Hledej

Démoni z bažin

dmoni_z_bain-thŠkolu mají naši hrdinové bezpečně za sebou a čekají je další dobrodružství. Kvalifikace na Mistrovství světa, svatba, velké finále.

... a že by se zase ten Harry do něčeho zapletl? Průšvihy si ho prostě najdou všude...


    Kapitola 9, Argentina

      Jelen_a_laRáno si přispali, pak si ještě chvíli užívali soukromí a pohodlí velké manželské postele a tak se na snídani vydali až po desáté hodině. Ve Velké síni už moc lidí nebylo. Pastorkovi už byli pryč, čekala na ně mamka s Kráturou, Charlie a Katie. Kromě nich tu bylo už jen pár opožděných hostů, včetně opuchlých a uboze vypadajících Afričanů, kterým právě profesor Křiklan pobaveně servíroval lektvary proti nevolnosti a bolesti hlavy. Harry a Ginny zašli po snídani poděkovat profesorce McGonagallové, madam Červotočkové a ostatním profesorům, kteří se na přípravách podíleli, za nádhernou svatbu, kterou pro ně uspořádali. Domluvili se s Charliem a Katií, že si všichni nejdřív zabalí na cestu do Argentiny a navečer se sejdou na Grimmauldově náměstí, aby si zařídili ložnice na poslední noc před odjezdem. Pak se rozešli. Charlie odešel krbem za Katií k Bellovým, kam byli pozváni na oběd a manželé Potterovi s mamkou do Doupěte, aby si zabalili na cestu a po obědě si také přestěhovali většinu svých věcí už do nového domova. Harry měl Siriusův dům už prozkoumaný, když ho kdysi prohledával, ale teď, když ho procházel s Ginny, najednou zjistil, že uklizený vypadá jinak. Také na něj nikdy nekoukal Ginninýma očima…

      „Jen ty ložnice na koncích chodby mají vlastní koupelnu, tak si jednu vezmeme my a druhou necháme Charliemu. Ostatní bychom ale měli taky zařídit – pro návštěvy. Počítám, že Ron s Hermionou u nás budou pečení, vaření… Tyhle dvě ložnice, co mají společnou koupelnu, pro ně budou ideální.“

      To už se Harry podivil:

      „Na co dvě ložnice? Stejně budou spát spolu…“

      Ginny se usmála:

      „To už je jejich problém. Slušné vychování si žádá, aby do svatby měli každý svou.“

      „A kdo by je asi u nás kontroloval?“ zavrtěl hlavou nechápavě Harry

      „Třeba naše mamka,“ odpověděla mu jeho žena a Harry otočil oči v sloup.

      Do zařízení jejich ložnice Ginny moc nezasahoval. Jen mlčky sledoval, jak z katalogu vybírá velkou pohodlnou postel, dva roztomilé noční stolky, prostornou skříň, krásný orientální gobelín na protější stěnu, židle potažené stejnou látkou, z jaké byly i závěsy na okně. Pak ještě vyměnila v koupelně malou vanu za velkou a přidala jedno umyvadlo – „Budeme chodit do práce společně, tak bychom se sem nevešli…“ Museli koupelnu trochu rozšířit, aby se do ní vešel i záchod s oddělující příčkou, ale to zvládli snadno podle knížky, co dostal Harry od Billa k Vánocům.

      „Tak jak se ti to líbí,“ zeptala se Ginny, když se naposledy rozhlédla po svém díle.

      Harry se zasmál:

      „Moc se mi to líbí, hlavně ta postel. To by chtělo hned vyzkoušet…“ a něžně svou ženu objal a políbil.

      Ginny mu polibek vrátila, ale pak se mu vykroutila z náruče.

      „Teď na to není čas, miláčku. Za chvíli tu budou Charlie s Katií. Musíme začít připravovat večeři, ložnici jim zařídíme, až tu budou, aby se jim líbila.“

      Tak strávili večer ve společnosti novomanželů Weasleyových a Harryho rodiny na portrétu, který nechali v kuchyni. Sirius se sice naoko zlobil, jak to, že si do ložnic nedali nějaké pěkné obrazy, aby je mohli občas chodit kontrolovat, ale dostalo se mu jen smíchu od všech přítomných. Odjížděli už v deset dopoledne, tak šli spát brzy, aby si na to cestování dobře odpočinuli.

