Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 2, Nedova banda

      ZuluDalší den si tedy dopoledne koupili v knihovně, každý za osm Galeonů, po jednom zákoníku a celé dopoledne pracovali na kopírování vložených pergamenů. Po obědě si na radu svých mentorů zdřímli. Sice neusnuli hned, ale za to spali až skoro do šesti do večera. Tak už měli čas jen na to najíst se, zabalit si dost zásob a Harry si kromě starého hábitu sbalil i staré rozdrbané tenisky, vytahané tričko a tepláky po Dudleym. „Když drban, tak drban se vším všudy…“ pomyslel si při tom.

      V práci byli už před osmou a tak jen tiše seděli v koutku u katalogu a nástěnky, prohlíželi si novinky a nenápadně sledovali, že už se Zorina k Ronovi chová docela obstojně, i když s určitou přezíravostí a nadřazeností. Ginny mu zašeptala: „Tak to vypadá, že Hermiona na ni zabrala…“ a uculovala se.

      Když se všechno uklidnilo a denní směna odešla, tak nastala přeměna. Mohutný Hrdonožka se přeměnil na štíhlého, pružného pobudu Billa s liščím obličejem a štíhlý Savage zase na mohutného hromotluka Boba s tupým výrazem ve tváři.

      „Tahle dvojka je mezi kriminálníky už dobře známá. Poseděli jsme dokonce i v Azkabanu se známými firmami, aby bylo naše krytí dokonalé. Jsme drobní zlodějíčci a podvodníci a nikdo o našem charakteru nepochybuje. Teď ještě musíme něco udělat s tebou, protože nás čeká dlouhá sledovačka. Dohodli jsme se, že nejjistější bude náš starý, nahluchlý tatíček, takže nám teď předveď, jak si představuješ, takového bezmocného staříka, který pro lumpy nepředstavuje absolutně žádnou hrozbu…“

      Harry se zamyslel:

      „Zrcadlo by nebylo?“ a když mu ho Hrdonožka – teď už Bill – mávnutím hůlky postavil ke zdi, tak začal. Povedl se mu pěkný shrbený, seschlý stařík, s dlouhými stříbrnými vlasy a vousy a vodově modrýma očima.

      „Dost dobrý…“ pochválil ho Savage – momentálně převlečený za Boba. Ale přesto si neodpustili pár úprav. Vlasy a vousy se jim zdály moc čisté, tak mu je umastili, zašpinili a zacuchali. Oči mu udělali oteklé a zaslzené a nasadili mu velké, polámané kostěné brýle. Ještě mu umazali tvář a ruce a teprve pak, byli s jeho vzhledem spokojeni. Tepláky mu stáhli kolem pasu kusem provazu a pak přišel na řadu hábit.

      „Přesto, že si myslíš, že je starý, tak ho ještě musíš upravit. Musíš být trhan…“

      Harry s trochou studu v roztřeseném stařeckém hlase přiznal, že přeměny oblečení jaksi neumí. Bill – Hrdonožka se zasmál:

      „Tak koukej a uč se…“

      Přistoupila k nim i Ginny, aby se přiučila a tak všechna kouzla vyslovoval nahlas.

      „Reducio“ a trochu ho zmenšil, aby si po něm Harry nešlapal,

      „Circum scindo“ otrhal mu límec, okraje rukávů a spodek hábitu,

      „Inficio canum“ přebarvil ho na špinavě šedou barvu,

      „Sutura“ přidal pár záplat,

      „Maculo lutum“ spodek zamazal bahnem,

      „Oleo sudo commingo“ a na závěr celou přeměnu ukončil přivoláním zápachu potu a moči.

      Harry pokrčil nos a zeptal se:

      „Fuj, je tohle nutné?“

      Ginny si přikryla nos rukou a se smíchem dodala:

      „Takhle mi prosím domů nechoď…“

      Savage – Bob kývnul hlavou a konstatoval:

      „Takhle tě ale určitě nikdo nepozná…“

      Hrdonožka mu přivolal hůl, křivou sukovici, a pokračoval:

      „Teď ještě, abys byl trochu užitečný…“ a použil na něj supersmyslové kouzlo. „Budeš hrát hluchého dědka a při tom pozorně poslouchat a sledovat, co se kde šustne. Řekneme ti, na koho se zaměřit.“

      Pak se obrátil na McCormackovou a Harrise:

      „Zůstaňte v pohotovosti, jestli má Aberforth pravdu, mohlo by z toho být něco většího. Budeme, když tak, volat o pomoc…“

      A tak Harry vyrazil na svou první velkou akci do velice známého prostředí hostince U Prasečí hlavy v Prasinkách. Opravdu se soustředil, aby se belhal, hrbil se a funěl, jako stařičký děda. Nechtěl zbytečně tu skvělou kamufláž pokazit.

      „Brej večír, Abe,“ zamumlal Bill a Bob jen mávnul svou obrovskou prackou na pozdrav, když došli k výčepu.

      „Ale…“ podivil se Aberforth. „Vás už jsem tu dlouho neviděl…“

      „Měli sme teď nějaký kšefty na jihu…“ odpověděl ledabyle Bill.

      „A koho jste to přivedli sebou?“ kývl Abe Harryho směrem.

      „Přijeli jsme navštívit fotra. Je pořád zalezlej jako jezevec v tý svý noře, tak jsme se rozhodli, že ho vytáhnem trochu mezi lidi…“ mávnul rukou Bill. Abe se k němu otočil:

      „Tak co si dáme, tatíku?“

      Harry naklonil hlavu na stranu a zachroptěl:

      „Cože?“

      „Je hluchej jak poleno,“ vysvětlil Bill. „Dejte mu máslovej ležák, aby ho Bob zase nemusel vláčet domů na hřbetě. A nám dvě ohnivý…“

      Když se k němu natahoval pro skleničky a špinavou láhev ležáku, tak Harry, jen díky svému super sluchu, slyšel Aberfothovo šeptání:

      „Běžte ke stolu u okna, vždycky sedávají v rohu. Hele s tím smradem jste to tentokrát trochu přehnali…“

      Harry měl co dělat, aby si zachoval netečnou a vážnou tvář. Koutky úst mu zacukaly a tak to zamaskoval záchvatem kašle. Bob do něj při tom nenápadně strčil loktem, aby ho uklidnil.

      Sedli si ke stolu a Harry si nenápadně prohlížel osazenstvo. Bylo tu jen pár lidí. U krbu seděla stařena v obrovském klobouku, zdobeném nějakými už hodně vylisovanými a zaprášenými, sušenými květy a bezzubými ústy s požitkem pojídala z misky ovesnou kaši. U výčepu seděli tři docela slušně oblečení kouzelníci, středního věku a bavili se o chrtích dostizích a jiných podobných aktivitách.

