Hledej

 amb_000

    Komu zvoní hrana

      Vánoce skončily a přichází realita všedního dne. Hermiona se pokusí vrátit zlatý šperk jeho dárci. Podaří se jí to? A za Severusem přichází Draco Malfoy. Jaké jsou jeho motivy? A uvěří mu je Severus?

      Nejspíš jste naštvaní na Rona, že se i nadále chová jako pitomec. Po pravdě, já taky. Jak jen mohl udělat něco takového? Snad mu trochu prominete, když si poslechnete písničku, která je tentokrát věnována jemu. Protože, ačkoli v této kapitole vůbec nevystupuje, je nepochybně hybatelem věcí příštích. Takže Jarek Nohavica a Ještě mi scházíš.

       

      Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

      anglický renesanční básník John Donne,1624, verše inspirovaly název knihy Ernesta Hemingwaye, Komu zvoní hrana

       

      Hermiona věděla, že se tomu nemůže vyhnout. Celou první hodinu přeměňováni po prázdninách vypadal Conrad Cameron velmi neklidně a jakoby vyčkávavě. Nespustil z ní pohled. Teď už si byla docela jistá, že právě on je tím neznámým dárcem. Rozhodla se postavit k problému čelem a po hodině požádala Camerona, aby se chvíli zdržel. Vypadalo to, že se mu ulevilo. Počkala, až se za posledním studentem zavřely dveře učebny.

      „Musíme si promluvit,“ pohlédla na mladého Zmijozela. „Opravdu není vhodné, abych od svých studentů přijímala dárky k Vánocům, pane Camerone.“

      Odpověděl ji nanejvýš překvapeně: „Jak víte…?“

      „Takže jsem to uhádla správně, že? Ten šperk…“

      „Jak to víte?“ zopakoval, ale pak dodal rezignovaně: „Chtěl jsem jen napravit to, co jsem pokazil.“

      Zpod hábitu vytáhl drobnou krabičku zabalenou do zlatého papíru. „Prosím, mohla byste se alespoň podívat?“

      Teď byla řada na Hermioně, aby pocítila naprostý úžas. Co se to děje? Takřka proti své vůli rozvázala tenkou stužku a otevřela dřevěnou kazetu. Na saténovém podkladu byla uložena stříbrná sova s modrýma očima. Ovládla svůj šok a pohlédla na mladíka: „Je krásná, pane Camerone, ale bohužel musím trvat na svém. I když vaši snahu napravit svou chybu oceňuji, tak tento dárek nemohu přijmout. Jste můj student, takže by to bylo nanejvýš nevhodné.“

      Hermioně se ulevilo, měla pocit, že z ošemetné situace vybruslila poměrně dobře. Ale Cameron se nevzdával. Vypadal odhodlaně.

      „A kdybych nebyl váš student?“ otázal se.

      amb_071

      „Nebudeme si tady hrát na kdyby. Prostě jste,“ přísně na něho pohlédla. Pak se jí ho zželelo. „Vezměte si tu sovu zpátky. Ale někdy koncem června mi ji můžete přinést znovu, tedy, pokud ještě budete chtít.“

      V chlapci se zjevně mísilo zklamání s jistou nadějí.

      „Přinesu, určitě přinesu,“ slíbil se skálopevnou jistotou.

      „Dobře tedy, budu se těšit. Ale teď, pane Camerone, myslím, že za chvíli vám začíná další hodina. Tuším s profesorem Snapem. Měl byste si pospíšit, abyste nepřišel pozdě. Nerada bych mu vysvětlovala, proč jsem vás zdržela.“

      Počkala, až se za chlapcem zavřely dveře a s úlevou se zřítila na židli.

      Uf, no je tedy věc. Zpod hábitu vytáhla druhou krabičku se šperkem, který chtěla Cameronovi vrátit. Takže, od koho vlastně je? Pevně doufala, že se do ní nezamiloval další student. I jeden byl až až. Nebyla si jistá, zda se zamilovaným Cameronem ještě nebude více potíží než s tím nepřátelským. Povzdechla si. Pořád nějaké problémy.

      Prstem pohladila zlatý květ a pak ho vytáhla z krabičky. Nakonec, pokud dárce chce zůstat neznámý, tak je možná docela v pořádku, když ho bude nosit, ne? Byla by škoda nechat něco tak krásného ležet doma v zásuvce.

