Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Démoni z bažin

dmoni_z_bain-thŠkolu mají naši hrdinové bezpečně za sebou a čekají je další dobrodružství. Kvalifikace na Mistrovství světa, svatba, velké finále.

... a že by se zase ten Harry do něčeho zapletl? Průšvihy si ho prostě najdou všude...


    Kapitola 5, Rekonvalescence

      Jelen_a_laGinny měla pravdu. Druhý den se u jejich pokoje dveře netrhly. Přišli za nimi hráči z týmu i oba trenéři, všichni přátelé, profesoři… Dokonce i Kingsley se odpoledne na chvíli zastavil. Ginny u něj seděla celé dopoledne. Odešla až na oběd, aby se pak zúčastnila odpoledního tréninku. Večer si pro něj i s mamkou a taťkou přišli. Madam Růžičková jim sebou dala ještě dávku uspávacího lektvaru, pět kousků sušených plodů třemdavy a ujistila se, že mamka umí uvařit bylinný lektvar proti bolesti. Domů jeli ministerským autem, protože přemisťovat se Harry ještě nemohl. Navečeřel se ještě společně s rodinou, ale pak už se mu opět začal bolestivě připomínat čerstvě vyhojený hrudník a tak neodmítl pomoc mamky a Ginny, které mu pomohly do schodů. Počkaly, až se převlékne do pyžama a dohlédly na to, aby si vypil svůj uspávací lektvar.

      Když se ráno probudil, tak se cítil docela dobře. Po zkušenostech z předcházejícího dne se začal pohybovat opatrně, ale bolest už se neozvala. V klidu se oblékl a pak zkoušel, kolik ještě vydrží. Trochu se protáhl a pak si dal lehkou rozcvičku. Zjistil, že když to nepřehání, tak už to docela jde a vydal se do kuchyně na snídani.

      „Harry! Měl jsi zůstat v posteli! Snídani bych ti donesla…“ zlobila se na něj mamka.

      „Už je mi opravdu dobře, nebolí to a tak není důvod, abych se válel v posteli. Ginny a Charlie už odešli?“ a když mamka přikývla, tak smutně pokračoval: „Chtěl jsem jim popřát štěstí…“

      „Můžeš poslouchat přímý přenos toho zápasu v rádiu,“ usmála se mamka. „Taky vždycky poslouchám, jak si vedete. Ten reportér, co ty zápasy komentuje, je sice trochu neosobní a chladný, ale je zase dost přesný a výstižný. Dáme si rádio do obýváku, hezky pohodlně se usadíš a uděláme si čaj…“ konejšila ho mamka, když viděla jeho zklamaný výraz. Když Harry před snídaní nalačno žvýkal nakyslou třemdavu, zastavil se u něj Lee Jordan a přinesl mu nový výtisk Jinotaje.

      „Sleduji zahraniční tisk a tady jsem na několika stránkách shrnul dosavadní výsledky týmů ve všech skupinách a jejich výhledy na postup do čtvrtfinále. Myslím, že to pro tebe bude inspirativní a poučné počteníčko,“ usmál se. „Musím běžet. Slíbil jsem Georgeovi, že mu dnes pomůžu v krámě. Verity si vzala volno a George s velkými obtížemi sehnal jeden lístek na zápas ve Švýcarsku. Má teď přes prázdniny obchod plný drobotiny, ale prohlásil, že si tenhle zápas prostě nemůže nechat ujít…“ a se smíchem pospíchal pryč.

      Zatím co snídal, tak mu mamka nanosila do obývacího pokoje všechny noviny a časopisy, které doma našla.

      „Natáhneš se pohodlně na pohovku a budeš odpočívat. Počítám, že budeš mít dnes řadu návštěv. Ohlásili se Sturgis s Hestií, Justin a Terry a Hagrid ti poslal sovu s dlouhým dopisem.“

      A tak Harry strávil dopoledne buď v příjemné společnosti, nebo pročítáním tisku. Článek Lee Jordana ho opravdu zaujal. Dozvěděl se, že Rusové mají na tuto sezónu nová košťata, stejně jako Japonci…

      Ruská košťata TARTAROV jsou možná rychlejší než nejoblíbenější typ – KULOVÝ BLESK, ale nemají skvělé manévrovací schopnosti našich BLESKŮ. Zato Japonská letošní novinka, poeticky nazvaná SNĚHOVÁ VLOČKA, bude mít zřejmě v nadcházející sezóně tendence nahradit ve vrcholném sportu anglický KULOVÝ BLESK. Jsou rychlá a mají skvělé manévrovací schopnosti. Jsou dokonce tak citlivá, že ani měsíc přípravy na těchto košťatech, Japoncům nestačil na to, aby si na ně zvykli.

