Hledej

welcomeZdravím vás.

Jmenuji se Panvita a bude mi dvacet. Píši již pár let, ale tato povídka je moje zveřejněná prvotina. Začal jsem ji představovat na stránkách u Jarwise, pak jsem se domluvil se Snakem na spoluautorství a začali jsme prvních devět zveřejněných kapitol přepisovat. Takže Snake je spoluautor a betareadera nám dělá Káťa.

A o čem tato povídka bude? Harry a Ginny se dostanou do minulosti k zakladatelům. Co všechno zažijí a co se bude dít během jejich nepřítomnosti, to se nechte překvapit. Pokusíme se vydávat každý týden, vždy ve čtvrtek a těšíme se na vaše komentáře.

Panvita, Snake a Káťa


Úvod Hosté V době zakladatelů Prequel: TPTR kapitola 2
    Tajemství pokladu templářských rytířů 2

      Bradavice_03Prequel: Tajemství pokladu templářských rytířů

      Kapitola 2.

       

      William si uvědomoval, že cesta do přístavu nebude snadná, kvůli zesíleným hlídkám budou muset vozy maskovat, aby nebyli nápadní. S rozmyslem rozdělil svou karavanu na pět menších skupin a ty se vydaly každá jinou cestou do přístavu La Rochelle.

      V každé skupině byl celkem schopný čaroděj, kterému věřil. Přesto listiny a ty nejmocnější artefakty přepravoval pro jistotu sám.

      ******

      Mezitím se král Filip procházel po nyní již liduprázdném hlavním sídle templářského řádu a mířil do pokladnice. Tam se mělo nacházet obrovské bohatství a on se na něj nesmírně těšil. Už teď plánoval, co vše s ním udělá.

      Jaké zklamání ho čekalo, když se konečně dostal do oněch vysněných prostor. V pokladnici našel jen několik kusů zlatého nádobí a několik hrstí mincí.

      S velmi naštvaným výrazem se vydal zpět do svého paláce. Tam si nechal zavolat vrchního vyšetřovatele, jenž měl na starost výslech zajatých templářů.

      „Vaše výsosti,“ poklonil se vyšetřovatel králi, „čím vám mohu být nápomocen, můj pane?“

      „Jak pokračuje výslech zajatců?“ zuřil Filip IV.

      „Pomalu, pane,“ poklonil se králi ještě jednou, „zajatci jsou velmi vzpurní a odmítají se k čemukoliv přiznat nebo něco prozradit.“

      „Dostaňte z nich jakékoliv informace o tom, kam ukryli poklad!“ rozkázal vztekle král a odebral se do svých komnat. Ještě ve dveřích se otočil. „Jakýmkoliv způsobem!“ Poté odešel.

      ******

      Williamovy vozy pokračovaly v cestě do La Rochelle přes Orleans. Cesta ovšem nebyla jednoduchá. Na cestách se pohybovaly hlídky, které kontrolovaly veškeré povozy.

      Naštěstí se většinou jednalo o obyčejné mudly. Královi se naštěstí nepodařilo naverbovat kouzelníky. Jen některé hlídky doprovázeli členové řádu německých rytířů. Někteří z nich disponovali magickou silou.

      Královské hlídky William obalamutil přestrojením své skupiny za kupeckou karavanu.

      ******

      Tak to šlo pár dnů po opuštění Paříže, ale pak jim přestalo přát štěstí. Potkala je hlídka německých rytířů. Ti brzo zjistili, že kupecká karavana je jen iluze, a mezi rytíři a templáři se strhl nemilosrdný boj.

      V první chvíli získávali převahu rytíři díky koním, na kterých seděli, zatím co templáři byli většinou opěšalí. Sám velitel rytířů se ukázal být čarodějem. Kouzla z jeho magické hole kosila templáře jednoho po druhém.

      Ale pak se templáři vzchopili a ti co vládli magickými silami, je použili. Z jejich hůlek začali létat po rytířích kouzla tak rychle, že ti ani většinou nevěděli, co je skolilo. Jen čaroděj, co je vedl, jako by se tomu vysmíval. Nedotklo se ho žádné z kouzel.

      Aspoň do doby, než na něj zaútočil svými kouzly sám William. Jejich střet byl vyrovnaný. Navzájem se zaměstnávali tak, že nemohli pomáhat ostatním. Díky magii získali templáři brzy navrch.

