tak mu přes rameno přehodila pruh látky.

      Harry se na ni také se zájmem podíval. Byla to opravdu neobyčejná látka. Lehoučká a tenčí, než ten nejjemnější papír. Byla černá, ale měla podivný smaragdový lesk…

      „Ach, to je nádhera…“ vydechla mamka a Lily s ní souhlasila:

      „Hrozně ti sluší Harry, nádherně ladí s barvou tvých očí…“

      Harry se na ni usmál:

      „Snad tvých očí ne?“

      Lily se rozesmála:

      „No tak dobře, s barvou našich očí. Ginny, ukaž jaká látka je s ní do páru.“

      Ginny zvedla druhý pruh stejně lehké, ale bílé látky s kouzelným smaragdovým nádechem, jako by byla pokryta jemňoučkým prachem obroušeným ze stejných kamenů, který se jí blýskal na ruce.

      „Ano vypadá to sskvěle,“ ohodnotila její výběr Fleur. „Nádherně podtrhne barvu tvých vlassů Ginny, úplně ti je rozzáří…“ a dívala se na ni se zalíbením.

      Ginny se na ni usmála.

      „Takže látku už máme vybranou, teď se ještě musíme dohodnout na modelech… Přidáš se, Harry?“

      „Ale no tak Ginny, víš, že tomu vůbec nerozumím. Nechám to na tobě, věřím ti… Chtěl jsem ještě zajít za Leem, abych se podíval na ty fotky dřív, než je dá do tisku…“

      Jeho láska se na něj chápavě podívala a se smíchem řekla:

      „Dobře, tak běž. A vyřiď Lence, že zítra dopoledne budeme dávat dohromady družičky, ať kouká naklusat. S Hermionou už jsem domluvená. A taky si rozmysli, kdo ti půjde za svědka, abychom sladili i jeho oblečení…“

      Harry se na ni překvapeně podíval:

      „To je přece jasné, kdo jiný, než Ron?“

      „A už si s ním o tom mluvil? Tvářil se dost nechápavě, když jsem se ho zeptala…“

      Harry se zarazil a přikývl.

      „Dobře, co nejdřív se ho zeptám. Tak se držte,“ dodal s úsměvem, rozloučil se a rychle zmizel.

      U Láskorádů bylo živo… Kromě Lenky, Deana a Leeho tam našel i Justina s Terry. Justin mu trochu rozpačitě vysvětloval:

      „Ernie mi přinesl čtvrtečního Denního věštce. Dost nás ten článek rozzlobil… A Ernie navíc zjistil i kdo je ten její „spolehlivý“ zdroj…“ odmlčel se a nejistě se zadíval na Leea.

      „No tak se vymáčkni, z čeho máš strach?“ pobídnul ho Harry.

      „No Ernie mě prosil, abych vám to radši neříkal, protože je teď podřízeným jeho otce a má strach, abyste se tomu dotyčnému nechtěli pomstít…“

      Harry se rozesmál:

      „Víš co? Myslím si, že to je práce Zachariáše Smitha, ale netušil jsem, že má Ernie něco společného s jeho otcem.“

      Justin se na něj překvapně podíval.

      „Ty na něj nejsi naštvaný?“

      Harry zakroutil hlavou.

      „Pro mě je podstatnější, že už jí nemohl prozradit nic důležitého. Tyhle drby jí mohl říct kdokoliv, to mě netíží…“

      „Ale mě jo!“ rozčílil se Lee. „Měli jsme si ho s Georgem přece jen trochu podat, když jsme si šli pro tu minci…“

      Harry ho uklidňoval:

      „Vykašli se na něj Lee, když ho zastrašíš, tak by si Rita mohla začít hledat jiný zdroj a co kdyby náhodou narazila na někoho, kdo toho o mých průšvizích a aktivitách ví mnohem víc, než Zachariáš…“

      Na trénincích dostávali zabrat čím dál tím víc a tak byli večer čím dál tím víc unaveni. Pracovali i na své fyzické kondici, aby prý vydrželi tu zápasovou zátěž a tak chodili většinou spát hned po večeři a na tajné návštěvy u Ginny v pokoji už jim nezbývaly síly. V neděli ráno přiletěl Lenčin puštík s výtiskem Jinotaje a tak šel Harry s Ronem, Hermionou a Ginny, vypustit Ritu Holoubkovou.