      Teď už ovšem válí a v posledním zápase s převahou rozdrtili Rusko, čímž se postarali o největší překvapení letošní Asijské základní části. Rusko hraje ve stejném složení už třetí sezónu a zatím ve čtvrtfinále nechybělo… Myslím, že Bulharsko, i když Viktor Krum je v oslnivé formě, mělo letos štěstí na los. Střetli se Japonci již v prvním zápase, kdy se ještě se svými košťaty trochu potýkali.

      Takže jestli se nedožijeme dalšího překvapení, tak z Asie mají letos největší šance na postup právě Bulharsko a Japonsko.

      Podobně komentoval i ostatní skupiny a Harry nestačil žasnout, jaký má Lee přehled o světovém famfrpálu.

      Z dopisu od Hagrida se dozvěděl, že se Klofanovi a Rézině narodil nádherný malý hipogryf, v barvě ryzího zlata. Že ještě není poznat, jestli je to kluk nebo holka, protože ještě ani Hagrida nepustili dost blízko, aby se mohl podívat, takže ještě nemá ani jméno. Ale že do svatby to určitě zjistí, takže mají všichni přemýšlet, jaký jméno by mu nejlíp slušelo… Tak se Harry na toto téma bavil s mamkou, která přišla i s čajem a rádiem odpoledne, než začal zápas. Pak spolu v klidu necelou hodinu poslouchali, jak tým Anglie, složený (kromě odrážečů) výhradně z náhradníků, porazil hladce Švýcarsko 280:20…

      Jakmile zápas skončil, tak šla mamka chystat slavností večeři na přivítání vítězů. I Harry už se nemohl dočkat a tak si šel sednout za ní do kuchyně. Rozjásaná rodinka dorazila téměř současně, přišli i Bill a Fleur s malou Viktorií, tak se na večeři přestěhovali na zahradu. Charlie během večeře Harrymu sdělil, že se trenéři, díky jejich dnešnímu výkonu rozhodli, že nechají marody odpočívat ještě i během čtvrtečního zápasu doma s Itálií. Harry se zatvářil asi hodně zklamaně, protože Charlie pokračoval:

      „Tak nám taky dopřej nějaké zásluhy. Švýcarsko byl lehký soupeř, vítězstvím nad nimi si moc slávy nezískáme. Itálie sice nepatří k favoritům, ale už dokázali porazit Řecko i Švýcarsko a tak se na nich můžeme trochu proslavit… A vy budete mít dost času se doléčit a připravit na Francouze, ti jsou doma dost nebezpeční.“

      Harry musel uznat, že má Charlie pravdu a navíc ho zase začaly pobolívat hojící se žebra. Tak přijal s povděkem lektvar proti bolesti a nechal se doprovodit od Ginny do Ronova pokoje.

      Ani další den se nějak nesnažil dostat se s Ginny a |Charliem na trénink a radši odpočíval doma. Společnost mu dělali Ron s Hermionou a docela si ten den užil, bylo to jako za starých časů. Dost spolu vzpomínali a tak se Harryho rodiče zase dozvěděli něco o časech, kdy s ním ještě nebyli.

      Ve středu už se Harry po bezbolestné ranní rozcvičce zkusil dolů do kuchyně přemístit. Dostal sice od mamky i od Ginny hrozně vynadáno, ale zjistil, že jeho žebra už přemístění snesou. Sice to ještě trochu zabolelo, ale to už ho nemohlo odradit. A tak si už svou účast na dnešním tréninku vytrucoval. Oliver přišel taky. Trenéři z jejich přítomnosti nebyli zrovna nadšení a na košťata je nepustili, ale aspoň se spolu na lavičce mohli cítit jako součást týmu a sledovat jeho přípravu. Na čtvrtečním zápase měl Oliver sedět na lavičce jako náhradník, ale Harry ne… David mu s rozpaky vysvětloval:

      „Slíbil jsem madam Růžičkové, že zajistím, abys byl do pátku v klidu…“

      Harry se zamračil.