      Zbylí rytíři se dali na útěk, ale velmi rychle je dohnala templářská kouzla a krom jejich velitele – čaroděje, který se přemístil pryč ve chvíli, kdy se jeho muži dali na útěk, všechny skolili.

      Poté se snažili postupovat ještě rychleji. Věděli, že mrtvé jejich nepřátelé brzo najdou a získají tak stopu, kde je hledat. A sám nepřátelský velitel jim určitě taky pomůže.

      Další královské hlídky bez rytířů zmátli maskováním za karavanu vezoucí kamení objednané v Anglii. Příjemce měl být nějaký nízký šlechtic, který chtěl ukázat své bohatství drahým domem.

      Přes most, který vedl nad řekou Loirou, se již dostali bez potíží a mohli pokračovat za svým cílem. Až na to, že je zastavil dav lidí deroucí se do města.

      ******

      William a jeho lidé si museli prorazit cestu k bráně. Šlo jim to celkem snadno. Nikdo se nechtěl setkat s okovanou rukou nebo nohou. Kolona se tak rychle dostala dopředu. U brány do města Orleans zaplatili vstupní poplatek. William přidal pár mincí navíc za rychlejší odbavení.

      Když byl ještě poslední vůz před bránou, všiml si William ozbrojenců, kteří se prodírali lidmi na mostě přes řeku Loiru. Rychle hodil pár hrstí mincí za sebe a potom zmizel za svým posledním vozem, jenž projel branou.

      Popoháněl skupinu k rychlejšímu tempu. Zároveň sledoval bránu, jestli se od ní za nimi nevydali ozbrojenci, ale zdálo se, že se zamotali mezi těmi, co se vrhli na sbírání odhozených mincí.

      ******

      Zanedlouho dorazili do malého přístaviště pod městem. Tohle kotviště si templáři zbudovali tajně pro případ potřeby. Bylo chráněno několika kouzly, aby jej nešlo lehce objevit.

      Už zde čekaly lodě, na které rychle naložili povozy i s jejich tažnými zvířaty. Chvíli po vyplutí zvířata odstrojili, aby si odpočinula.

      William pozoroval pomalu se vzdalující město. Náhle zahlédl z něho černý kouř stoupající k nebi. Měl neblahé tušení, že hoří malý přístav, ze kterého vypluli, a jeho nejbližší okolí.

      Lodě a ani jezdce však neviděl.

      ******

      Po dva dny šlo vše bez problémů. V relativním klidu spěchali zakotvit v přístavu v Tours. Odtamtud se povozy vydali do Poitiers. Druhý den poté, co zanechali Tours za sebou, je objevila hlídka královských vojáků. Prohnali se okolo nich, aniž by zkontrolovali jejich vozy s nákladem. Všichni v jeho skupině si oddechli. Jen jejich velitel William byl znepokojený, protože přemýšlel, co se mohlo stát, že tak spěchali, aniž by je zkontrolovali.

      William proto netrpělivě popoháněl vozy k větší rychlosti. Chtěl mít Poitiers už pro jistotu za sebou.

      Pár kilometrů před branami Poitiers vyjeli na odpočívadlo u hospody. To, co uviděli, jim vehnalo slzy do tváří. Celé odpočívadlo bylo pokryté mrtvými templáři. Zbytky ohořelých vozů ještě doutnaly a hospoda ještě hořela.

      V ten okamžik všichni zostražitěli. Očekávali útok, ale ten nepřicházel. Opatrně tedy pokračovali dál. Cesta do Poitiers již proběhla v klidu.

      Po zaplacení poplatků u brány se vydali do města. Zastavili na zadním dvoře hostince U dvou žebráků. Těch tam bylo víc než jen dva, ale důležitější bylo, že ta knajpa byla ve skutečnosti tajné stanoviště templářského řádu.

      Zde si William a jeho muži pár hodin odpočinuli. Vyměnili jízdní i tažná zvířata a vydali se dál do La Rochelle.

      ******

      Přibližně půl dne cesty od Poitiers na užším místě cesty vyjeli zpoza stromů. V té chvíli byli nuceni zastavit. Před nimi stál kočár s polámaným kolem. Nějaký chlapec s pasem velikosti sudu a na sobě sytě červené Cotte-Hardie. Chlapec stál na kočáře. Přitom pořvával vztekle na dva služebníky, kteří neměli šanci nadzvednout kočár samotný, natož pak ještě s těžkými zavazadly a pořvávajícím dítětem.