      „Já jezdím pravidelně, ale pokaždé musím měnit podobu sobě i tomu svému sprinterovi, protože už by mi na něj žádnou sázku nevzali…“ smál se jeden. Druhý kontroval:

      „Já na mudlovské závody kašlu, to není rovný boj. Chodím pravidelně na kouzelnické krysí závody do Skotska. Tam každou krysu před závodem prověřují, jestli není ovlivněna kouzly. Moje Princes je šampiónka. Šplh po laně ještě neprohrála a v bludišti si taky vede moc dobře. Letos na jaře doběhla druhá. Tyhle závody mají moc hezké ceny, i když to pořádají Skoti…“

      Harry od nich odpoutal pozornost, když do něj Hrdonožka pod stolem šťouchnul nohou. Do hospody vešel první z party, na kterou čekali. Pihatý zrzek, mohutný skoro jako Bob, si vzal u Aberfotha celou láhev ohnivé whisky, čtyři sklenice a usadil se u stolu v rohu. Harry si ho dobře prohlédl, i když ho jen zběžně přejel očima. Supersluch mu byl stejně k ničemu, když byl u stolu sám. Připadal mu hodně ustaraný, bylo na něm vidět, že má nějaké problémy. Za pár minut se objevili další dva, černovlasí, drobnější a na první pohled podobou bratři.

      „Tak co? Zjistil si něco?“ ptal se jeden z nich hned, jak si přisedli. Zrzavý hromotluk jen ustaraně zavrtěl hlavou.

      „To je divný… Jako by se do země propadl…“ kroutil hlavou druhý z bratrů.

      Bill s Bobem u jeho stolu se zatím potichu bavili o tom, jak se jim tentokrát podařilo rychle se zbavit toho horkého zboží a pak se trochu hlasitěji pohádali proto, že Bill nechce dát Bobovi žádné peníze, protože by je zase utratil za hlouposti.

      „Přece jsme se dohodli, že bankéř budu já, protože zbytečně neutrácím…“

      „Jak dohodli? Ty ses dohodl. Já chci mít taky vlastní peníze, beztak jsem to všechno odtahal na zádech já…“ zamračeně se zlobil Bob.

      Asi po čtvrthodině se konečně dostavil čtvrtý z party v rohu a Harry se měl, dozvěděl něco opravdu užitečného a taky znepokojujícího. Tenhle chlápek vypadal nejnebezpečnější ze všech. Dlouhé hnědé vlasy stažené do culíku, chladné šedé oči, které hned přejely pozorně celé osazenstvo hospody podezřívavým, zkoumavým pohledem. Přisedl si ke svým kumpánům a na první pohled mu bylo jasné, jak pořídili.

      „Tak jsem zjistil, co se stalo s Grantem, ale líbit se vám to nebude. Včera se ožral a ztropil nějakou výtržnost. Zatkli ho, dnes ráno měl soud a už je v Azkabanu. Prý dostal tři měsíce a první měsíc nemá povolené návštěvy…“

      Jeho tři společníci na něj zírali s otevřenými ústy. Když domluvil, tak zrzek vyhrknul:

      „Musíme ho odtamtud hned dostat, Kenny. Nebo se k němu alespoň nějak vnutit na návštěvu. Jestli do zítřka nebudeme mít ty šutry v ruce, tak nás Ned zabije…“

      „Ticho Paddy!“ okřikl ho Kenny a pak potichu pokračoval: „Říkal jsem, že se vám to líbit nebude. Teď už nemáme šanci. Možná by to šlo ještě před soudem, ale jak už je v Azkabanu, tak to prostě nejde. Budeme muset vypátrat, kam to schoval. Mám stopu. Jeden chlápek z Londýna mi řekl, že ho viděl s nějakým Mundungusem Fletcherem. Je to snad nějaký překupník. Takže ho musíme najít a dostat z něj, kde to je… Máme na to ještě dva dny. Ned sem přijde až v sobotu, teď má nějakou práci jinde.“

      Všichni chvíli zamyšleně vstřebávali informace a pak jeden z bratrů dodal:

      „Takže se rychle najíme a půjdeme rychle spát. Zítra nás čeká spousta práce…“

      Objednali si u Aberfortha večeři, rychle se najedli, zaplatili a zmizeli do hostinských pokojů nad výčepem. Harry při tom zahlédl i Lenku, která přinesla objednaná jídla z kuchyně do výčepu. K obsluhování ji Abe ale nepustil, radši ji zahnal zase zpět do kuchyně. Objevila se v lokále až poté, co nebezpeční hosté odešli do svých pokojů, ale to už stařeček Harry, se svými „syny“, taky odcházeli. Stejně by jí Harry nemohl nic říct, aby se neprozradil.

      Od hospody se přemístili přímo na ústředí, kde se nejprve uvedli do původního stavu a pak přizvali k poradě i McCormackovou, Harrise a Ginny. Nejdřív jim Harry slovo od slova tlumočil, co vyslechl. Sally McCormacková zalapala po dechu a vytřeštila oči.

      „U strašné Agripy, to vypadá na Nedovu bandu…“

      Hrdonožka přikývl a oběma kadetům začal vysvětlovat:

      „Nedova banda je známá po celé Evropě a možná i po celém světě. Její složení se mění neustále, ale Ned je věčný… Nikdo neví, jak se jmenuje příjmením. Říká se mu Bílý Ned, protože má neuvěřitelně bledou tvář, černé vlasy, černé, pichlavé oči a tvář bílou, jako křída. Kdybyste ho někdy viděli, tak si dávejte opravdu pozor. Je to velmi schopný kouzelník, nemá zábrany a je zákeřný. Je to noční můra všech bystrozorů. Irové po něm pasou už několik let, patří k hledaným ve Franci, Belgii, Holandsku i v Německu. Začal loupit už někdy v sedmnácti, takže teď už by mu mělo být tak pětadvacet. Zůstalo po něm i pár mrtvých, ale je nepolapitelný…“

      Harrisovi se rozsvítily oči:

      „Toho dostat, tak získáme prestiž a respekt po celé Evropě…“

      Pak si zopakovali všechno, co jim Harry tlumočil, a došli k závěrům, které pak diktovali Ginny do společné zprávy. Nejprve všechno co vyslechl Harry a pak závěry a opatření.