      „Co jste svým článkem způsobila, se nám už snad podařilo napravit. Radím vám dobře, Rito. Neměla byste moc věřit pomluvám toho zbabělce Zachariáše. Není to zrovna nejdůvěryhodnější zdroj… Tady máte něco ke čtení – na cestu. Doufám, že už se nepotkáme…“

      Hermiona se přidala:

      „Zkuste se příště zaměřit na někoho, kdo si vaši pozornost opravdu zaslouží, Rito…“

      A Ginny si neodpustila:

      „Příště už nebudeme tak shovívaví…“

      Pak se otočili, nechali ji stát na cestě a šli domů. Harry se od dveří kuchyně ohlédl a viděl Ritu, jak tupě zírá na titulní stranu Jinotaje, na které se mohli smíchy potrhat Harry a jeho přátelé při čtení jejího článku.

      Do Doupěte se začaly scházet družičky a tak tam byl za chvíli takový babinec, že už se to nedalo vydržet. Po tom, co se s průhlednými výmluvami začali mužští členové rodiny Weasleyovi postupně vytrácet, zeptal se Harry Rona:

      „Chtěl jsem se jít dnes podívat na Teda. Nechceš jít se mnou?“

      Ron s úlevou souhlasil. Harry se zeptal portrétu:

      „Půjdete s námi?“

      „Jistě!“ odpověděli současně táta a Sirius.

      Jen maminka se zatvářila smutně, ale nakonec také souhlasila, když viděla, jak se ti její chlapi těší, až odsud vypadnou. A tak strávili hezké dopoledne u Tonksových. Harry se tam domluvil s Ronem, aby mu šel za svědka, Ted jim ukázal, jak už umí krásně chodit a tak si oba pocvičili svůj postřeh a obratnost při jeho pokusech, aby ho zachránili od pádů. Když ho Andromeda ukládala po obědě unaveného ke spánku, tak se s povzdechem rozloučili a pospíchali na oběd do Doupěte.

      Harry byl už od neděle zamyšlený a nebyla s ním velká zábava. V pondělí byl ještě zamyšlenější a tak mu maminka po večeři řekla:

      „Harry, mohl bys nás vzít na chvilku do obývacího pokoje? Chtěli bychom si s tebou nerušeně popovídat…“

      Harry se zatvářil překvapeně, ale odpověděl:

      „Jistě,“ vzal portrét a šel.

      „Copak se děje zlato? Jsi nějaký zaražený. Ginny si toho všimla a projevila obavy, jestli najednou nelituješ…“ zeptala se ho opatrně maminka, když byli sami.

      Harry se rozesmál:

      „Jistě že nelituji, jen se nemůžu dočkat, až to bude za námi. Trápím se kvůli něčemu jinému…“

      Chvíli na ně mlčky hleděl a pak pokračoval:

      „Nemůžu přijít na to, co mám koupit Ginny k narozeninám. Pořád jsem to odkládal, že mě určitě něco napadne, ale teď už jsou za dveřmi a já jsem úplně bezradný…“

      Všichni na portrétu se uvolněně rozesmáli.

      „A od čeho máš nás Harry, stačí se zeptat…“ řekl táta. Maminka se přidala:

      „Kdyby ses tak důsledně nevyhýbal těm svatebním poradám, tak už bys to věděl Harry…“

      „Počkej, Lily, to mu nevyčítej. To náhodou zvládá s přehledem a elegancí, což my bohužel nemůžeme…“ oponoval jí táta a Sirius řekl Harrymu:

      „No alespoň k něčemu je naše přítomnost tady dobrá. Takže ti můžeme říct, že tvoje nastávající nutně potřebuje pěkný smaragdový náhrdelník, aby mezi ostatními nevěstami nevypadala jako Popelka – tu pohádku nám Lily vyprávěla…“

      Harry vyvalil oči a užasle se zeptal:

      „Cože?“

      A tak mu maminka vysvětlila, že paní Johnsonová a Bellová přinesly rodinné svatební šperky, aby se podívaly, jak se budou hodit k vybraným látkám a šatům. Angelina má zlatý náhrdelník a čelenku s perlami, Katie zase s rubíny, jen Ginny má pouze prsten od Harryho a čelenku od pratety Muriel.