      Místa na silnici bylo nanejvýš pro jednoho jezdce. Kočár stál zrovna v místě, kde by jeho odstrčení nebo převrácení nebylo možné, a odtáhnout ho na takové místo by jim zabralo nejméně dvě hodiny.

      Vozy objet kočár nemohly. Nebylo pro ně dost místa vedle kočáru. Času taky neměli nazbyt. Nejspíš se za nimi už hnali pronásledovatelé a každé zpoždění by mohlo být fatální.

      Proto William Pjotter-Nebelvír, potomek jednoho ze zakladatelů Bradavic, jež zachránily krále a království Anglické, nechal tažná zvířata odpřáhnout z vozů a vozy vyložit.

      Co se dalo, umístil do vaků jezdcům na koně. Když byly vozy prázdné, přeměnil je svojí magii na jednoduchý postroj, který umožňoval přepravu zavazadel na hřbetu zvířete. Do toho nandal zbytek věcí, které musel přepravit do Bradavic.

      Jezdci i nákladní zvířata v pořádku projeli úzkým prostorem okolo kočáru. Naprosto ignorovali vřískající dítě, které se domáhalo pomoci s kočárem.

      Zanedlouho se za nimi v dálce objevili jezdci. William popohnal skupinu k co největší rychlosti, a tak celá skupina uháněla tryskem k La Rochelle, které se objevilo před nimi.

      William aktivoval komunikační zrcátko. V něm se ukázal obličej kapitána lodi. Znal ho z pár dřívějších úkolů, kdy ho převážel. Spokojeně se ušklíbl. Věděl, že nebude muset nic dlouze vysvětlovat, a tak jen v krátkosti mu sdělil, že jsou pronásledovaní a budou muset rychle vyplout. Taky ho požádal, aby jim zajistil rychlý průjezd bránou a celým městem.

      Kapitán přikývl a ztratil se ze zrcátka.

      Jejich pronásledovatelé se k nim nebezpečně přibližovali. Zbývalo ještě pár desítek metrů mezi nimi, když projeli bránou přístavního města. William si koutkem oka všiml, že se brána hned za nimi uzavřela.

      Cvalem projeli městem do přístavu. Tam se začali naloďovat na Black Mirror. William si s kapitánem potřásl rukou hned, když vstoupil na palubu.

      „Raději bych tě viděl za jiných okolností, ty suchozemská kryso,“ přivítal Williama a jeho krysy ze souše kapitán.

      „Ááá. Největší vlk mezi mořskými vlky – samotný Wilbur Drake. Taky tě rád vidím příteli,“ odpověděl mu William na pozdrav.

      Z nenadání vydal kapitán rozkaz k vyplutí. Loď se dala během chvíle do pohybu bez ohledu na jedno přepravní zvíře, které právě přecházelo po můstku na loď. Kůň se splašil a i s nákladem skončil v hlubinách vod. Další a zároveň poslední soumar, který měl být naložen, zůstal na břehu.

      Kapitán ukázal příteli na břeh, aby mu zodpověděl jeho nevyřčenou otázku. William se otočil zpět k molu. Viděl, jak poslední nákladní zvíře obklopuje houf příslušníků řádu německých rytířů.

      Jeho lidé, co zůstali na břehu, a měli naložit poslední zvířata, byli nemilosrdně zabiti, i když nekladli odpor. Rovněž viděl, jak se někteří nepřátelé pokoušeli dostat na vyplouvající loď. Spousta z nich spadla do vody a těch pár, co se na loď dostalo, bylo usmrceno a hozeno přes palubu jeho lidmi.

      Ještě v přístavu se k nim přidaly další čtyři lodě. Na volném moři další tři. William zjistil, že jedna ze skupin vůbec nedorazila a ostatní jsou nekompletní. Naštěstí si ověřil, že nejvzácnější listiny a artefakty převážela jeho skupina. Takže ztratili jen pár méně cenných artefaktů a velké jmění ve zlatě, stříbře, špercích a drahých kamenech. O nic opravdu cenného nepřišli.