      Ráno je probudila halekající Hermiona, která je i s Ronem a mamkou přišla vypravit a vyprovodit. Odjížděli, respektive přenášeli se do Argentiny, až později odpoledne, jen aby se stihli ubytovat před slavnostním zahájením v osm večer. Tým měl naproti tomu ještě absolvovat první trénink na velkém mistrovském stadionu. Ráno bylo trochu uspěchané, protože je mamka ještě přinutila, aby si překontrolovali, jestli mají zabaleno všechno, co budou potřebovat a Harry na poslední chvíli ještě stihnul přibalit i portréty s tátovou výčitkou: „Ty bys na nás snad vážně zapomněl?“

      Vyprovodili je až na stadion Londýnských Draků, počkali, až se všichni chytí provazu, který spojoval dohromady dvě dřevěné koule, a přitom se dozvěděli, že je to mudlovská Argentinská zbraň, která se jmenuje „bola“ a mávali jim, ještě když se ztratili v modrém zářícím oparu.

      Cesta trvala několik minut a dopad byl trochu tvrdší. Kromě obou léčitelů, ho všichni ustáli se ctí. Ujal se jich hned jejich průvodce a rychle je odklízel ze středu stadionu, aby uvolnili prostor pro další výpravu. Odváděl je k bráně a přitom se představoval:

      „Jmenuji se Pedro Sánchez a budu váš průvodce po celou dobu mistrovství. Nejdřív projdeme bezpečnostní kontrolou, pak se ubytujete. Malé občerstvení máte připravené ve svém apartmánu, oběd bude v jednu hodinu po poledni, až tu budou všechny čtvrtfinálové týmy. Pak budou probíhat jen půlhodinové seznamovací tréninky. Vy jste na řadě v 16:30. Od 20:00 bude slavnostní zahájení a losování tady na stadionu, vyzvednu vás včas a odvedu na vaše místa. Program s vámi proberu kdykoliv si řeknete…“

      Jenže všechno se zadrhlo hned na bezpečnostní kontrole. Všem prohledali zavazadla, zaregistrovali jejich hůlky, prohledali je čidlem tajemství… Harry byl rád, že nechal doma svůj neviditelný plášť, protože Argentinským bystrozorům se nelíbily ani jeho portréty. Nakonec mu je vrátili i s Angeličiným Lotroskopem a bylinkami na lektvar proti otěhotnění, které měla sebou snad všechna děvčata. Stejně se ale nechystali k odchodu, i když už za nimi stáli ve frontě Irští reprezentanti a právě přicházeli Bulhaři. Další z bystrozorů totiž vyházel z malé dřevěné, ale prostorné truhličky léčitelky Evy, snad polovinu lektvarů, které vzala sebou.

      „Není povoleno… Neznámé, neregistrované u nás… Nepotřebujete, máte k dispozici naši nemocnici a naše léčitele…“ lámanou angličtinou vysvětloval bystrozor.

      Jinak mírná a tichá Eva se pořádně rozběsnila. Z očí jí šlehaly blesky, když se s rukama v bok do nešťastného bystrozora pustila:

      „Právě jste mi potvrdil, jak zaostalé je vaše léčitelství. Polovinu našich základních lektvarů ani neznáte a my bychom vám měli svěřit do rukou zdraví našich hráčů? To tedy v žádném případě! Mám sebou všechno, abych se o své svěřence postarala a nemusela je svěřit do péče těch vašich primitivních šarlatánů a nehnu se odsud bez svých lektvarů!!!“

      Celý tým jako jeden muž obstoupil nešťastného bystrozora a svou léčitelku a s odhodlanými výrazy ve tvářích ho nenechávali na pochybách, že rozhodně neustoupí. Navíc se přidali i Irští a Bulharští hráči, kteří čekali na kontrolu.

      „Ani my se nenecháme připravit o své léčitelské poklady!“ ozývaly se výkřiky z jejich řad.