      „Když mě nechcete na lavičce, tak si seženu lístek a půjdu si sednout alespoň do publika…“

      Charlie se na něj překvapeně podíval.

      „Tak to jsem tedy zvědav, jak chceš v publiku zvládnout ty davy fanynek, které se na tebe vrhnou hned, jak tě poznají…“

      V okamžiku, kdy zapracovala Harryho představivost a vzpomínky na houf bláznivých, hysterických holek před stadionem, přenesla na tribuny, si ten nápad rychle rozmyslel. Sice se mu mihla hlavou představa přeměny v malého vousatého staříka, kterou už měl dobře natrénovanou, ale zároveň mu došlo, že by si tak zápas s Itálií stejně neužil. A tak i ve čtvrtek zklamaně sledoval svůj tým, jen pomocí nudného komentáře z rádia. Zápas byl tentokrát trochu víc vyrovnaný a tak si Harry docela oddychl, když Charlie konečně po hodině a půl chytil zlatonku a utkání tak vítězně ukončil.

      V pátek už mu konečně dovolili trénovat a Harry po opatrném začátku začal zjišťovat, kolik toho jeho zahojená žebra a plíce vydrží. S úlevou zjistil, že už se cítí opravdu dobře a lítal na tréninku stejně bláznivě, jako Skandinávská chytačka. Soupeřil s Charliem o zlatonku a kromě prvního pokusu, mu nedal šanci. Dělal všechno proto, aby jak sebe, tak trenéry přesvědčil, že je zase ve formě. A tak si vysloužil svou nominaci do sobotního zápasu ve Francii.

      „Francouzi jsou kvalitní tým. Hrají podobnou technickou hru, jako my. V loňském roce skončili v základní skupině třetí, těsně za Skandinávií a to mluví za ně. Nemusíme se od nich obávat žádných záludností, nebo zbytečné tvrdosti, ale soupeř je to silný a nesmíme je v žádném případě podcenit…“ domlouval jim trenér. 

      Harry ani nestihl být nervózní, protože se zase přihlásily svatební přípravy. Fleur využila toho, že většina zúčastněných ve Francii bude na zápase a domluvila se na účasti i s Kingsleym. Po zápase je všechny objednala do salonu své sestřenice Sofie na zkoušku a dokončení svatebních šatů a hábitů. Zorganizovala na dálku všechno, včetně jejich přepravy ze stadionu do salonu a přenášedla na jejich společnou cestu domů. Pak se trochu pohádala s Billem, když prohlásila, že malou Viktorii svěří do péče Winky a nikoli jemu.

      „Nikdo nežíká, že ty a taťka nemůžete Winky ss malou pomáhat, ale trrrvám na tom, že o Viktorii se nejsvědomitěji postarrrá tady Winky, když mamka musí jet s námi…“

      Skřítka nervózně třepala ušima, ale oči jí zářily a tvářičky jí zrůžověly tou chválou.

      „Winky bude moc ráda pečovat o malou slečnu, paní, na Winky se můžete spolehnout…“

      A tak se ze soboty vyklubal nakonec hodně náročný den. Dvouhodinový vyrovnaný zápas, zlatonku dostal Harry jen taktak, Francouzskému chytači těsně před nosem. Pak přesun do salonu, kde se pánů ujala Sofiina asistentka Lucilla, zatím co Sofie se věnovala nevěstám a jejich maminkám. Lucilla se všemi ženichy nepokrytě flirtovala a uváděla je do rozpaků. Harry byl rád, že mohl svůj hábit odzkoušet jako první a po zjištění, že mu padne jako ulitý si sednout stranou a odpočívat. Začínala se mu ozývat zase ta jeho, ještě úplně nezhojená, žebra a on přemýšlel, jestli by mu tady dokázali připravit bylinný odvar proti bolesti. Když je nakonec přišla zkontrolovat mamka a Harry se musel pro ni opět obléknout do svého svatebního hábitu, tak už jen těžko zastíral bolest. Mamka sáhla do své kabelky, vytáhla malou lahvičku a podala mu ji.