      Lodě se vydaly na západ. Poté, co templáři byli zaručeně z dohledu přístavu a ověřili si, že nejsou v okolí žádné jiné lodě na dohled, se stočili na sever k anglickým břehům.

      ******

      Mezitím se král Filip radil s mistrem řádu německých rytířů Wernerem von Orselenem, který měl na starost Francii. Tento řád byl největší konkurent templářského řádu.

      „Jak je možné výsosti, že vám templáři utekli? A k tomu se vším, co mělo nějakou cenu, a nechali zde jen bezcenné cetky?“ ptal se rozčilený Werner Filipa.

      „Jejich lidé nejspíš viděli přicházet královské vojáky a stihli pravděpodobně vše odvézt pryč. Hlídky, ale neobjevily nic neobvyklého, takže to musí být schované někde v Paříži.

      Sice hlídky chytily několik podezřelých povozů, ale u těch se ukázalo, že převážely jen bezcenné věci jako kameny, klády nebo obchodní zboží.“

      „Nemyslím, že by byli tak hloupí a schovali vše v Paříži. Určitě odjeli do jiné země, ale je ovšem těžké určit do které. Mají panství po celé Evropě a zdaleka ne každá země přistoupila na vaši politiku postavení tohoto řádu mimo zákon. Spíš naopak. Oni ty rytíře již teď verbují do vlastních řádů.“

      „Zbývá tedy jediná možnost – zjistit něco užitečného od Jakuba Molaye.“

      Werner von Orselen souhlasil. Poté se omluvil a odešel. Hned za dveřmi k němu přistoupil jeden z jeho pobočníků. Ten mu sdělil události v La Rochelle. V očích mu zajiskřilo, když se dozvěděl o templářích, co odpluli z přístavu na západ.

      Poté co vyslechl celou zprávu, vydal pár rozkazů. Zaúkoloval hned několik svých lidí, co na něj čekali přede dveřmi. Na to sám odešel do svých komnat, ale stihl ještě hodit zlomyslný úšklebek na dveře za sebou.

      Ve stejnou chvíli, co za sebou Werner von Orselen zavřel dveře, tak se otevřela malá skrytá dvířka v jedné ze stěn. Těmi obezřetně prošel pomenší člověk skrytý v kapuci a mnišském rouchu. Opatrně přešel místnost k vladaři.

      Král si toho nevšiml. Celou dobu zlostně hleděl na dveře, kterými právě odešel von Orselen. Potlačoval zlost na toho člověka, který se s ním opovážil jednat jako jemu rovný nebo ještě hůř mu nadřazený. Věděl ovšem, že ho nemůže hned nechat zavřít do žaláře. Potřeboval ho k boji s templáři. Zcela jistě věděl, že templáři mají silné postavení v jeho zemi a nebylo vyloučeno, že by bez Orselena mohlo dojít k převratu. Pak by on ztratil království, které měla jeho rodina ve své moci už dlouhé generace.

      Filip IV málem vyskočil z kůže, když vedle něj zazněla tichá slova.

      „Můj králi a pane. Přináším vám zprávy ze západu vaší obrovské říše,“ Filip dovedně skryl své překvapení, když se otočil k tomuto člověku. Jeho tvář byla stará a vrásčitá. Škaredý nepěstěný plnovous částečně zakrýval jizvu na pravé tváři táhnoucí se od oka ke rtům.

      V tom obličeji po chvíli poznal představeného malého mnišského kláštera na svém královském zámku. Ve skutečnosti vedl jeho síť zlodějů, špehů a vrahů. Přesně ty, jež by měl mít každý vladař pod svým palcem. Ovšem jeho lid a ani šlechtici se o tom nesměli dozvědět.

      Filip mu pokynul, aby sdělil zprávy, co pro něj měl. A tak se Filip dozvěděl o zadržených vozech plných zlata, stříbra, šperků a drahých kamenů. Rovněž se dozvěděl o mnoha podobných vozech, které se nalodily a odpluly z La Rochelle na západ.

      Král okamžitě rozkázal vyslat posly do všech přístavů v zemi, aby francouzské námořnictvo vyplulo a zablokovalo všechny trasy do jiných zemí. Požadoval také zajetí templářských lodí a zabavení jejich nákladu.