      *****

      Severus připravoval svou laboratoř na odpolední lekci s Teddym. Pomona ho prosila o doplnění zásob kostirostu. Zamrzlé jezero zlákalo mnohé studenty k pokusům o bruslení a ledové cestičky v okolí hradu byly velmi kluzké. Takže nebyla nouze o mnohé zlámané končetiny. Severus si byl dobře vědom toho, že vyrábět nejrůznější léky a masti Teddyho obzvláště baví.

      Přemýšlel, do jaké koleje asi chlapce za pár let pošle Moudrý klobouk. Viděl v něm vlastnosti, pro které by mohl vybrat kteroukoliv z nich. Obětavost Mrzimoru, inteligenci Havraspáru, statečnost Nebelvíru i vytrvalou snahu o dosažení svých cílů, která přináleží těm ze Zmijozelu. Co z toho převládne? No, ještě je pár let čas, uvidí se.

      Najednou v krbu zaplály zelené plameny. Strnul. Z jisker vylétl kousek pergamenu a přistál mu v natažené ruce.

      PROSÍM, MUSÍM S VÁMÍ MLUVIT. JE TO SKUTEČNĚ DŮLEŽITÉ. CO NEJDŘÍV. DRACO MALFOY

      Chvilku zaváhal. S mladým Malfoyem neudržoval styky už několik let. Od konce války se viděli jen ojediněle. Co se stalo tak důležitého, že to způsobilo tento naléhavý vzkaz? Také to mohla být léčka. Přes veškerou snahu se mu zatím nepovedlo obnovit styky s Dracovým otcem, ale jeho úsilí mohlo vzbudit podezření.

      Ne, na Luciuse to nevypadalo. Ten by jistě zvolil nějaký delikátnější způsob, jak ho připravit o život. Zapřemýšlel. Do Teddyho příchodu má ještě poměrně dost času. Rozhodl se a rázným písmem napsal na pergamen.

      TEĎ HNED.

      Vzkaz chodil se špetkou letaxového prášku zpět do plamenů a uvolnil magické ochrany, aby jeho bývalý student mohl přijít. Netrvalo to ani minutu a z krbu vystoupil bledý, štíhlý mladý muž s ledově plavými vlasy.

      „Pane Malfoyi, čemu vděčím za vaši návštěvu?“ zeptal se poněkud formálně Severus. Jejich vztahy se v průběhu let poměrně značně měnily. Jako malý chlapec k němu Draco vzhlížel, později v něho ztratil důvěru. Když ho na konci šestého ročníku zachránil před tím, aby se stal vrahem, byl mu chlapec vděčný. Snad.

      amb_072

      A po válce? Nejspíš měli oba co dělat sami se sebou. Draco, jako syn Smrtijeda a sám mezi Smrtijedy přijatý a Severus jako špión, který byl v očích mnohých stále podezřelý. Ano, všichni byli svým způsobem na okraji společnosti. Severus našel útočiště v Bradavicích, Lucius pomalu získával svůj bývalý vliv a Draco? Severus si uvědomil, že o něm mnoho neví. Po boku svého otce se příliš nevyskytoval, pokud věděl, tak neměl vážný vztah s žádnou mladou dámou z kouzelnické rodiny. Přestože o jediného potomka starobylého rodu by jistě byl zájem. Bez ohledu na to, že byl tento rod momentálně v nemilosti. Zaslechl něco o famfrpálové kariéře? To jeho otce jistě příliš netěšilo.

      Celá spousta těchto myšlenek proběhla Severusovi hlavou během několika okamžiků. Pozorně si mladíka prohlédl. Štíhlý, ale méně křehký než dříve. Poněkud ošlehaná tvář. Že by opravdu famfrpál? Vypadal zdravě, ale značně neklidně. Současně odhodlaně.

      „Omlouvám se, že k vám vpadám takto bez předchozího upozornění, profesore Snape. Ale nevěděl jsem, co mám dělat. Přemýšlel jsem o tom dva dny. Potter mi zachránil život,“ vypravil ze sebe sveřepě.

      Severus tázavě zvedl obočí: „Co s tím má společného Potter?“

      Draco si povzdechl: „Asi bych měl začít od začátku.“

      „To by byl patrně velmi vhodný postup,“ souhlasil mírně jízlivě Severus.

      Draco byl příliš zvyklý na chování svého bývalého profesora, takže ho jeho tón spíše uklidnil.