      „Granta Fynedala jsme zatkli při včerejším incidentu v Barmouthu. Byl to jeden z těch, co tam vymlátili ta okna a způsobili zmatky mezi mudly. Tím jsme té bandě narušili jejich plány. Zřejmě mají nějaké horké kradené zboží – šutry – pravděpodobně znamenají drahokamy. Musí to být něco čerstvého z ciziny, když o tom zatím nemáme hlášku. Bílý Ned má do Anglie dorazit někdy v sobotu, takže je potřeba:

      zjistit jaké zboží má Nedova banda v úmyslu prodat

      hlídat nepřetržitě Mundunguse Fletchera

      vyslechnout Granta Fynedala a zjistit, kde ukryl lup

      na pátek a sobotu vyhlásit maximální pohotovost a pokusit se zatknout Bílého Neda i s jeho bandou, všechny najednou.

      Zatím zjištěná jména členů bandy:

      Kenny – hnědé vlasy do gumičky, šedé oči, inteligentní

      Paddy – pihatý zrzek, velký, silný a méně inteligentní

      Bratři, jména neznámá – popis: krátké, černé vlasy i oči, střední postavy, výrazná podobnost, průměrně inteligentní

      Grant Fynedal – zatčen a odsouzen, momentálně v bezpečí Azkabanu.

      Zprávu zpracovali:……

      A všichni přítomní se pod ni podepsali, včetně Harryho a Ginny. Pak se Ginny a její mentoři vydali na první hlídku u Dunga. Harryho parta držela až do rána pohotovost na ústředí a protože se nic nedělo, tak rozesílali po sovách zprávy svým informátorům po celé Evropě, jestli se někde neztratilo něco opravdu moc cenného, protože Nedova banda o nic jiného zájem neměla.

      Ráno, už docela vyčerpaný Harry, počkal, až bude předána služba denní směně, tentokrát za asistence šéfa Dobse, který rozdělil úkoly a poslal postarší čarodějku Doroty Folkovou a jejího parťáka Daga Foxe, aby vystřídali hlídku u Dunga. Pak už se šli s Ginny domů vyspat. Měli toho oba plné zuby, ani se nenajedli, k velkému Kráturovu zklamání. Vstali až po druhé hodině odpoledne a oba se hladově vrhli na pozdní oběd, který jim jejich skřítek starostlivě ohříval a čekal na to, až se probudí.

      Pak se pustili do třídění a uklízení té hromady svatebních darů v obývacím pokoji. Ve čtyři hodiny je ale vyrušila z práce sova, která přinesla Harrymu vzkaz od Hrdonožky:

      Harry, přijď do práce už v šest, chceme tě u výslechu Granta Fynedala. Připrav si na noc teplé oblečení a přichystej se na celonoční hlídku venku. Hrdonožka

      Tak skončili s úklidem a šli balit. Ginny mu do batůžku přibalila ke svetru a teplým spodkům i jeho plášť odolnosti, do nové samoohřívací konvice uvařila silnou kávu a Krátura mu zabalil vydatnou svačinu. Pak si ještě po chvilce váhání přibalil svůj neviditelný plášť. Dobře si prohlédl konvici s kávou a bytelný hrnek, který si vybral ze svatebních darů a nechal je zmizet, aby si je mohl přivolat, až se bude potřebovat ohřát, nebo probrat. Za deset min šest už se, tentokrát sám, přemisťoval na chodbu ve druhém patře ministerstva. Hrdonožka a Savage už tam na něj čekali.

      „Už jsi byl někdy v Azkabanu, Harry?“ ptal se ho s úsměvem Hrdonožka. Harry se otřepal:

      „Ne, naštěstí ještě ne. I když mi k tomu moc nechybělo…“

      Savage mu nabídl ruku. „Tak se chyť…“ a v příštím okamžiku stáli na úzké skalní římse, pár metrů nad rozbouřenou hladinou ledového severního moře. Před nimi byla velká, rezem pokrytá železná brána. Hrdonožka popadl velký kovový kruh a uhodil s ním o bránu. Ozvalo se hluboké zadunění, jako z obrovského gongu. Za okamžik se na bráně otevřelo malé okénko a stráž si pohledem zkontrolovala, kdo si žádá vstup. Pak prošli kontrolní místností, kde si ověřili jejich pravou totožnost pomocí zvláštního popraskaného zrcadla a odevzdali hůlky na převážení. Bystrozorům je vrátili a Harry přijal ujištění, že jemu bude navrácena při odchodu. Z kontrolní místnosti vyšli na nádvoří, které vypadalo, jako podzemí. Mělo trojúhelníkový tvar. Jednu stěnu tvořila kamenná zeď, vysoká snad deset metrů, narušená jen velkou železnou bránou. Hrdonožka mu přestavil zbytek:

      „Severní křídlo je vyčleněno pro doživotní vězně a mozkomory…“ a ukázal na vzdálenější, snad až do zamračeného nebe sahající budovu, na opačném konci nádvoří.

      „Tak už jsou zpátky…“ bezvýrazně konstatoval Harry. Hrdonožka jen mlčky přikývl.

      „A tohle křídlo,“ ukázal na stejně vysokou budovu po levé ruce, „to je pro menší hříšníky. Čím výš, tím je větší zima a proto výši trestu poznáš podle patra, kde je odsouzený ubytován. V přízemí a v prvním patře jsou místnosti pro strážné, kuchyň, návštěvní místnost a podobně. My jdeme do druhého patra.“

      Vydali se za strážným, který je doprovázel po chatrně vypadajících dřevěných schodech, až k cele s číslem 115. Strážný jim pomocí hůlky odemkl dveře, pustil je dovnitř a sám zůstal venku na stráži.

      Vězeň Grant Fynedal ležel na své pryčně, civěl rozmrzele do stropu a ani po nich neotočil hlavu.

      „Tak vstáváme, Fynedale, přišli jsme s tebou hodit řeč…“ oslovil ho ostře Hrdonožka. Vězeň se ani nepohnul, naprosto je ignoroval. Savage ho popadl za ruku a rázně ho posadil.

      „Dejte mi pokoj! Dostal jsem tři měsíce a ty si tu hodlám v klidu odležet. Tak odpalte!“

      „Jenže my se potřebujeme dozvědět, jak to včera všechno vzniklo…“ začal Hrdonožka a když se nedočkal žádné odezvy, tak pokračoval: „A taky kde skončily ty Bruselské šutry…“ Grant ztuhnul, napřímil se a v očích se mu objevila panika.

      „Takže doufáme, že do tebe dostaneme trochu veritaséra…“ pokračoval Savage a vytáhl z kapsy malou karafu, kde měl připravenou vodu s pár kapkami pravdomluvného lektvaru.

      „To přece nemůžete! Musíte dodržovat zákon! Soudce během procesu to nenařídil a dobrovolně vám to nevypiji!“ vyděšeně vyhrknul Grant.

      „O čem to mluví?“ zeptal se potichu Harry.