      ******

      Tři dny probíhala plavba v pořádku. Pak se ale přiblížili k průlivu La Manche. Sotva se k němu dostali na dohled, vyrazila proti nim flotila patnácti lodí různých velikostí. Velmi brzy odhalili, že tyto lodě plují pod pirátskými vlajkami.

      Bylo naprosto zvláštní, že se sešlo tolik pirátských lodí na jednom místě. Zrovna na tomto jednom místě. William tušil, že v tom má prsty jejich nepřítel.

      Co ovšem netušil, bylo, že všechny větší lodě jsou vyzbrojené nejnovějšími, ale drahými děly. Děla byla novinkou na poli válečnickém. Začala se objevovat před pár lety, ale neměla dostatečný dostřel a ani sílu. O manipulaci s nimi ani nemluvě. Spíš se používala jako drahá podpůrná zbraň sloužící k zabíjení nepřátel, kteří útočili. Také sloužila k tomu, aby země dokázala svému nepříteli, že je dost bohatá na vedení války.

      Tato děla byla ale jiná. Měla delší dostřel a větší ráži než jejich známí předchůdci. Momentálně to byla naprostá a prakticky neznámá novinka.

      Menší lodě ale nebyly vyzbrojené děly a ani jinými těžkými zbraněmi. Místo toho byly napěchované sudy se střelným prachem a s minimální posádkou.

      Velitel templářské flotily varoval Williama, že v bitvě budou mít určitě ztráty. Nejvyšší templářský představitel neodpověděl. Proto velitel flotily po chvíli začal jednat.

      Templářská flotila se připravila na bitvu. Na lodích připravili metače a všichni muži se ozbrojili.

      Ve chvíli, kdy se obě flotily přiblížily téměř na dostřel templářských lodí, se William rozhodl. Věděl, že tímto svým rozhodnutím sdělí nepřátelům jejich pozici, ale jeho pocit nebezpečí vzrostl do takové výše, že už nemohl meškat.

      V jeho ruce se objevila hůl. Její hlavice připomínala lva, který držel v tlamě zářivě zelený smaragd. Pozvedl svou hůl k nebesům a pomalu pronášel slova moci. Všichni slyšeli jeho slova v neznámém jazyce. Včetně pirátů.

      Poté, co jeho slova dozněla, tak se mezi oběma flotilami objevil vodní vír. Ten rychle rostl do obřích rozměrů a ke zděšení pirátů se začal pohybovat k nim a rychle nabíral na rychlosti.

      Brzy se vodní vír dostal k pirátské flotile, kterou bez slitování nasál a rozlámal jako suché chrastí. Pak rychle zanikl a na hladině po pirátských lodích zůstalo jen pár trosek.

      ******

      Dalších pár dní byl klid. Pomalu proplouvali průlivem do irského moře. Prvně jen pár námořníků, ale za chvíli všichni byli na zádi. Výkřiky a gesty upozorňovali na obzor za jejich záděmi. William se za záď podíval, a to co uviděl, ho na chvíli ochromilo. Za nimi plul velký počet lodí. Odhadovali to na nejméně padesát lodí. William nemohl přeslechnout šum, co se roznesl po palubě. Na cizích lodích se objevili znaky francouzského válečného námořnictva.

      Všichni se ptali, co zde dělá francouzské loďstvo, pod jejichž vlajkou ty lodě pluly, a kde je anglické námořnictvo, aby zastavilo cizí flotilu tak blízko svých břehů.

      Templářské lodě na nic nečekaly a roztáhly plachty, aby nabraly plnou rychlost. Přesto je Francouzi velmi rychle doháněli. Jejich kapitán odhadoval, že Francouzi plují nejméně třikrát rychleji než oni.

      Zkušenost templářské posádky se ukázala ve chvíli, kdy kapitán rozkázal v plné rychlosti obeplout jednu holou skálu vyčnívající z vody. Označil ji jako South Stack.

      Když mizeli za ostrůvkem, jedna z jejich lodí vplula do úzkého prostoru mezi South Stack a daleko větší pevninou Anglesey. Tam se otočila tak, aby s co největším počtem vrhačů mířila do míst, kterými oni právě propluli. Další dvě lodě se od nich odpoutaly o chvíli později. Zastavily se o něco dál a tak, aby na ně nepřátelé dobře viděli, až se vynoří zpoza pevniny.