      „Možná to nevíte, ale v posledních letech s otcem příliš nevycházím. Otec by si přál, abych si začal budovat politickou kariéru. Vybral mi několik dívek s vhodným rodokmenem, mezi kterými jsem si měl vybrat svou manželku. Ale mě nic z toho neláká. Baví mě hrát famfrpál, a pokud jde o ženění… řekněme, že se mi nelíbí otcův výběr,“ zamyslel se a pak pokračoval. „Takže naše styky jsou poměrně řídké. Ale na Vánoce domů jezdívám. Matka by to nepřežila, kdybych tam alespoň týden nepobyl. Takže díky tomu jsem se dozvěděl to, co vám chci říct… Víte něco o bezové hůlce? Té, které se také říká hůlka osudu?“ skočil rovnýma nohama k jádru problému.

      Severus strnul. Uvědomil si, že nad tím nepřemýšlel. Ano, z doslechu věděl, že hůlka se podvolila Harryho moci. Ale také věděl, že Harry používá tu svou původní – hůlku s pérem z Fénixe. Předpokládal, že si nikdo neuvědomil, že hůlka, která odmítla Harryho zabít, a obrátila se proti Voldemortovi, je právě onou, takřka mytickou, hůlkou osudu. Takže, kde vlastně hůlka je? A jak se mohl Draco dozvědět, že jde právě o tuto hůlku? Byl trestuhodně lehkomyslný, když se o ni nezajímal dříve.

      Draco pokračoval: „Na Nový rok za otcem přišel Blaise Zabini, můj bývalý spolužák. Dá se říct, že je to teď otcův náhradní syn, když já přestávám být vhodný, bývá u nás často. Podařilo se mi vyslechnout, o čem se baví.“

      Pravý Zmijozel, pomyslel si spokojeně Severus.

      Draco pokračoval: „Zabini byl před pár dny u Děravého kotle. Občas tam chodí a sbírá informace. Pro otce se nehodí, aby se vyskytoval v takovém prostředí, ale Blaise se tam dokáže pohybovat jako ryba ve vodě. Tentokrát se mu ten výlet obzvlášť vyplatil. Narazil tam na totálně opilého Ronalda Weasleyho.“

      „Na koho?“ neovládl se Severus.

      „No, ano, právě na toho. Zdá se, že se nám slavné trio poněkud rozkmotřilo. Pokud jsem tomu správně rozuměl, a pokud to správně pochopil Zabini, proslulá Grangerová se s tím pitomcem rozešla kvůli Potterovi. Weasley blábolil cosi o tom, že kdyby chtěl, uměl by se Potterovi pomstít. Že by to nebyl takový problém získat hůlku osudu. Pak jen vymyslet, jak si to vyřídit s Potterem a hůlka by byla jeho.“

      „Nemyslím si, že by se Weasley proti Potterovi opravdu postavil, přes to všechno,“ řekl zamyšleně Severus.

      „Já vlastně taky ne, i když žárlivost je mrcha,“ souhlasil Draco. „Ale bohužel nejde o Weasleyho.“

      „Jistě,“ pochopil Severus. „Vašeho otce musela ta myšlenka velmi zaujmout, je to tak? Kde je ta hůlka? Dozvěděl se to Zabini?“

      „Ano,“ odpověděl tiše Draco. „Ten blbec Weasley mu vykecal úplně všechno. Bezová hůlka je v Brumbálově hrobce. Potter ji tam vrátil“

      Severus vydechl úlevou.

      „Brumbálova hrobka je zabezpečená velmi mocnými kouzly. A váš otec, odpusťte, že to tak říkám pane Malfoyi, zase není tak silným kouzelníkem.“

      Bylo vidět, že mladý muž bojuje sám se sebou

      „Obávám se, že věci se mění, pane profesore. Otec se mění. Nevím, jak se to stalo, ale cítím, že je daleko mocnější než dříve. Já… bojím se ho,“ dodal přiškrceně.

      Právě v tom nejnevhodnějším okamžiku se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Severus si pro sebe zaklel. Teddy! Měl na jazyku desítky otázek, které už teď nepoloží. A navíc se mu vůbec nezamlouvala představa, že se chlapec potká s někým, u koho si vůbec nebyl jistý, zda mu může věřit.

      Na druhou stranu, potřeboval získat chvilku času, aby si srovnal myšlenky. A velmi potřeboval vědět, zda je to všechno pravda. Bude Draco ochotný podrobit se nitrozpytu? Otevřel dveře a pustil Teddyho dále.