      „Má pravdu,“ odpověděl mu Hrdonožka. „Použití veritaséra je podle mezinárodního práva možné pouze na příkaz soudce během procesu. Jinak je to jen na dobrovolnosti vyslýchaného. Jenže my nemáme čas čekat na další proces, takže ho musíme přesvědčit, aby ho vypil dobrovolně…“

      Grant se zatvářil odhodlaně a zaujal obranný postoj u své postele.

      „Ani náhodou!“

      Harry si vzal svoje mentory trochu stranou a navrhnul:

      „Přizval bych k výslechu mozkomora, třeba to pomůže…“

      Hrdonožka se na něj zamyšleně podíval a pak se zeptal:

      „Víš určitě, že ho dokážeš zvládnout bez hůlky? Nesmíme dopustit, aby mu nějak poškodil paměť, potřebujeme ty informace nutně…“

      Harry přikývl:

      „Určitě ho zvládnu…“

      „Ale bude to teď jen na tobě, Harry…“ váhavě konstatoval Savage.

      „Dobře,“ souhlasil Harry, vyšel na ochoz před celou a oslovil strážného před dveřmi:

      „Vězeň odmítá spolupráci a chce se prát. Budeme potřebovat asistenci jednoho mozkomora…“

      Strážný na něj vyvalil oči a jen vyděšeně zalapal po dechu. Nemusel ale nic podnikat, protože jen Harry svou žádost vyslovil, tak se z protější budovy pomalu, směrem přímo k nim, začal snášet mozkomor. Přízračná vysoká postava v temném plášti s kapucí plula vzduchem, jako by se vznášela ve vodě. Strážný zareagoval okamžitě a ustoupil po ochozu pěkných pár metrů stranou. Mozkomor přistál přímo vedle Harryho, tak se otočil a s nemrtvým netvorem v patách se vrátil zpět do cely. Chlad mu najednou projel až do morku kostí a hned vzápětí ucítil, jak se jeho srdce naplňuje láskou a mrazivý pocit byl pryč. Koutkem oka zaregistroval, že se jeho mentoři stáhli do rohu, pak Hrdonožka přivolal svého Patrona v podobě mohutného buldoka a nechal ho vartovat před nimi.

      „Co si ode mě žádáš, pane?“ zazněl Harrymu v hlavě mozkomorův hlas.

      „Potřebuji vědět víc o tomto muži. Co dokážeš vyčíst z jeho duše?“ zeptal se nahlas Harry.

      Mozkomor se chvíli soustředil na vězně, který už dávno ztratil svoji bojovnost. Seděl skrčený v koutě své pryčny a klepal se strachy. Jeho oči vytřeštěné hrůzou mluvili jasně.

      Pak se zase ozval mozkomor:

      „Duše tohoto vězně už není celistvá, můj pane. Vzal život už dvěma živoucím a jeho duše je temná i dalšími zlými skutky. Jeho nejhorší vzpomínka je na to, jak ho díky jeho krutosti zavrhla vlastní rodina…“

      Harry se otočil k bystrozorům, jestli to také slyšeli, Hrdonožka přikývl a podal mu karafu s veritasérem.

      „Víš, co se stane, když ti dá mozkomor polibek?“ zeptal se vyděšeného vězně Harry. „Ještě sis to nerozmyslel s tím veritasérem?“ a podal mu karafu. Zároveň s ním se k vězni přiblížil i mozkomor a hladově nasával jeho emoce.

      „Když to vypiješ, tak ho pošlu pryč…“ dodal Harry.

      Grant sáhl po karafě a rychle do sebe hodil celý obsah. Harry poděkoval mozkomorovi za spolupráci a poslal ho pryč. Hned za ním vyšel i Hrdonožka a pozval si strážného, jako svědka při výslechu. Savage zapisoval a Hrdonožka se ptal:

      „Tak nejdřív nám řekni svoje jméno…“

      Vyslýchanému se na tváři objevil šťastný výraz a odpovídal rychle. Vypadalo to, jako by se mu ulevilo, že může konečně mluvit. Dozvěděli se nejen, kde ukryl a jakými kouzly zajistil krabici s drahokamy, které jeho banda ukradla ve světoznámém klenotnictví v Bruselu, ale také spoustu dalších, velmi důležitých věcí o celé Nedově bandě. Výpověď zakončili přiznáním ke dvěma vraždám, které ve službách Neda Bílého, spáchal.

      Všichni přítomní pak stvrdili jeho výpověď podpisem a opouštěli Granta s vědomím, že ho v nejbližší době čeká mezinárodní soudní tribunál, protože jednu vraždu spáchal v Irsku a jednu v Belgii. Harry dostal zpět svou hůlku a pospíchali, aby vystřídali Zorinu, Hardyho a Rona na hlídce u Mundunguse Fletchera. Našli tam jen Zorinu s Ronem a hned si všichni schytali, že jdou o minutu později.

      „Fletcher šel na jídlo do své oblíbené vývařovny U Drába, Hardy ho tam nenápadně sleduje. Stejně nechápu tohle hlídkování, udělali bychom líp, kdybychom ho rovnou vyslechli a dostali z něj všechno, co ví…“ hudrala Zorina

      „Nic bys z něj nedostala, Zorino,“ odpálkoval ji rázně Hrdonožka. „Teď jsme vyslechli pod veritasérem Fynedala. Jak z Dunga dostal vše, co potřeboval, tak mu vymazal paměť. Dung nic neví…“

      Zorina se ostražitě napřímila:

      „Vypil vám veritasérum? Jak jste to dokázali?“

      „My ne…“ zašklebil se Hrdonožka. „Asistoval nám jeden mozkomor, ten ho přesvědčil, aby to vypil dobrovolně…“

      Zorina znechuceně ohrnula rty: „Tahle havěť…“

      „Ano, dokáže být někdy fakt užitečná…“ s úšklebkem za ni dokončil Savage. Ron se zadíval s otázkou v očích na Harryho, ten lehce přikývl a usmál se. Pak už jim konečně Zorina předala hlídku a oba odešli.