      Po chvíli se ozval zvuk lámaného dřeva, jak dvě francouzské lodě plnou rychlostí narazily do skal při pokusu napodobit svou kořist. Zbývající francouzské lodě se vzápětí postupně vynořily zpoza South Stacku. Ve chvíli, kdy se pronásledovatelé přiblížili na dostřel, obě čekající templářské lodě přední pronásledovatele zasypaly střelami ze svých zbraní.

      První tři lodě zachvátily plameny dřív, než se vzmohly na jediný výstřel nebo úhybné manévry. Na další tři lodě začala střílet z jejich boku skrytá loď z úžlabiny. Potopila dvě lodě. Na třetí se snažili uhasit plameny.

      Následující dvě lodě francouzského námořnictva už byly připraveny. Plně vracely střelbu templářské lodi v úžlabině. I když zničila jednu ze dvou francouzských lodí a druhou těžce poškodila, sama nakonec vzplála neuhasitelnými plameny.

      Obě čekající templářské lodě vypluly ze svého místa na moře směrem k Irsku. Námořníci na jejich palubách stříleli po nepřátelských lodích jako diví. Pak už William víc neviděl, protože se ztratily za Ynys Arw, kde zůstaly další dvě lodě čekat na Francouze. Zbývající tři templářské lodě popohnal mocný vítr vyvolaný kouzelníky.

      Dvě bojující lodě byly poměrně rychle zlikvidovány i přesto, že potopily jednu Francouzkou a další dvě zneschopnily.

      Když se konečně opět ukázali Francouzi na obzoru, byly tři templářské lodě pomalu už mezi pevninou a ostrovem Skerries.

      William jen zahlédl, jak začal na obzoru stoupat kouř. Hned na to se k němu přidal druhý a třetí. Po chvíli další čtyři.

      Tři templářské lodě pluly na východ podél pobřeží. Za nimi se hnalo francouzské námořnictvo.

      ******

      Templáři už měli cíl své cesty na dohled. Byla jím malá rybářská vesnička s názvem Liverpool. Templáři sem nezamířili zcela náhodně. Jejich přičiněním zde byla spousta jejich lidí a rovněž mohli za to, že zde stála mola určená pro velká plavidla, a nejen pro rybářské čluny.

      Z přístavu vyrazilo velké množství člunů. Na každém z nich byl jeden člověk. Obepluly templářské lodě a zamířily k lodím za nimi, které již byly téměř na dostřel.

      William si všiml, že čluny proplouvající okolo nich mají na přídi velkou nádobu.

      Francouzi malým člunům nevěnovali pozornost. Obzvláště od chvíle, kdy zjistili, že na každém je jen jeden člověk.

      První lidé ve člunech, které se dostaly do blízkosti francouzských lodí, zapálili obsah nádob a vyskočili z člunů. Nádoby se velmi rychle rozhořely. Některé čluny vzplály, ale pro francouzské lodě už bylo pozdě.

      První čluny se roztříštily o nejbližší francouzské lodě. Jejich trupy rychle zachvátil oheň. V jejich okolí hořela i voda. Posádky na lodích zachvátila panika. Mnoho z nich skočilo přes palubu do vody. Někteří se snažili marně hasit své lodě. Oheň brzy zachvátil rozsáhlou oblast okolo nich. Hustý kouř zahalil hořící peklo na moři do svého černého závoje.

      Další čluny vplouvaly do plamenů poté, co jejich posádky vyskočily a pokoušely se plavat k pobřeží, nebo k zadním člunům, které byly určeny k záchraně těchto odvážných šílenců. Čluny s nádobami jen přispívaly k rozšiřování plamenů.

      ******

      Dávno předtím, než oheň uhasl, přirazily templářské lodě k molům. Vyložily svůj náklad i Williamovy templáře. Poté odrazily od břehu a zamířily severně, aby obepluly plameny na volné moře.

      Ve chvíli, kdy lodě proplouvaly okolo oblasti zachvácené plameny a kouřem, ze kterého se ozývalo úpění, vřeštění hrůzy a bolesti, se plameny rozestoupily a vyplula z nich obrovská a bachratá loď.

      Její konstrukce připomínala karavelu, ale byla nejméně dvakrát tak dlouhá a široká. Její boky byly vyvýšeny více, než bylo u lodí obvyklé.