      „Ahoj Severusi,“ pozdravil ho klučík vesele. „Co budeme dneska… jé, dobrý den,“ zaznamenal Draca. „Nevěděl jsem, že tady někdo bude. Jak se jmenuješ? Já jsem Teddy,“ obrátil se na Draca, který na něho poněkud strnule zíral, patrně v úžasu nad tím, jak uvolněně se chlapec chová.

      „Taky jsem to nevěděl, poněkud nečekaná návštěva. To je Draco Malfoy, můj bývalý student,“ vysvětlil Severus. Pak si uvědomil, že Draco si rozhodně nepřeje, aby se jeho návštěva v Bradavicích rozkřikla. A současně ho dostihla druhá, nebezpečnější myšlenka. Má jedinečnou možnost zjistit, zda může Dracovi důvěřovat. Teddy mu to řekne, on to pozná. Jen se musí postarat, aby v případě, že je to všechno léčka, Teddyho neohrozil. Pokud možno nesmí dát najevo, jak moc mu na tom chlapci záleží. Takže, když už k této situaci došlo, musí ji zvládnout a zkusit z ní vytěžit co nejvíc.

      „Pane Malfoyi, promiňte, mám domluvenu hodinu se synem jednoho z profesorů. Ale potřeboval bych náš rozhovor dokončit. Možná, byste se mohl přidat k nám?“

      Obrátil se i k Teddymu.

      „Teddy, nebude ti to vadit?“

      Chlapec zavrtěl hlavou.

      Draco namítl: „Přišel jsem skutečně neohlášeně. A nechci rušit vaše plány. Mohu počkat, až vaše hodina skončí a rozhovor dokončíme pak.“

      To se Severusovi zrovna nehodilo, ale než mohl promyslet, jak mladého muže přesvědčit, vložil se do toho Teddy. Pozorně se podíval na Draca a pak zaprosil: „Draco, pojď s námi vařit, půjčím ti svůj nůž, prosím…“

      Severus užasl. Ten kluk je prostě neskutečný. To, na co by on sám musel vynaložit značné úsilí zvládl jaksi mimoděk. Vždycky chladnému mladému Zmijozelovi nepatrně povolily rysy: „Tak dobře Teddy. Přidám se k vám. Ale mám jedno přání… prosbu. Moje návštěva tady, to je tajemství. Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš? Ruku na to?“

      Teddy vážně podal mladíkovi ruku: „Slibuji, bude to naše tajemství.“

      Severus se uklidnil. Už s Teddym ani nemusí mluvit. Draco Malfoy si zjevně získal jeho důvěru.

      Následující dvě hodiny všichni tři společně vařili kostirost. Draco byl vždy obratný lektvarista, ale k Severusově údivu projevil i jisté pedagogické vlohy. Trpělivě odpovídal na chlapcovy otázky a ukazoval mu správný postup krájení přísad.

      Po chlapcově odchodu oba znovu usedli do křesla. Severus spokojeně zaznamenal, že jeho rozhodnutí bylo správné. Nálada byla o hodně uvolněnější než před Teddyho příchodem, a on sám navíc dospěl k rozhodnutí Dracovi důvěřovat. Ale přece jen se ještě potřeboval ujistit.

      „Mám jedinou otázku, pane Malfoyi. Proč jste mi to přišel říct? Chtěl bych slyšet, pokud možno, pravdivou a úplnou odpověď.“

      Draco zaváhal: „Nevím, zda bude úplná, myslím si, že si sám nejsem přesně vědom všech svých motivací… ale pravdivá bude,“ odmlčel se.

      „Těch důvodů je víc. Jednak, Potter mi zachránil život. Takovou věc nemůže pominout ani Zmijozel. Ale to není to nejdůležitější. Já… nechci, aby se vrátila doba, kdy byl Pán zla u moci. Vy víte, vy jste zažil… jak to fungovalo mezi Smrtijedy. Bylo to strašlivé a já už to nechci. Už se nechci znovu dostávat do situací, kdy by mě někdo nutil mučit a… vraždit.

      Víte, když jsem stál proti Brumbálovi a věděl jsem, že ho mám zabít, že musím, jinak Pán zla zabije mě a celou naši rodinu, bylo to hrozné… a vy jste to udělal za mne. A já vám byl vděčný a současně vás nenáviděl, protože jste byl stejný jako oni… Byl jsem pak rád, když jsem zjistil, že to všechno byla jen hra, že Brumbál už umíral a všechno jste spolu domluvili…

      Otec se teď opravdu změnil. Myslím, že chce nastoupit na místo Temného pána. On si přeje, aby se ta doba vrátila. Ale já se toho děsím. Tak proto jsem přišel za vámi…“ odmlčel se a pak ještě dodal. „Ještě jedna věc, jeden důvod. Potter se rozešel s Ginny Weasleyovou. A my… jsme si teď docela blízcí. A Ginny by určitě nechtěla, aby se Potterovi něco stalo. I když už spolu nechodí.