      „Dlouho přemýšlely, jestli neznají někoho, kdo by jí mohl náhrdelník alespoň půjčit, protože ten ametystový, co má Molly se nehodí…“

      Sirius dodal:

      „Jestli jsi moc neutrácel, tak bys měl mít v trezoru po nás dost zlata, abys mohl své vyvolené koupit opravdu pěkný šperk.“

      Táta mu kladl na srdce:

      „Ale neměl bys ho vybírat sám, Harry. Vezmi sebou Ginny a Molly, ať si něco vyberou sami… Byla by škoda vyhodit peníze za něco, co by se jim nelíbilo.“

      Harry s rozzářenýma očima zakroutil hlavou.

      „Dobře…a díky…“ a s portrétem přitisknutým k hrudi se vrátil zpět do kuchyně.

      „Máte na zítřejší dopoledne naplánovaného něco důležitého?“ zeptal se mamky a Ginny.

      „No to záleží na tom, co považuješ za důležité Harry…“ odpověděla mamka a Ginny se zeptala:

      „Proč se ptáš?“

      Harry se usmál:

      „Musím zítra ráno do Příčné ulice a chtěl bych, abyste šly se mnou…“

      Ginny se smíchem přikývla.

      „Půjdu ráda, už si potřebuji trochu vyrazit.“

      A mamka pokrčila rameny:

      „Proč ne, prát můžu až odpoledne. Nač nás tam potřebuješ Harry?“

      Harry se rozesmál:

      „To se dozvíte zítra. Potřebuji jen poradit…“ Pak se s nimi rozloučil, aby dál nevyzvídaly a šel spát.

      Ráno vyrazili hned po snídani a nejdřív obstarali běžné nákupy na doplnění zásob. Když došli až k Mžourovu, tak je Harry zarazil.

      „Krmení nakoupíme potom. Teď je na řadě dárek k tvým narozeninám. Rodiče mi řekli, že nutně potřebuješ pěkný smaragdový náhrdelník, tak jdeme sem…“ a ukázal na obchod naproti – Šperky a cenné kouzelné předměty. „Netroufám si něco takového kupovat sám, proto jsem chtěl, abyste šly se mnou…“

      „Harry…“ vydechla s úžasem Ginny a mamka mu začala domlouvat:

      „To přece nemůžeš…“

      Tak ji rychle zarazil:

      „Ale jistě, že můžu, mamko. Několik dní už jsem se trápil tím, že mě nenapadá, jaký dárek bych měl Ginny koupit. Včera mi poradili a taky mi řekli, že mi nechali dost zlata na to, abych mohl své budoucí ženě koupit opravdu pěkný šperk. Mají pravdu. Takže – žádné odmlouvání a jdeme něco vybrat!“ a tlačil je před sebou do obchodu.

      Prodavačka nasadila profesionální úsměv a zeptala se:

      „Co pro vás můžu udělat?“

      Harry se sebevědomě usmál a odpověděl:

      „Potřebujeme pěkný smaragdový náhrdelník. Ukážete nám, co tu máte?“

      Ona je odvedla k vitríně v rohu a ukázala jim několik šperků. Byly to ale spíš různě velké přívěšky na řetízku, než náhrdelníky, jaký si Harry představoval. Tak zatímco si je Ginny s mamkou se zájmem prohlížely, řekl prodavačce:

      „Představoval jsem si spíš něco trochu většího…“

      Mamka ho napomenula:

      „Harry!“ a prodavačce se najednou v očích objevilo poznání.

      „Já… jistě… ale to je…“

      Pak se konečně vzpamatovala a řekla rozhodně:

      „Tak to vám radši zavolám majitele, pane Pottere…“ a oslovila portrét nad pultem.

      „Pane Ludvíku, byl byste tak laskav a vyřídil panu mistrovi, že tu má vzácného klienta?“ Stařičký kouzelník si nejprve Harryho důkladně prohlédl a pak přikývl:

      „Jistě, už jdu.“

      Prodavačka je uklidňovala:

      „Okamžik strpení, prosím. Za chvilku je tady…“

      Starý zlatník připadal Harrymu povědomý. Měl pocit, že už se s ním někdy setkal.