      Na to, jak bylo toto plavidlo velké, plulo velmi rychle. Během chvíle najelo na mnohem menší prostřední templářskou loď, kterou rozdrtilo pod sebou. Zbývající dvě lodě v mžiku zasypal nepřítel mohutnými salvami svých kanonů. Během další chvíle se zaskočené templářské lodě potopily.

      William a jeho muži vybavení zásobami z vesnice byli v té době už na cestě na sever, kde ležel jejich cíl.


       

      Items details

      • Hits: 1986 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      panvita 30 Červenec 2020
      Tak jsem zvědav jak se vám bude líbit další díl.
      #
      Drticool 01 Srpen 2020
      Pěkná kapitola, jen nechápu proč se vše dělo tak složitě. Co třeba ty povozy, proč jet vozem (když už se teda musí jezdit, namísto aby se přesunuly nějakým kouzlem), který je pomalý a nápadný. Vždyť by stačilo očarovat nejakou truhlu nebo vak aby byl bezedný do něj vše naložit pak se to zmenší aby se to vlezlo do kapsy a na dobrém koni se člověk dostane za den dál než povozy za týden. Pak ty lodě, první zničí vodní vír a u ostatních to nejde? Mám pokračovat?
      #
      panvita 02 Srpen 2020
      Tak tady šlo o utajení když cestovali mudlovsky tak je bylo mnohem těžší vysledovat. No a pak je potřeba vzít v úvahu dispozice Čarodějů ve středověku a těch v současnosti mnohá kouzla ještě nebyla vynalezena a nebo se jedná o tak těžká kouzla, že je málokdo mohl zvládnout.
      #
      Snake 02 Srpen 2020
      Zdravím
      Tak budeme tvrdit, že vezli spoustu vzácných věcí, které by se magickým cestováním, zmenšením nebo uložením do zvětšených věcí zničili (prastaré spisy, tak mocné artefakty, které to svojí magií ani nedovolí ap.).
      Kolona povozů, protože jezdci na koni jsou nápadní a hledaly je bezpečnostní složky v celé zemi a jako přepravci materiálu nebo obchodní karavana jsou méně nápadní. Hlavně po tom, když už byly prohlídnutí. Potom ten "policajt" bude u takových osob hledat méně pečlivě.
      Taky, když hledání trvá delší dobu jsou hledající stále méně pečliví a méně pozorní. Jezdci by museli být rychlí a neustále na pozoru před hlídkami, které byly po celé zemi a číhali na templáře. Taky jezdci jsou v takovém případě nápadnější než nějaká pomalá karavana.
      Vír byl použit na "piráty" kteří byly vybavení jen technikou (modernější dělá) a neměli na palubách čaroděje.
      I když to templáři nevěděli tak to William (nejschopnější čaroděj mezi templáři) zkusil a vyšlo to. Jinak by se snímky museli utkat v námořní barvě.
      Jestli měli "piráti" na palubě nějaké kouzelníky byly to ti méně schopnější, kteří nedokázali Williamovo kouzlo zrušit. Jelikož jestli někdo u pirátů čaruje nebylo u templářů vidět není to ani v textu.
      Na druhou stranu Francouzi měli na palubách pár kouzelníků nebo spíš čarodějů. Byly díky nim rychlejší a templáře celkem rychle doháněli. Taky nebyly už na volném moři a museli manévrovat mezi skalisky a mělčinou, takže William se nemohl zaměřit na jedno místo k vytvoření tak mocného kouzla jako je vytvoření víru. Taky by nemohl být tak velký (málo místa mezi pevninami a skalisky). Taky jelikož bylo zjevné že mají Francouzi magií by mohla Williamovi v boji chybět. Proto ho podruhé nevytvořil.
      #
      Drticool 02 Srpen 2020
      Promiň, ale s vozem se musíš držet cest, na koni můžeš jet klidně i lesem cestou necestou. Díky tomu, že jeli s vozy přes města je tam mohli kdykoli přepadnout a nebo je pak alespoň mohli nahlásit, že tudy jeli, na koni město objedeš a rozhodně jedeš víc tajně než vozem.
      Jo a co se utajení týče magii používaly celou dobu na maskování těch vozů jestli mě paměť nešálí.