      Když už jsem se předtím zmínil o ženění, je to Ginny, koho bych si chtěl vzít. Ne, že bych jí už něco řekl, takže nevím, jak se na takový návrh bude dívat ona. Nicméně, pokud bude souhlasit, tak až se to dozví otec, tak mě stejně nejspíš vydědí, takže už vlastně ani nejsem Malfoy,“ pokusil se odlehčit situaci, ale díval se na Severuse se zoufalstvím v očích.

      Severus mu definitivně uvěřil.

      „To bude v pořádku, Draco. Vždycky budeš Malfoy. Možná ne takový, jaký si představuje tvůj otec, ale to neznamená, že budeš horší. Pocházíš ze starobylého rodu, mezi tvými předky jsou i takoví, kterých si stále můžeš vážit. Nejen ti, kterých si považuje tvůj otec. Myslím si, že i slečna Weasleyová to ví.“

      Zaváhal, ale pak dodal: „Ale pokud jde o pana Pottera, tvého otce a bezovou hůlku – pokud vám mám pomoct, pokud mám zabránit tomu, co si tvůj otec přeje udělat, pak potřebuji více informací. Takže mi patrně nezbude nic jiného než se vrátit ke své roli špiona. A bylo by užitečné, kdybys takovou roli přijal i ty. Ujišťuji tě, že být špionem není nic jednoduchého ani zrovna bezpečného. Nic, k čemu bych si přál se vracet, nic, k čemu bych si přál vést někoho jiného. Ale ve válce jsou zvědové nezastupitelní. A my Zmijozelové máme pro tuto roli obzvláštní vlohy.

      Nechci tě do ničeho nutit. Už jen tím, co jsi mi řekl, jsi udělal hodně. Ale potřebuji k tvému otci proniknout blíže. S tvou pomocí to bude snazší. Neodpovídej hned. Taková rozhodnutí se nesmí dělat ukvapeně.“

      Draco ho přerušil: „Nic si rozmýšlet nemusím. Tušil jsem, že něco takového bude potřeba. Já už jsem rozhodnutý přišel. Chci to udělat pro Ginny, pro sebe, no a taky trochu pro Pottera.“

      „Dobře Draco, v tom případě nás čeká ještě spousta práce. Ale ne dnes. Sejdeme se za tři dny. Tady a tajně. Nikdo o tom nesmí vědět. Promyslím, jak postupovat dále.“

      Když Draco odešel, usedl zamyšleně do křesla a přemýšlel. Tak jsem to udělal. Zneužil jsem toho chlapce ve jménu vyššího dobra. Řekl jsem mu pravdu, jistě, ale ne celou pravdu.

      Draco jen tuší, co se kolem jeho otce děje. Ale určitě si nechce připustit, že všechno spěje k tomu, aby buď zahynul on sám, nebo se podílel na smrti svého otce. To není situace, do které bych ho chtěl dostat. Ale když už k tomu okolnosti dospěly, nepokusil jsem se ani v nejmenším ho odradit.

      Jenže. Přes všechnu svou touhu žít pokojným životem si uvědomoval, že mu to prostě není přáno. Asi nebude ten typ. Nedokáže říct, že nebude dělat nic, že se ho to netýká. Zase se do toho pustí. Zase bude riskovat svůj život a životy těch kolem sebe, aby zachránil svět. Povzdechl si. Ano, říká se, že v lásce a válce je všechno dovoleno. A teď už zase přišel čas na válku. A tentokrát tady není žádný Brumbál, který by na sebe vzal tu hlavní zodpovědnost za to, co se stane. Tentokrát bude muset jeho roli převzít sám.

       

      Items details

      • Hits: 1635 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      rusalka 01 Prosinec 2020
      Draco je vlastně hodně statečný. Na Zmijozela. Takové úniky informací hýbou světem. Snad se díky Dracovi a Snapeovi pohnou správným směrem. Je třeba rozlišit, co je správné a co je jednoduché. Díky.
      #
      kattyV 01 Prosinec 2020
      Nevím, jak moc je Draco statečný. V každém případě se snaží udělat to, co považuje za správné. A rozhodně není v jednoduché situaci.

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 170 a člen: 1 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 6037905