      Nastalý zmatek, který tak u brány způsobili, přilákal důležitě vypadajícího a vznešeně oblečeného kouzelníka. Před ním klusal mladý kouzelník, který se zmateně pokoušel situaci uklidnit a zjistit od zúčastněných co se tu děje. Důležitě se tvářící si nechal od mladého asistenta vysvětlit situaci a pak je v angličtině oslovil:

      „Jsem viceministr Álváro Quercia a mám na starost bezpečnost zde ubytovaných. Nejen osmi týmů, ale i všech osmi ministerských výprav. Nedovolím proto, aby sem byly proneseny předměty, které by mohly být nebezpečné…“

      Eva mu ale oponovala:

      „Co je nebezpečného na léčivých lektvarech?“

      On jí trpělivě odpověděl:

      „Tyto lektvary u nás neznáme, a proto nemůžeme vědět, jestli nejsou nebezpečné…“ a přitom si shluk dóz, krabiček a lahviček různých tvarů pozorně prohlížel. „Co je to za podivné léky?“ zeptal se nakonec.

      Eva začala rozčileně vyjmenovávat:

      „To u vás opravdu neznáte takové základní léčitelské prostředky jako je Kostirost, uspávací lektvar, tinktura z Třemdavy, výtažek z chapadélek hrbouna, životadárnou mízu, nebo zásyp proti opruzení?“ a ukazovala na jednotlivé přípravky. On ale jen kroutil hlavou a ukazoval na další lahvičky, tak pokračovala:

      „Lektvar na astma a na malárii, mast a lektvar na pokousání vlkodlakem nebo lektvar…“ nad několika lahvičkami s jedovatě, brčálově zeleným lektvarem se na chvíli zarazila, ale postřehl to jen Harry. „…proti průjmu. To opravdu tyto základní léky neznáte?“

      „Ne neznáme, a proto nemohou být dopraveny do tohoto přísně střeženého areálu,“ řekl viceministr, vytáhl hůlku a rychle vyslal na tu hromádku kouzlo „Evanesco“. Jenže Harry držel v ruce hůlku dřív, než on a kouzlo odrazil směrem k obloze.

      Viceministr obrátil svou hůlku proti Harrymu a z očí mu sálala nenávist. Jenže to už na něj mířily hůlky nejen celého Anglického týmu, ale i Irské a Bulharské. Viktor Krum se dokonce protlačil dopředu a s vyzývavým výrazem ve tváři se postavil Harrymu po boku. Harry se na něj usmál, a zatímco se pan Álváro Quercia rozzlobeně rozhlížel po účastnících této vzpoury a jeho asistent s tupým výrazem netečně přihlížel, obrátil se na Evu:

      „Napadlo mě… Vy přece ty lektvary všechny důvěrně znáte. Když je necháte zmizet, tak je přece dokážete zase přivolat. Ty cedulky na nich jste si popisovala sama…“ Evě se rozsvítily oči pochopením, přikývla a udělala to.  „Evanesco“ a rázem příčina všeho toho zmatku zmizela. Harry si s potěšením všiml, jak léčitelé ostatních týmů nechávají s úsměvem mizet svoje truhličky s lektvary a viděl také vztek a nenávist svítící z viceministrových očí.

      Když Angličané odcházeli za svým průvodcem do útrob obrovského stadionu, Irové absolvovali prohlídku a Bulhaři informovali právě příchozí Turky, kteří také nechávali mizet svoje léčitelské poklady. Harry se potichu zeptal Evy:

      „Ten lektvar proti průjmu, nebyl to náhodou Contraimperius?“

      Eva se na něj překvapeně podívala:

      „Ty už ho znáš? Myslela jsem, že je to ještě příliš velká novinka, než aby ho někdo znal…“

      Harry se rozesmál:

      „Chodil jsem s Harperem do školy, byl jsem u toho, když ho testoval. Dobrý nápad, že jste ho přibalila…“