      Savage se rozhlédl a řekl:

      „Asi využiji toho, že je Dung mimo a schovám se u něj na půdě. Tam budu mít nejlepší přehled. Vy se zašijte za stodolu a hlídejte, kromě Dunga i ty šutry v ní…“

      Použil na sebe téměř dokonalé zastírací kouzlo a zmizel jim před očima. Harry a Hrdonožka se uvelebili pod převislou střechou stodoly na místě, odkud škvírami mezi prkny viděli přes otevřená vrata přímo na vchod Dungovy chalupy. No, chalupy… Byla to chatrč zbitá z různorodého materiálu, vypadala jako záplatovaná. Jen vysoká šikmá střecha vypadala obstojně, ze zbytku domu, alespoň z toho co Harry viděl, měl pocit, že se musí každou chvíli zbortit. Pak se rozhlédl okolo. Mezi stěnou stodoly, kde seděli, a lesem byl jen úzký pruh trávy, která už dávno potřebovala posekat. Mezi stodolou a chalupou byla tráva podstatně nižší, i když si Harry nějak nedovedl představit Mundunguse Fletchera, jak pečuje o trávník kolem té své ratejny. Když se začalo stmívat, tak se vrátil Dung z večeře a chvilku po něm se u nich, jako duch, objevil Paul Hardy. Potichu jim sdělil, že hostinský od Drába předal Dungovi zprávu, ať čeká dnes večer zákazníky, kterým prozradil, kde ho najdou. Vypadal dost unaveně, takže nebylo divu, když se rychle rozloučil a s úlevou se přemístil domů.

      Na ohlášené zákazníky nemuseli čekat dlouho. Ani ne za půl hodiny se objevili přímo před chalupou a bez váhání vtrhli dovnitř. Zpočátku nebylo až k nim ven nic slyšet a Hrdonožka potichu pochválil Savageho, za dobrý nápad: „má je tam jak na talíři…“ Ale pak se ozval Dungův nářek.

      „Do děravého kotle, oni ho snad mučí!“ vyhrknul Hrdonožka a rychle se klepnul hůlkou do hlavy, zastřel se a než zmizel, tak ještě řekl Harrymu: „Zůstaň tu v záloze. Kdyby to s námi vypadalo bledě, tak pošli Patrona na ústředí a volej o pomoc…“

      Pak už Harry jen viděl, jak se pohybuje tráva pod jeho nohama a plížil se v jeho stopách za ním, až na roh stodoly, aby byl po ruce, kdyby bylo potřeba. Pozorně sledoval trávu, aby viděl, jak se blíží k domu a nic mu neuniklo. Když byl Hrdonožka asi na půl cesty mezi stodolou a chatrčí, tak najednou z okna vyletěl blesk a jen podle tichého povzdechu a polehlých stébel na místě, kam jeho neviditelné tělo dopadlo, Harry poznal, že Hrdonožka dostal zásah. To kouzlo ještě nikdy neviděl. Opravdu to vypadalo přesně jako bouřkový blesk, jen to nesměřovalo shora dolů, ale vodorovně. Čekal, jestli na místě, kam jeho mentor dopadl, nepostřehne nějaký pohyb, a když se nic nedělo, tak kousek poodstoupil a poslal Ginny Patrona se vzkazem. Pak se rozhodl, že tu nemůže jen tak nečinně sedět. Vyhrabal z batohu svůj plášť odolnosti a oblékl si ho. Pak se zneviditelnil svým neodhalitelným zastíracím kouzlem a vzal do ruky i svůj neviditelný plášť. Pomalu a opatrně se přesouval v Hrdonožkových stopách až k místu, kde padl. Poklekl k němu a hmatem zjistil, že ještě dýchá, i když jen velmi slabě a povrchově. Přehodil přes něj svůj plášť, aby mu zajistil naprostou neviditelnost a pak ho pomocí kouzla „Locomotor“ opatrně přesunul do bezpečí za stodolou. Jen z něj sundal svůj plášť a zrušil zastírací kouzlo, tak hned vyzkoušel všechna rušící kouzla, která znal. Nezabralo nic, ani „Enervate“ a tak si docela oddychl, když se na okraji lesa zhmotnily posily. S McCormackovou, Harrisem a Ginny přišel i šéf Dobs. Zatímco Harris hlídal na rohu a poslouchal Dungovo bolestné kvílení, tak Harry stručně informoval Dobse, co se dělo:

      „Savage by měl být na půdě, jestli ho neodhalili, ale asi se nemůže ani pohnout, proti té přesile by nic nezmohl. Jsou tam všichni čtyři… To kouzlo, co zasáhlo Hrdonožku neznám, vypadalo to, jako obyčejný blesk při bouřce. Zkoušel jsem na něj všechna rušící kouzla, co znám, ale nic nezabralo…“

      Dobs mezitím vyšetřoval bezvědomého bystrozora, jen mlčky kýval, že ho vnímá. Pak mu odhrnul hábit a odhalil podivné pouzdro, co měl Hrdonožka na opasku. Skládalo se z řady různě velkých, samostatných kapsiček, a když je začal otvírat, tak Harry pochopil. V každé byl jiný lektvar. Dobs vybral dva různé a nalil je do jeho pootevřených úst. Pak se otočil k Sally:

      „Děvčata, přemístěte ho společně ke Svatému Mungovi. Dal jsem mu lektvar na posílení srdce a životodárnou mízu. Opravdu ho zasáhl blesk, je to oblíbené zabijácké kouzlo Bílého Neda. Tohle zřejmě použil někdo z jeho bandy, protože, kdyby to byl Ned, tak už by Hrdonožka nežil… Až se o něj postaráte, tak se vraťte, budeme vás tady potřebovat.“

      Mezitím k nim přistoupil Harris.

      „Šéfe, to už se nedá poslouchat. Jestli nezasáhneme, tak ho zabijí…“ a kývnul hlavou směrem k domu, odkud se už ozývalo jen slabé úpění. Dobs se zamyšleně podíval na Harryho a pak připustil:

      „Dobře, nebudeme už na nic čekat. Zastřeme se a vlítneme tam. Budeme doufat, že je Savage v pohotovosti a podpoří nás zevnitř. Hlavně nezapomeňte, že musíme alespoň někoho z té bandy nechat utéct, když chceme dostat Neda…“ Pak zvedl svou hůlku směrem k hlavě, ale Harry ho zastavil:

      „Dovolte, abych vás zastřel já, moje kouzlo se ještě nikomu nepodařilo odhalit…“

      Harris překvapeně zareagoval:

      „Nikomu!? Ani profesorům ze zkušební komise?“

      „Ani těm,“ přikývl Harry. A tak se jak Dobs, tak Harris nechali ochotně Harryho hůlkou klepnout do hlavy a v tu chvíli dokonale zmizeli. Pak se ze směru, kde předtím stál Harris, ozvalo:

      „Dejte mi pár minut. Oběhnu stodolu a přiblížím se opatrně k zadnímu oknu…“

      Mezitím se vrátily Ginny s McCormackovou a zprvu trochu překvapené, že je Dobs oslovil, aniž by ho viděly, potichu hlásily, že Hrdonožka bude v pořádku. Dobs je požádal, aby zůstaly v záloze a zasáhly, jen pokud se oni dostanou do nouze… Harry svou neviditelnou rukou vytáhl z batohu neviditelný plášť a dal ho Ginny přímo do ruky. Při tom jí zašeptal:

      „Neboj, Ginny, mám na sobě Hagridův plášť…“

      Pak už byl čas vydat se do jámy lvové. Dobs chytil Harryho za ruku a vedl ho za sebou. Plížili se nejprve těsně podél stodoly a teprve když ji minuli, se vydali přímo k chalupě. Už to vypadalo, že si jich nikdo nevšiml, byli pár metrů od dveří, když Harry zahlédl ruku s hůlkou vystrčenou z okna. Zareagoval okamžitě, zároveň s bleskem, který z hůlky vylétl. Útočník, pravděpodobně pomocí supersmyslového kouzla, zaslechl jejich kroky a protože nevěděl, kde přesně jsou, vyčaroval velmi rozvětvený blesk, který pokryl skoro celý prostor před domkem. Jeho okrajový proud zamířil jejich směrem. Harry strhnul Dobse za sebe a nastavil tomu kouzlu svoje záda. Dobs zareagoval taky dost rychle na to, aby neverbálním „Expelliarmus“ donutil tu hůlku opustit ruku útočníka a dopadnout daleko před dům. Pak se šeptem zeptal:

      „Harry, jsi v pořádku?“

      Harryho brnělo celé tělo až do konečků prstů, že měl co dělat, aby udržel hůlku v ruce, ale jinak byl docela v pořádku. Tak zašeptal:

      „Dobrý, to brzy přejde, běžte…“

      Pak jen ucítil, jak kolem něj Dobs proběhl k domu. Z toho bylo slyšet rozčilené hlasy:

      „Rychle musíme pryč, Bene, Robe, toho pobudu vezměte sebou, musí nám to říct! Paddy, ty vezmi mě, jsem bez hůlky!“

      Harry se vydal ke dveřím. „Musím jim zabránit, aby odvlekli Dunga…“ pomyslel si. Ale to už po domě zapraskala kouzla – od okna Dobs, ze zadu Harris a zevnitř Savage. Když Harry vešel do chatrče, tak se cítil připravený, mravenci už mu po těle neběhali, rozchodil to. Jenže už tu nebyl zapotřebí. Zmizeli jen bratři Ben a Rob, ale hůlka jednoho z nich se válela na zemi, vedle zbitého a zmučeného Dunga. Ten nevěděl co se děje a ani nebyl ve stavu, že by ho to nějak zvlášť zajímalo. Paddy a Kenny leželi v bezvědomí pod oknem. Po žebříku z půdy už slézal Savage a volal:

      „Joe, jsi v pořádku? Netrefil tě?“

      Harry zrušil zastření a uklidnil ho:

      „Joe je u Munga a bude v pořádku, jsem tady s posilami…“

      To už vcházeli dovnitř i Dobs s Harrisem a hned za nimi se přiřítila i děvčata…

      „Jste všichni v pořádku? Přísahala bych, že ten blesk někoho trefil…“ vyhrkla McCormacková.

      Harry je obě uklidnil:

      „Jen se o mě lehce otřelo. Chvilku mě brnělo tělo, ale už jsem v pořádku…“ Tak se obě pustili do ošetřování Dunga. Nakonec se dohodli, že Mundunguse ubytují na pár dní u Svatého Munga, aby se dal po tom velmi nepříjemném zážitku dohromady a hlavně, aby se teď nepletl tady, kde se měla konat past na Neda Bílého…

      Past už byla připravena do posledního detailu, jak se Harry dozvěděl spolu s ostatními později. Nejdřív ale McCormacková a Ginny dopravily Dunga do nemocnice, Savage s Harrisem zase Paddyho a Kennyho do cel v podzemí ministerstva a pak, když se vrátili, šli všichni společně najít ten poklad. Na trámu těsně pod střechou nad vraty stodoly nebylo nic vidět. Savage s Dobsem čarovali několik minut, než zrušili všechna kouzla, která měla tu truhlu zabezpečit. I Harris s trochou úcty v hlase prohlásil, že nevědět přesně, jaká kouzla byla použita, tak by snad neměli šanci se k drahokamům dostat.

      „Nedivím se, že si jako strážce lupu vybrali právě Granta…“

      „A na tom právě založíme past na Neda. Drahokamy uklidíme do bezpečí a truhlu zase ukryjeme na stejné místo. Ještě tam pár jistících kouzel přidáme. Pak pošleme bratrům do Prasečí hlavy vzkaz z Azkabanu. Zařídil jsem, že jednoho drobného zlodějíčka pustí o něco dřív a dáme mu vzkaz od Granta. Bratři si s tím úkrytem neporadí, další dva máme zajištěné, takže Ned, jestli ty kameny chce, bude si pro ně muset přijít osobně… A my tu na něj budeme čekat.“

      Pak otevřel středně velkou truhlu z černého dřeva, zdobenou zlatem a všichni jen užasle povzdechli. Truhla byla skoro plná drahokamů různých velikostí i barev. Všechny byly již vybroušené a některé prý už měly i různé kouzelné vlastnosti. Harryho na první pohled zaujal nádherný smaragd kapkovitého tvaru, který byl snad dvakrát tak velký, než největší kámen z Ginniny svatební čelenky. Poznal ještě rubíny a diamanty, ale zbytek neznal.

      „Tohle nikdy nemohli prodat vcelku, tolik zlata, jakou to má cenu, by žádný kupec nedokázal dát dohromady…“ žasl Harris, když Dobs s úctou opatrně přemisťoval kameny z truhly do pevného sametového pouzdra se zámkem. Pak prázdnou truhlu vrátili zpět a na zabezpečovacích kouzlech se vyřádili všichni přítomní bystrozoři. Harry a Ginny jen přihlíželi a učili se.

      „Savage mě půjde doprovodit ke Gringottovým, uložíme to v trezoru ministerstva. Pak se podíváme za Hrdonožkou a zjistíme, jestli nám ho dají léčitelé do soboty dohromady. Vy ostatní tu hlídejte, Savage se k vám pak připojí. Od teď tu budou dvojité směny, kdyby se o úkrytu dozvěděli odjinud a přišli si pro to dřív…“ instruoval je všechny Dobs, než zmizeli.

      Teď přišla na řadu káva a svačina, střídali se na obchůzkách kolem domu a stodoly. Harry chodil se Sally McCormackovou a Ginny zase s Harrisem. Pak se vrátil Savage s dobrými zprávami z nemocnice. Hrdonožku propustí zítra večer, takže do akce s nimi už půjde.

