Příběh o souznění, které našli Harry a Neville

Těsně po bitvě si Harry říkal, že na povídání s Ginny bude mít celý život. Ve skutečnosti jim na to, aby si řekli všechno, co měli na srdci, stačilo jediné odpoledne. Oba věděli, že si nechtějí ze svých životů zmizet. Zároveň však s určitostí pochopili, že si je nedokážou vzájemně naplnit. Drželi se za ruce, pak se objali. Dlouho stáli a užívali si tu pokojnou chvíli. Plakat nebylo proč. Usmáli se na sebe.

„Co teď budeš dělat, Gin?“

„Nevím. Možná famfrpál? A ty?“

„Nevím. Možná studovat lektvary?“

Ginny vyprskla smíchy. „Jo, to je to pravé. Ty a s tebou Neville.“

ooOoo

Až do konce srpna byla jeho budoucnost jasná. Ředitelka nabídla všem, kteří letos nemohli řádně složit OVCE, intenzivní kursy, aby je mohli absolvovat koncem prázdnin. Na to, co tak rozesmálo Ginny, si vzpomněl o několik dní později. Jedním ze studentů, kteří uklízeli Komnatu nejvyšší potřeby, byl právě Neville. Přinesl mu špinavou, ale nepoškozenou učebnici Prince dvojí krve. Harry poděkoval. Nevěděl, co ještě říct, a tak se zeptal:

„Co teď budeš dělat, Neve?“

„Jako po zkouškách? Chtěl bych tady učit bylinkářství. Takže univerzita. A ty?“

„Myslím,“ Harry se dlouze odmlčel, pak pohlédl na ušmudlanou knížku. „Myslím, že bych taky rád učil.“

ooOoo

Neville položil květiny na pískovcový náhrobek. Babička odpočívala, stejně jako ostatní obránci hradu, na malém hřbitůvku na bradavických pozemcích.

Rozhodl se, že zůstane přes léto ve škole. V prázdném domě sám být nechtěl a tady alespoň vypomůže s opravami hradu, než v září odjede na univerzitu. Několik lidí z jeho ročníku stejně zůstávalo také, aby se připravili na mimořádný termín OVCE.

Na zpáteční cestě jej uviděl, jako vždy, na oblém kameni u jezera. Sedával tam, něco si buď četl, nebo jen tak hleděl na vodu. Byla z něj cítit melancholie, kterou Neville chápal.

„Ahoj, dneska je venku moc fajn, že?“

ooOoo

ooOoo

Harry vzhlédl, usmál se a kousek se posunul. Neville se posadil vedle něj. Bylo opravdu příjemné vnímat teplo, které se mu do těla rozlévalo ze sluncem vyhřátého kamene, a ze stehna, kterým se Harryho dotýkal. Stal se z toho zvyk, na který se každý den těšil.

Prvních několik večerů společně mlčeli. Postupně ale začali mluvit. Povídali si o rodičích, o lidech, které ztratili, o tom, jestli jsou, nebo nejsou osamělí. Ale hlavně o životě, který je čeká. O svobodném životě, ve kterém už budou všechna rozhodnutí jen jejich vlastní.

S údivem zjišťovali, jak se jejich smutky, doufání a přání podobají.

ooOoo

Vraceli se z návštěvy Nevillových rodičů. Chodili tam společně každý týden. Vlastně, čím dál víc věcí dělali společně. Stejně jako Ron a Hermiona. Občas sice šli někam ve čtyřech, ale většinou trávily obě dvojice volný čas odděleně.

Kdy vůbec přestali být s Nevillem dobří kamarádi? Kdy se z nich stal pár?

Harry se zarazil a položil svému... příteli ruku na rameno. Neville se zastavil a otočil se k němu.

Stáli a dívali se jeden druhému do očí. Už nějaký čas to oba tušili. Přesto je ale to, co uviděli, naplnilo úžasem. Jejich duše se dotýkaly, hladily, prolínaly a ... hluboce milovaly.