      Jak procházeli vnitřkem tribuny, tak jim průvodce Pedro ukazoval, kde najdou ošetřovnu, lázně, společnou jídelnu, společenskou místnost a hernu. Další čtyři patra byla vyhrazena pro ubytování týmů. Oni byli ubytováni ve třetím, společně s Iry. Nad ubytovacími prostory už byly jen místnosti pro bezpečnostní služby. Dovedl je do jejich apartmánu. Vešli do velké místnosti zařízené na jedné straně dlouhým konferenčním stolem s čalouněnými židlemi, na kterém bylo připraveno bohaté a pestré občerstvení. Zbytek místnosti byl zaplněn pohodlnými křesly a pohovkami pro víc, než šestnáct lidí v týmu. Kolem dokola byly dveře do celkem osmi pokojů. Všichni se zvědavě rozešli, aby si ubytování prohlédli. Dvoulůžkové pokoje, každý s vlastní koupelnou, byly zařízené přepychově. Měkoučké vlněné koberce, sametové závěsy na oknech a z okna krásný výhled do bujného lesa… Když se Harry pokusil okno otevřít, tak zjistil, že je to jen iluze. Za oknem byla jen zeď. Ginny mu vynadala:

      „Neměl jsi to otvírat, teď už se mi ten výhled tolik nelíbí, když vím, že není pravý…“

      To už je ale volal trenér do společné místnosti.

      „Musíme se ubytovat, pojďte sem, rozdělíme ložnice.“

      Když se kolem něj shromáždili, tak pokračoval:

      „Tuhle krajní ložnici bude mít Eva a jedno lůžko u ní bude jako marodka pro děvčata. Na druhé straně to samé pro Davida. Vedle Davida můžou být odrážeči, pak brankáři, Steven s Rogerem a tady Charlie a Harry. Vedle vás budeme já a Béda a ty dvě zbylé si rozdělí naše čtyři děvčata…“

      „Ale vždyť…“ pokusil se opatrně zaprotestovat Harry, ale trenér Hollister ho nenechal ani domluvit.

      „Já vím, že jste manželé, Harry. Byl jsem dokonce i na svatbě, sám jsi mě pozval, ale tohle není svatební cesta, jak byste si asi přáli. Tohle je mistrovství světa a Famfrpál tu je na prvním místě. Takže to bude tak, jak jsem řekl!“ dokončil, možná trochu víc důrazně, než bylo potřeba, trenér.

      Harry už si další protesty odpustil a šel za Charliem, aby se ubytoval. Charlie se smál:

      „Dobře se na nás připravil. Asi čekal bouřlivější protesty, ale neboj Harry, my jsme spolu, Katie a Ginny jsou taky spolu. Jediný problém je ta ložnice trenérů mezi námi. Budeme holt muset používat kromě toho tvého „Abdus emotion“ i „Ševellisimo“… Tak už se nemrač… Bude to jako doma…“

      Harry se rozesmál:

      „Tam už by mě snad mamka nehonila k Ronovi…“

      V klidu si vybalili, pověsili si tréninkové i reprezentační hábity do skříně, opláchli se po cestě a šli si sednout do společenské místnosti, kde na ně čekal Pedro, aby je seznámil s dalším programem. Obsloužili se výborným ananasovým džusem a ochutnali nějaké ovoce. Ginny si pochutnávala na nějakých kaktusových plodech a Harrymu zase zachutnala mučenka. Pedro zatím vysvětloval, jak bude probíhat slavnostní večer a také jim kladl na srdce, aby dodržovali bezpečnostní pravidla podepsaná viceministrem, která jim rozdal… Právě, když se do nich všichni pozorně začetli, tak pod stropem vyšlehl plamen a z něj se s radostnou písní k Harrymu na rameno snesl Fawkes. Pedro se hrozně vyděsil. Chvíli lapal po dechu a pak vyhrknul:

      „Co… co… co to je?!“

      Harry se na něj usmál, a zatímco Fawkes prozpěvoval uklidňující melodii, vysvětloval:

      „To je můj Fénix, Pedro. Nemusíš se ho bát. Fénixové jsou mírumilovní, hodní a laskaví tvorové. Neublíží tobě, ani nikomu jinému.“

      „Ale… ale to je v rozporu s pátým odstavcem bezpečnostních pravidel. V prostorách uvnitř stadionu nejsou povolena žádná zvířata. Žádná se sem ani nemůžou dostat, celý prostor je proti všem zvířatům zabezpečený, kvůli moskytům a podobné havěti z nedaleké bažiny… Tak jak se sem vlastně dostal?!“ nevěřícně zíral na mohutného ptáka, který se srdečně vítal s Harrym i se všemi ostatními kolem stolu.