      „Pojďte se mnou prosím dozadu dámy, pane Pottere…“

      Vešli do temné, tajemné místnosti za obchodem.

      „Jakou máte představu o tom šperku?“

      Harry odpověděl:

      „Chtěli bychom smaragdový náhrdelník, který by se hodil k tomuto prstenu, protože k němu jsme vybírali i látku na šaty…“

      Vzal Ginny za ruku a ukázal mu její prsten. Zlatník chvíli stál a zamyšleně si je prohlížel. Pak, jako by se najednou probral, váhavě řekl:

      „Možná, že jste opravdu ti praví… Asi tu pro vás něco mám…“ a otevřel jednu z mnoha temných vitrín. Ta se okamžitě rozsvítila a odhalila překrásnou sadu šperků.

      Byl tu nádherný zlatý náhrdelník posázený velkými a menšími smaragdy a k němu úžasný diadém, jako pro princeznu, s neuvěřitelně velkým smaragdem uprostřed. Patřila k nim i ze zlata vytepaná květina, v jejímž kornoutovitém kalichu byl zasazen také velký zelený kámen.

      „Jestli jsem to dobře pochopil, má jít o svatební klenot. Vyzkoušejte prosím své vyvolené tuto soupravu…“

      Harry s úsměvem připnul, naprosto ohromené Ginny, náhrdelník a do vlasů jí vložil čelenku. V tu chvíli se šperky rozzářily a zalily nejen Ginny, ale celou místnost zlatou a zelenou září, jako by se do nich opřely paprsky letního slunce. A když ona vetkla jemu do hábitu zlatou květinu, tak se rozzářila stejně… Starý klenotník na ně fascinovaně zíral a pak s rozzářenýma očima řekl:

      „Tak takhle vypadá pravá láska… čistá, hluboká a nesobecká. Vytvořil jsem tyto klenoty tak, aby splynuly s duší těch, kteří si je nasadí. Když tuto soupravu dáte někomu, kdo vás má rád a pojí ho s vámi hluboké přátelství, tak zůstane taková, jako ve vitríně. Pokud je ale nasadíte někomu, kdo své přátelství, nebo lásku jen předstírá, tak zlato zčerná jako uhel, kameny se rozpálí jako žhavé uhlíky a tato lstivá osoba bude jejich žárem ztrestána a popálena. S touto soupravou snadno docílíte toho, aby vaši potomci uzavírali sňatky z čisté lásky…“

      Mamka nervózně poznamenala:

      „Harry, tyhle šperky budou příliš drahé, to nemůžeš…“ a Harry se podíval tázavě na majitele.

      Ten se usmál a odpověděl:

      „Cenu jsem stanovil na tisíc Galeonů a pro pár, který dokáže tuhle soupravu rozzářit, jsem slíbil dvacetiprocentní slevu. Ale vzhledem k tomu, že se tato kolekce tak hezky hodí k tomu prstenu, který také vzešel z mé dílny, tak vám dám slevu dalších dvacet procent, pane Pottere. Takže vás tyto úžasné klenoty budou stát pouhých 640 Galeonů…“

      Harry zamyšleně přikývl, podíval se na mamku a Ginny a poprosil je:

      „Nechte mě prosím chvíli přemýšlet. Takovou investici si potřebuji v klidu v hlavě probrat…“

      Ginny okamžitě pochopila a když mamka začala zase protestovat:

      „Harry, to přece – “ tak ji zarazila, vzala si ji stranou a něco jí pošeptala do ucha.

      Harry se k nim mezitím otočil zády, zavřel oči a oslovil své rodiče a Siriuse:

      „Jsou to vaše peníze, které teď chci utratit…“

      Po chvilce se s úsměvem obrátil na starého zlatníka:

      „Máte pravdu, do budoucnosti se vyplatí investovat. Tyto šperky zajistí, že naše děti, vnoučata i pravnoučata budou šťastné a jejich život bude naplněný láskou. Nemám ale tolik Galeonů u sebe, tak jak vyřešíme platbu?“

      Zlatník se usmál:

      „Jestli jste si jistý, že ve vašem trezoru u Gringottových tuto částku k dispozici máte, tak mi postačí váš platební příkaz a nějaký důkaz vaší pravé totožnosti.“

      Harry se zarazil.