      „Zítra bychom měli mít už volno, po dvou nočních, ale je mimořádná situace, tak půjdeme do akce. Dobře se vyspěte. Vzkaz bude předán někdy v pět odpoledne, takže už bychom měli být ve stodole připraveni. Přijďte na ústředí tak ve čtyři, ať stihnete instruktáž a přípravu…“ Dostali nad ránem klidné a nudné hlídky, pokyny od Harrise.

      Ráno zase nejedli, protože noční svačina byla vydatná a šli rovnou spát. Po šesti hodinách spánku se však na oběd vrhli jak hladoví vlci, k velké Kráturově radosti. Ginny se pak se skřítkem pustila zase do úklidu, ale Harry se ponořil do Bezedné studnice všeho vědění. Knihy, ve které byla všechna tajemství starých Druidů a která mu náhodou padla do oka na nákupech v Hanzovní ulici v Amsterodamu. Už si pořídil také slovník staré keltštiny a tak to šlo mnohem snáz, než předtím. Hledal tu část, kde zahlédl kouzla na ovlivňování počasí. Jak roztrhat mraky, jak přivolat déšť, jak přivolat bouřku, jak přivolat blesk na určité místo, nebo osobu a … jak se chránit proti úderu blesku. To bylo ono. Namířit hůl kamenem přímo proti blesku, opsat koncem hole kruh (štít) a pronést formuli: „Protego fulmen“. Harry jen doufal, že to bude fungovat také s malou hůlkou, protože druidskou hůl neměl. Několikrát si to vyzkoušel a pak šel to kouzlo naučit Ginny.

      Ve čtyři odpoledne přispěchali na ústředí zrovna v okamžiku, kdy se dohadoval Kingsley s Dobsem.

      „Kingsley, mějte rozum. Jste ministr, nemůžete se vystavovat takovému riziku. Je nás dost, zvládneme to…“ snažil se přemluvit ministra Dobs.

      „Takovou akci si nemůžu nechat ujít, Dobsi. Máte podstav, každá ruka bude dobrá. Slibuji, že se plně podřídím vašemu velení, ale chci být u toho!“ důrazně žádal ministr. Nakonec Dobsovi nezbylo nic jiného, než tvrdohlavému bývalému bystrozorovi ustoupit a tak se k sedmi bystrozorům a třem kadetům nakonec přidal i ministr. Dozvěděli se, že Folková, Fox, Fill a Nore jsou na místě a hlídají. Tak zase neměli příležitost se s posledními dvěma bystrozory, které ještě neznali, seznámit. Postarší čarodějku Doroty Folkovou a jejího parťáka Daga Foxe už Harry potkal, ale Fill a Nore pro něj byli velká neznámá. Tak se na ně Harry zeptal Savageho, když byl chvíli čas.

      „Viktor Nore je asi čtyřicátník, pedant a specialista na likvidaci zlých kleteb na předmětech. Ještě jsem nezažil, aby si s nějakou neporadil. Není moc povídavý, a tak si dobře rozumí s Fillem, ten zase pusu nezavře. Je mu asi třicet a je to trochu frajírek. Flirtuje s každou ženskou, kterou potká, dokonce i s naší Sally,“ usmál se Savage. „Říkáme mu Fill, protože má příšerné příjmení – Przymanowski – jeho otec pochází odněkud z Polska…“ nezvykle se rozpovídal. Byl vzrušený jako všichni a nemohl se dočkat Hrdonožky, který měl přijít z nemocnice každou chvíli. Přišel, sice ještě trochu pobledlý, ale hlásil, že je plně připraven, tak se všichni, po skupinkách přemístili do lesa za stodolou.

      Dobs rozdělil úkoly. Čtyři bystrozoři byli v rozích vedle vrat, čtyři hlídali stodolu zvenčí, Savage a Hardy, jako nejdrobnější budou situaci sledovat z výšky na střešních trámech, McCormacková s Harrisem budou hlídat druhý východ ze stodoly a kadeti s ministrem, budou společně s Dobsem v záloze, za hromadou harampádí uprostřed stodoly.

      „Necháme bratry vyzkoušet, jestli dokážou truhlu odhalit a budeme doufat, že to nezvládnou a budou muset přivolat Neda…“ plánoval Dobs.

      „To nezvládnou, zvlášť když má hůlku jen jeden z nich…“ uklidňoval ho Harris.

      Dobs nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Na to nespoléhejte. Tihle lumpové mají vždycky nějaké rezervní hůlky. Docela mě překvapilo, že ji včera ten Kenny neměl…“

      Harry si uvědomil, že má vlastně taky, někde ve školním kufru, jednu rezervní hůlku. Tu kterou získal od Draca Malfoye a pomocí které pak porazil Voldemorta. Asi by ji měl nosit u sebe, pro případ odzbrojení… Dobs pokračoval v instruktáži a znova pro všechny opakoval:

      „Nesmíte se nechat odhalit, dokud tu nebude Ned. Proto vás všechny zastře Potter, jeho kouzlo je prý naprosto dokonalé. Informoval jsem se u profesora McTeera, potvrdil mi to. Musíte zůstat v naprostém klidu až do okamžiku, kdy Ned snese truhlu dolů. Zaútočíme v okamžiku, kdy ji otevře. Budou všichni soustředěni na truhlu a moment překvapení bude hrát pro nás. Musíme počítat s tím, že si Ned sebou ještě někoho přivede, je to neřád opatrný…“ Pak kouknul na hodinky a zavelel: „Právě dostávají vzkaz z Azkabanu, Pottere, pusťte se do toho!“

      Tak Harry svou první akci ve službách ministerstva kouzel začal tím, že zastíracím kouzlem ošetřil všech sedmnáct zúčastněných kouzelníků. Až ho z toho rozbolela ruka. Musel se plně soustředit, bylo důležité, aby všechna kouzla byla naprosto dokonalá. Docela si oddechl, když nakonec zastřel Rona, Ginny a sebe. Během chvilky zaujali svá postavení a pak už nastalo dlouhé čekání. Usadili se tak pohodlně, jak to bylo možné, aby jim nedřevěněli nohy, mohli hbitě vyrazit a při tom se při čekání nijak nevrtěli.

      Bratři Ben a Rob dorazili až kolem šesté a hodně opatrně prozkoumávali okolí i stodolu. Harry si oddechl, že všechna zastření drží, žádné odhalovací kouzlo, která metali bratři kolem sebe, nic neodhalilo. Pak se soustředili na trám nad vraty. Trápili se s tím skoro půl hodiny, než se jim podařilo truhlu alespoň uvidět. Dál se nepohnuli a tak nakonec jeden z bratrů zůstal na hlídce a druhý odešel s ustaraným výrazem pro svého šéfa.