      „To bude nejspíš tím, že Fawkes není obyčejné zvíře, je to kouzelný tvor, na kterého běžná kouzla neplatí…“ vysvětloval Harry. „Takže se na něj asi ani nevztahují tahle pravidla…“

      „Já si to asi budu muset ověřit u bezpečnostní služby, opravdu nevím, co mám dělat…“ rozpačitě vstával Pedro od stolu. Ale zarazila ho otázkou Diana:

      „Počkej ještě. Co když někomu z nás přinese sova dopis? To se k nám nedostane? Budeme tady úplně odříznutí od okolního světa? To snad nemůžete myslet vážně, ne?“

      „Pošta je vyřešena jinak. Úplně nahoře, na ochozu je centrála, kam je sovám a jiným poslům přístup povolen. Tam bude pošta kontrolována a dvakrát denně doručována, takže se o svou korespondenci nemusíte obávat. Já musím jít teď vyřešit toho Fénixe, za chvíli se vrátím…“ odpověděl Pedro a vzdálil se.

      Harryho spoluhráči brblali a nadávali na přehnanou opatrnost a přísná bezpečnostní opatření:

      „Hele, tady je napsáno, že hráči a ostatní členové týmu nesmějí chodit do části vyhrazené ministerským výpravám,“ četl Charlie. „To je drsný, co Angelino? A taky, že nesmíme opustit stadion… To jako nebudeme smět ani navštívit naše rodiny ve stanovém městečku? To se mi tedy opravdu přestává líbit. Vypadá to, jako bychom tu byli uvězněni…“

      Harry přimhouřil oči a pronesl nahlas, tak aby ho všichni slyšeli:

      „Ten viceministr se mi nelíbil, sálalo z něj zlo. A ten jeho asistent vypadal, jako ovládnutý kletbou Imperius. Veritasérum sebou asi nemáte, co?“ zeptal se Evy. Ta jen zavrtěla hlavou.

      Harry pokračoval:

      „To, co se tady kolem mistrovství děje se mi nelíbí, mám z toho všeho opravdu špatný pocit,“ ukázal na bezpečnostní předpisy před sebou na stole.

      „Fawkesi, stihneš se domů vrátit dřív, než Hermiona odejde z domova? Potřebuji, aby sebou přivezla nějaké lektvary, a potřebuji varovat ostatní, že se děje něco divného, aby byli opatrní. Dám ti sebou nějaké dopisy a ty pak zůstaneš s mamkou ve stanovém městečku. Je dobře vědět, že si tě můžu přivolat, když tě budeme potřebovat tady. Večer, až se zbavíme Pedra, tak si ještě vyzkouším, jestli dokážu přivolat Kráturu…“

      Sedl si ke stolu a sledován udivenými pohledy ostatních, přivolal si dva listy pergamenu a napsal zprávu pro Hermionu a pro taťku. Pak je dal Fawkesovi a poslal ho pryč se slovy:

      „Buď opatrný a dej na ně pozor, ano?“

      Chvilku na to, co se Fénix ztratil v plamenech, přišel Pedro v doprovodu jednoho mohutného bystrozora a roztěkaného, popleteného mladého asistenta Ricarda. Rozhlíželi se, kde je Fénix a tak jim Harry vysvětlil, že nechce vyvolávat zbytečné problémy a tak Fawkese poslal radši domů. „Když jsou tu zvířata zakázána…“

      Zmatený Ricardo si viditelně oddechl.

      „Děkuji, že dodržujete naše bezpečnostní pravidla. U ostatních týmů se bohužel nesetkáváme s tak vstřícným přístupem… Irové se bouří, Turci podávají jeden protest za druhým a ti Afričané z Konga už žádali přenášedlo zpět domů, že tu za takových podmínek nebudou…“

       

      Items details

      • Hits: 13044 clicks

      Tecox component by www.teglo.info