      Mimochodem, proč nepluli lodí rovnou k nejbližšímu anglickému břehu a odtud zas vozy dál, pochybuju, že by se francouzská armáda mohla jen tak vylodit v Anglii a táhnout za nimi. O zajížďce do La Rochelle by jsme se mohli bavit také.:-)
      PS: já bejt v zemi, kde mi hoří koudel u prdele tak se snažím vypadnout co nejdříve než se to, že po mě jdou roznese po celé zemi.
      Jo a co se té rychlosti týče i Templáři měli na palubě čaroděje, a když si vzpomenu, že i Hagridovy s jeho schopnostmi stačilo poklepat na loďku deštníkem a loďka jela sama s větrem o závod (a byla mudlovská tudíž nijak dopředu očarovaná) tak mi to prostě nějak hlava nebere.
      #
      panvita 03 Srpen 2020
      Zapomínáš ovšem na jednu věc oni vsadily na to že nebude frantík tušit kam míří protože ten řád byl v celé Evropě a pak je tu to že ve 14 st. se zprávy šířily hodně hodně hodně pomalu. Proto taky jeli do přístavu oklikou taky je třeba vzít v úvahu že přes řeku Loiru moc mostů nebylo.
      #
      Snake 03 Srpen 2020
      Tak ony lesy v celé Evropě ve 13/14 století byly divoce rostoucí. Tedy stromy rostly jak a kde se jim chtělo. Takže takový les v té době byl spíš podobný džungli než lesům v dnešní době.
      A takovým lesem projet mimo stezky a silnice bylo spíš pomalejší než chůze (neustále objiždění, zachytávání o větve atd. Nehledě na to že taky byly rozsáhlá místa kam se kůň nedostal). Taky pamatujme na šelmy v lese jako třeba vlci.
      Lesy které jsou dnes obvyklé se tehdy teprve tvořili a to jen v takových místech jako byly zámky (vycházky a lov pro panstvo) nebo kde se kácely stromy (dřevorubci aby měli snadnější přístup ke stromům) ale to bylo jen na okrajích lesů kde byli lidé.
      Do la Roche po měli protože tam měli templáři vlastní lodě a vlastní posádku (jak lodní tak městskou, která bránila jejich přístav).
      Kdekoliv jinde by bylo vysoké riziko prozrazení.
      A s tím anglickým přístavem sice by tam jen tak frantici přistát nemohli, ale nevěděli jak by se k nim anglani zachovali, protože to byla velká akce proti templářům. Taky by mohli mít problémy s Anglii protože by si určitě chtěl někdo obohatit (správce přístavu, starosta, král Anglie - v té době měl hluboko do kapes protože válčil se Skoty).
      #
      Snake 03 Srpen 2020
      Co se rychlosti pomocí magie týče. Cestu lodí spíš byla odpočinková od týdnů v napětí cestou po Francii kdy se moc nevyspalý a museli být neustále připraveni se bránit a další taková cesta je čekala po Anglii (nebo to spíš k okolnostem předpokládaly). (Doporučuji nějakou bojovou hru (larp ap.) Kde musíte být ve střehu neustále i v noci, protože nepřítel vás může kdykoliv napadnout. Po týdnu bude pozornost v trapu a vynervovaní budete při každém zvuku - kdo nezažil neví). Tak na lodi odpočívali a nabíraly síly.
      Ono je dost těžké nečekaně přepadnout loď když hlídka vidí vše okolo deseti a více kilometrů
      #
      Snake 03 Srpen 2020
      No a pak už zrychlení moc smysl nemělo protože potřebovali manévrovat u břehů než plout rychle.
      #
      panvita 03 Srpen 2020
      Snad jsme rozptýlily pochybnosti které po přečtení mohou kdekomu vrtat hlavou.
      #
      Drticool 07 Srpen 2020
      No já už do toho dál šťourat nebudu a počkám si na další kapitolu.
      #
      panvita 07 Srpen 2020
      To se těš protože přijde ještě to nejzajímavější.
      #
      Drticool 17 Září 2020
      A kdy bude další kapitola? Alespoň orientačně. Jestli ještě letos a nebo až na přes rok.
      #
      panvita 17 Září 2020
      K templářům bude na konci října, ale k Zakladatelům jako takovým to těžko říct pracujeme na ní, jde to ovšem pomalu buď není čas a nebo když čas je tak není inspirace.
      #
      Drticool 17 Září 2020
      OK díky za info.