      „Myslela jsem si, žes tu rekonvalescenci uspěchal. Tady máš odvar Harry…“

      „Ty prostě myslíš na všechno… Díky mamko,“ a s úlevou lektvar rychle vypil.

      Když jim mamka pochválila hábity, tak se Kingsley zeptal:

      „Jak jsou na tom děvčata? Už budou hotová?“

      „Ginny a Katie už jsou hotové, jen Angelině upravují rukávy. Ten model, co si vybrala, jí moc nesedí, omezuje ji v pohybu a to Angi špatně snáší.“

      Kingsley se rozesmál a chystal se vyrazit, že podpoří svou nastávající. Mamka ho rázně zarazila:

      „Nikam Kingsley! Ženich nesmí spatřit svou nastávající ve svatebních šatech dřív, než při obřadu. To by vám nepřineslo štěstí do manželství.“

      „To jsou přece jen babské pověry, Molly. Přece bys něčemu takovému nevěřila?“ zarazil se Kingsley.

      „Řekla bych, že nemusíš babským pověrám věřit, ale pro jistotu je poslouchat. Nic to nestojí, jen trochu trpělivosti z tvojí strany.“

      Kingsley se sice zatvářil nesouhlasně, ale dal si říct a už se nepokusil zbytečně dráždit ani mamku, ani osud.

      Domů se dostali hodně pozdě a Harry se cítil dost unavený, ale pohled na šťastné tváře Ginny i ostatních nevěst, za tu únavu stály. Přenášedlo s nimi přistálo na zahradě před Doupětem, kde se rychle rozloučili s ostatními, Fleur s Billem a spící Viktorií v cestovním košíku se také hned vydali domů. Krátura a Winky jim okamžitě servírovali hustou bramborovou polévku k večeři a Ginny se rozplývala nad svatebními šaty. Hned také poslala po Hedvice vzkaz Hermioně a Trixi poslala k Lence, aby si přišly odzkoušet zítra svoje šaty. Protože šaty družiček si sebou přinesly taky. Harry se unaveně zamyslel a zeptal se mamky:

      „Tohle muselo být finančně dost náročné… Stačily na to ty peníze, co jsem vám na přípravu svatby přispěl? Bill mi vyzvedl dost a já stejně nemám čas někde utrácet, tak si řekněte, kdyby bylo ještě zapotřebí něco platit…“

      Mamka se na něj laskavě usmála.

      „Na hábity a šaty jsme měli peněz dost, Harry. Ty budeš ještě peníze potřebovat, až budete s Kingsleym zajišťovat občerstvení. I když nám bys mohl ještě trochu přispět. Dohodly jsme se s paní Bellovou, Johnsonovou a Pastorkovou, že se teď, týden před svatbou, pustíme společně do pečení svatebních koláčků. Dorty a zákusky necháme na odborné firmě, ale koláčky si vzít nenecháme. Každá máme vlastní recepty a tak se je při pečení navzájem naučíme a budeme mít několik druhů. Bude to pěkně pestré…“

      Z krbové římsy se ozvala Lilly:

      „Já mám od maminky recept na kynuté plněné koláčky. Dávaly jsme do nich hrušková, švestková a kdoulová povidla…“

      „Hmm, ty byly vynikající…“ s uznalým mlasknutím vzpomínal James a Sirius se rozesmál:

      „Taky si na ně vzpomínám. Tak to vypadá, že budeme péct s vámi.“

      A tak šel Harry spát sice hrozně unavený, ale se šťastným úsměvem na tváři.

      Na odpočinek ale moc času nebylo. Kromě nedělního dopoledne, kdy si přišly zkoušet šaty družičky a Harry pro jistotu vypadnul na návštěvu ke svému kmotřenci, odpoledne i skoro celé pondělí strávili všichni, včetně náhradníků, na stadionu Londýnských draků tréninkem a taktickou přípravou na nejtěžšího soupeře skupiny. V úterý měli nastoupit proti Irsku…

       

      Items details

      • Hits: 7231 clicks

      Tecox component by www.teglo.info