      Objevil se až po dlouhých pětačtyřiceti minutách, spolu s Nedem a jeho dvěma mohutnými strážci a všichni znova prověřili stodolu i okolí. Když se ujistili, že je tu čisto, tak se teprve věnoval truhle. Na první pohled byl vidět rozdíl. Ned byl opravdu velmi schopný kouzelník. Vypadal hrozivě v dlouhém černém koženém plášti s kapucou, který stejně jako jeho dlouhé černé vlasy a knír, tvořil kontrast k jeho nepřirozeně bledému, až bílému obličeji. Zrušit všechna kouzla, která truhlu zabezpečovala, mu trvalo jen asi deset minut. Už se snášela dolů a přistála mu u nohou. Harry se našponoval a téměř přestal napjetím dýchat.

      Ned truhlu otevřel a v tu chvíli to začalo. Bratři Ben a Rob padli jako první, hned vzápětí padl i jeden z Nedových strážců, kterému se sice první kouzlo podařilo odrazit, ale téměř současně přišly mdloby z druhé strany a to už nestihl. Ned metal obraná kouzla na všechny strany a pokusil se vyběhnout ven. Tam ho ale také přivítala sprška zneškodňujících kouzel, otočil se na místě a chtěl se přemístit, ale nevyšlo mu to, protože celá stodola i prostor kolem ní, byla zabezpečená kouzly proti přemisťování. Tak se rozhodl proběhnout stodolou na druhou stranu. Vrhnul blesk do rohu, odkud pršelo nejvíc kleteb, a Harry strnul. Objevil se štít, ale ten nedokázal úplně zastavit takový silný elektrický výboj. Blesk sice nedopadl v plné síle, ale na štítu se rozpadl na spousty menších a ty zasáhli cíl. Celý pravý roh se odmlčel.

      Tím Ned uvolnil i svého druhého strážce, který se doposud také úspěšně bránil, a oba se rozběhli k druhému východu. Jenže přišlo odzbrojovací kouzlo ze směru, odkud ho nečekali – shora od střechy a Ned byl bez hůlky. Mohutný strážce zareagoval rychle a už mířil svou hůlkou vzhůru. Kingsley to nevydržel a poslal na něj mdloby. Strážce padnul, ale jejich pozice byla odhalena a Ned už držel v ruce svou druhou hůlku, namířenou jejich směrem a z té hůlky vyletěl blesk. Harry i Ginny zareagovali téměř současně a před jejich hromadou harampádí se objevil dvojitý neviditelný štít. To že tam je a funguje, poznali podle toho, jak zareagoval v okamžiku, kdy se střetl s bleskem. Tímto štítem blesk neprošel. Silný elektrický výboj začal při kontaktu s kouzlem hlasitě praskat a prskat, rozpadl se na tisíce drobných jiskřiček, které se rozběhly po celé ploše a jako by jejich energie kouzlo posilovala, štít rostl do šířky i do výšky. To už ale Neda zasáhl červený paprsek mdlob zároveň seshora i ze zadu a Bílý Ned, konečně padl.  

      Nastalo hrobové ticho. Byl to takový kontrast proti tomu hluku před chvílí, kdy stodolou svištěla kouzla a ohlušujícímu kraválu, co udělal Druidský štít při kontaktu s bleskem, až měl Harry pocit, že ohluchl. Naštěstí se bystrozoři začali odhalovat a z levého rohu vedle vrat se ozvalo:

      „Kurňa, to byla ale bitva, co? Tony, Lonny, jste v celku?“ a Fill Przymanowski se svým parťákem se ustaraně rozběhli do protějšího rohu. Za chvilku Dobsovi hlásili:

      „Jsou mimo, ale žijí, budeme je muset přenést do špitálu…“

      Další bystrozoři se již starali o odzbrojení, prohledání a spoutání všech zbylých členů Nedovy bandy. Z Harryho spadlo najednou všechno to napjetí a rozklepala se mu kolena. Viděl, že i Ron je vykulený a docela pobledlý a Ginny? Byla bílá jako stěna a klepala se jako sulc. Rychle zapomněl na svou slabost a šel ji obejmout a uklidnit. Kingsley je oba poplácal po zádech a potichu poděkoval. Pak se zeptal nahlas:

      „Co to bylo za kouzlo, kterým jste zastavili ten blesk? To jsem ještě nikdy neviděl…“

      Přistoupil k nim i Dobs a několik nejbližších bystrozorů zvedlo hlavy a zadívalo se na ně taky, tak se to Harry pokusil vysvětlit:

      „Je to staré Druidské kouzlo ochrany proti bouřkovým bleskům. Jsem opravdu rád, že to fungovalo, protože původně bylo určeno pro Druidskou hůl s kouzelným kamenem na špici…“

      Kingsley s úsměvem přikývl:

      „Většina starých kouzel funguje. Naše moderní hůlky jsou totiž v podstatě jen miniaturizované Druidské hole. Jen ta nejsložitější kouzla potřebují kromě síly kouzelníka i podstatně větší sílu hole…“ vysvětlil ministr

      A Dobs je pobídl:

      „Tak šup, do práce. McCormacková s Harrisem dopraví Fletchera a Lawrence k Mungovi a pak můžou jít domů. Ostatní zajistí zadržené a přepraví je do cel na ministerstvu. Dnešní služba posílí stráž alespoň dvěma bystrozory. Dohodněte se mezi sebou, kdo tam zůstane. Kadeti posbírají hůlky a označí, komu z nich patřily, abychom je mohli předložit jako důkaz v pondělí při procesu…“

      Ginny s Ronem hned vyrazili a tak se Harry vydal za nimi. Přesto zaslechl Dobse, jak říká potichu Kingsleymu:

      „A ty mi pomůžeš s hlášením. Budeme mít oba co dělat, abychom to do soudního přelíčení stihli…“

      Kingsley se potichu zeptal:

      „To mám jako za trest?“

      Tak se Harry nenápadně ohlédl a uviděl šklebícího se Kingsleyho a zamračeného Dobse, který jen přikývl. Pak spolu obešli stodolu a okolí, aby zrušili kouzlo znemožňující přemisťování. Bezvědomé bystrozory totiž museli transportovat až na okraj lesa, aby je mohli přemístit k Mungovi, ale se zadrženými se bystrozoři nechtěli zbytečně vláčet. Harry, Ron a Ginny mezitím posbírali všechny hůlky a opatřili je visačkami se jmény původních majitelů. Když je předali Dobsovi, který je uložil do prázdné truhly od pokladu, tak Harryho a Ginny poslal domů. Ron si měl dosloužit zbytek noční služby se Zorinou a Hardym, hlídáním zadržených zločinců v hlubokém podzemí ministerstva.

       

      Items details

      • Hits: 8210 clicks

      Tecox component by www.teglo.info