      „Já nevím, jak bych vám mohl dokázat svou totožnost, pane…“

      Zlatník se usmál ještě víc.

      „Tak mi třeba ukažte, co umíte za zázraky s Patrony svých blízkých, pane Pottere.“

      Harry se na něj překvapeně podíval.

      „Neříkejte, že už se i tohle dostalo na veřejnost…“

      „Na veřejnost pravděpodobně ještě ne, i když to asi také nebude trvat dlouho. Já jsem se to dozvěděl od svého drahého bratra, profesora Harringtona…“

      V tu chvíli Harry pochopil, proč mu zlatník připadal povědomý. Jeho podoba, s vysokým kostnatým profesorem ze zkušební komise, byla najednou zcela zřejmá.

      „Dobře,“ přikývl Harry a se šťastným úsměvem předvedl starému mistrovi jelena a laň, kuguára a na závěr Fénixe profesora Brumbála.

      „Ano, také jsem měl Albuse moc rád… Spolupracoval jsem s ním na některých jeho vynálezech…“ povzdechl si zlatník.

      Pak podal Harrymu brk a pergamen a nadiktoval mu:

      Vyplaťte prosím panu Albertu Harringtonovi částku 640 Galeonů za zboží, které jsem od něj převzal, z mého trezoru číslo 687.

      Děkuji předem za vyřízení platby

      Harry Potter

      „Většinou zboží předávám až po vyřízení platby, ale vám věřím, pane Pottere, tak dostanete tyto skvosty hned…“ a přivolal nádhernou šperkovnici, vystlanou bílým sametem a uložil do ní náhrdelník, čelenku i zlatou květinu do klopy. „A protože jste mi udělali opravdu obrovskou radost, když jste tu soupravu tak krásně rozzářili, tak vám k ní přidám, ještě tyto dva zajímavé snubní prsteny. Ale je to dárek, tak vás poprosím, abyste tu krabičku otevřeli až ve svůj svatební den…“ a přidal k soupravě malou krabičku, převázanou zlatou stužkou. Když šperkovnici zavřel, tak si Harry všiml i zlatého nápisu na víčku: PRAVÁ LÁSKA.

      Zlatník zaregistroval jeho udivený pohled a tak, zatímco šperkovnici balil do obyčejného, nevzhledného balicího papíru, vysvětloval:

      „Každé takové výjimečné soupravě dávám jméno. Je to originál, žádný druhý takový nenajdete. Teď vím, že bude v těch nejlepších rukách, jaké bych si, právě pro tuto kolekci, mohl přát…“ a s těmito slovy mu předal, výměnou za pergamen, obyčejný, všední balíček, do kterého by nikdo neřekl, že ukrývá takové skvosty.

      Harry se usmál na zlatníka a balíček předal Ginny se slovy:

      „Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku.“

      Ginny zalapala po dechu a převzala od něj balíček s posvátnou úctou a tak opatrně, jako by byl celý z toho nejkřehčího křišťálu. Harry se rozesmál a dodal:

      „Zítra už dostaneš jen pusu.“

      Tahle poznámka ji konečně uvolnila a rozzářila její tvář krásným, šťastným úsměvem.

      Harry poslal Ginny a mamku domů hned, jak vylezli před obchod a pro krmení šel naproti sám. Koupil i pěkný pohodlný cestovní košík pro Žlutoočku a ověšen balíčky s krmením pro sovu, papouška, Fénixe a kočku, vyrazil také domů. Během oběda se tvářil dost zklamaně, když Hermiona prohlásila, že dnes přespí u Ginny, aby s ní mohla slavit její narozeniny už od rána. Cestou na trénink ho ale Ginny uklidnila.

      „Jsme domluvené, že vy i my zajistíme pokoje pomocí Ševellisima a pak se Hermiona přemístí k Ronovi a ty zase ke mně…“

      A tak nakonec dostala Ginny k narozeninám přeci jen o něco víc, než jen pusu…   

       

      Items details

      • Hits: 8220 clicks

      Tecox component by www.teglo.info